Marie Tereza - 8. Něžná, přístupná, neústupná

To jsou hlavní vlastnosti matky Terezy. Něžná byla k dětem, nemocným a chudým. Přístupná byla k dobrým radám. Neústupná při jednání s úřady a vlastně s většinou ostatních. Lze uvést řadu příkladů, vybírám několik.

Příklad vztahu k chudým: Když šla jednou s doprovodem po Londýně, uviděla bezdomovce: Přistoupila k němu, podala mu ruku a vlídně s ním promluvila. Členové doprovodu nevěděli, jak se zachovat. Jen si všimli, že bezdomovci začali téci slzy.

Příklady přijímání dobrých rad: Před zahájením své činnosti uposlechla radu kněze, že si má nejdříve udělat zdravotnickou školu. Když začala s několika sestrami provozovat prvý dům pro umírající, často měli nedostatek jídla. Tehdy jí někdo řekl: „Sestry pracují celý den, jejich práce je namáhavá. Jste zodpovědná za jejich zdraví. Musíte se postarat, aby jedli třikrát denně!“ Tereza to dodržovala. Jídlo však bylo a je velmi jednoduché: rýže, zelenina. Sestry jedí stejnou stravu jako pacienti.

Příklady toho, jak stála na svém: Přijela do Indického Madrasu na návštěvu domů, které provozoval jejich řád. Biskup pro ni poslal na nádraží auto. Nasedla a za chvíli zastavili před palácem guvernéra. Tereza se bránila, návštěva u guvernéra nebyla v domluveném programu, odmítla ji vykonat. Řidič tedy jel dále a pomyslel si, že Tereza má o jednoho nepřítele více. Guvernér však za ní přijel do domu, ve kterém se ubytovala, a předpokládal, že mu Tereza věnuje nějaký čas. Ta však nemínila měnit program: „Jedu do nového domu, který jsme zde otevřeli. Můžete jet se mnou.“ Guvernér souhlasil. V novém domově bylo asi 50 nemocných chudáků. Nebyla tam však elektřina a voda se donášela ve vědrech. Nemocní leželi v místnostech bez větráku. V indickém vedru jsou větráky nutné. Tereza se obrátila na guvernéra: „Podívejte se na ty nemocné ve vašem městě! Můžete sem nechat zavést elektrický proud?“ Guvernér slíbil. Tereza jedné ze sester hned dala za úkol, aby na to dohlédla. Guvernér přidal: „Nechám vám sem zavést i vodu.“ Druhá sestra hned dostala za úkol, aby dohlédla na napojení na vodovod.

Bez obalu napomenula i kněze, když se nechoval správně: „Vy se dostanete do pekla, pokud se nezměníte.“

Jednou byla v Římě. Přespala v domě biskupa Hnilici. Pavol Hnilica byl Slovák, který emigroval v roce 1952 a stal se v Římě biskupem. Ve svém domě ubytovával bezdomovce a jiné potřebné. Terezu by nechali zdarma přespat v každém ženském klášteře, chtěla však být v blízkosti chudáků. Ráno měla pozvání na papežskou mši. Papež každé ráno celebruje mši v kapli, na níž mohou jen pozvaní. Biskup Hnilica pověřil jednoho kněze, aby jí tam zavezl. Tereza usoudila, že by kněz, který ji vezl, mohl koncelebrovat s papežem. Po příjezdu do Vatikánu šla za ceremoniářem a požádala ho o to. Ten odmítl s tím, že program na celý den je přesně stanoven, včetně toho, kdo bude koncelebrovat s papežem a on není oprávněn to změnit. Tereza šla za papežem, požádala ho, aby si jako koncelebranta vzal mladého kněze, který ji přivezl autem. A papež pokynul ceremoniáři, aby to vyměnil.

Na počátku své činnosti neměla peníze na léky. Šla do lékárny a požádala lékárníka, aby jí dal zdarma léky pro chudé. Lékárník odmítl. Tereza zůstala stát a mlčky stála v lékárně tak dlouho, až lékárník přinesl požadované léky.

Při jednání s úřady byla neústupná. Nikdy nevystupovala povýšeně ani nikoho neurážela. Pouze trvala na tom, že pro chudé je třeba udělat to nebo ono a stále to opakovala, i když jí úředník vysvětloval, že to nejde.