Matka Tereza - 2. Učitelkou a ředitelkou

Po dvou letech formace poslaly představené Terezu do Entally High School v Kalkatě, aby dostudovala a získala magisterský titul. Poté nastoupila na internátní dívčí školu St. Mary´s High School jako učitelka zeměpisu a dějepisu.

Podle potřeby však učila i další předměty. Vyučovacím jazykem byla na škole angličtina. Velmi brzy si všichni povšimli, že má k žákyním velmi pěkný vztah a ty ji naprosto respektují ve všem, co řekne. Tereza zde byla velmi spokojena. V jejích dopisech z té doby stojí věty: „Naše škola je nádherná. Učím ráda. S kolegyněmi vycházím dobře. Žákyně mám ráda a ony mají rády mne…“  Škola byla ve východní části Kalkaty, kde byl palác guvernéra a další významné budovy. Kousek za školou však byla chudinská čtvrť Motijhil. Ve škole byl dívčí Spolek Panny Marie, mezi jeho aktivity patřila i návštěva a pomoc chudým rodinám. Brzy však Tereza začala navštěvovat chudé rodiny ve slumech a to v neděli odpoledne, jedinou dobu, kdy měla volno. Občas tam poslala i nějakou žačku s košíkem potravin. Každá žačka, i když byla třeba ze střední třídy, tam ráda šla. Jinak při zahájení školního roku i jindy Tereza slýchávala slova: „V Indii je mnoho chudoby, jestliže zde pozvedneme vzdělanost, situace se zlepší.“

Ve svých 28 letech se Tereza stala ředitelkou školy, poněvadž stávající ředitelka onemocněla. Nedaleko loretánské sestry provozovaly další dívčí školu s bengálským vyučovacím jazykem. Když bylo Tereze 30 let, udělali ji ředitelkou na obou školách. Při své velké pracovitosti a nasazení to zvládla. Na anglické škole studovalo více jak 500 žákyň, na bengálské asi 200 chlapců a dívek. Přišla však horší doba. V roce 1942 Indie jakožto britská kolonie se účastnila i války v Evropě. Vojáci loretánkám zrekvírovali obě školy a dali jim náhradní budovy ve dvou rozdílných městech. Tereze zahájila usilovné jednání. Po značné námaze se ji podařilo získat náhradní budovy v Kalkatě a obě školy přestěhovat. Zřejmě toto vypětí mělo za následek, že Tereza vážně onemocněla. Mnozí si mysleli, že nepřežije. Po několika měsících strávených na lůžku se však zotavila. Pak v Bengálsku v letech 1942/3 následkem špatné úrody vypukl tzv. bengálský hladomor. Tereza znovu musela napnout síly. Jednou se jí stalo, že neměli ráno žádné potraviny. Po ranní modlitbě řekla Tereza žačkám: „Zůstaňte v kapli a modlete se, já jdu shánět něco k jídlu!“ Před polednem se vrátila s potravinami. Sotva skončila válka, vypukl v r. 1946 hinduisticko-muslimský konflikt.  Střílelo se i v okolí školy. Boje si vyžádaly 5000 mrtvých a asi desetkrát víc raněných. Konflikt dostal název Den velkého vraždění. Ukončila ho armáda, která obsadila město a vyhlásila zákaz vycházení. Ve škole bylo na internátě 300 děvčat a opět došly potraviny. Tereze vyšla shánět proviant. Došla na nejbližší křižovatku, kde ji vojáci zadrželi. Podařilo se jí vysvětlit veliteli situaci a nakonec armádní vůz přivezl do školy rýži.

Po skončení války zesílil boj Indů za nezávislost. Hinduisté vedeni Mahátmou Gándhím používali většinou nenásilné metody. Muslimové však vyhlásili na 16. 8. 1946 Den přímé akce, což byly násilné akce proti Britům a hlavně hinduistům, kteří byli nablízku. Druhý den uskutečnili hinduisté odvetu. Vlna násilí se jen zvolna uklidňovala. Dne 27. srpna kolegyně uspořádaly oslavu 36. narozenin ředitelky Terezy, oslav se zúčastnily i mnohé žačky, které se kvůli tomu předčasně vrátily z prázdnin. Tereza musela potlačit rozrušení z násilí ve městě a usmívat se.