Řada skutečností z té doby je známá, ale ..... neustále hrůzné.

Karma. Při četbě podobné knihy manželů Truckových Lékaři hanby, jsem místy nebyla schopna pokračovat a vrátila se ke čtení až později. Koncentrovaná hrůza, popisující do detailů zrůdnosti především Mengeleho, nepředstavitelné utrpení jeho "pacientů", předevší dětí a madých lidí. I kniha Ericha Kulky Soudcové, obhájci, vrazi, o poválečných procesech s Osvětimskými zrůdami s přímými výpověďmi obžalovaných i svědků, je jen pro silné povahy.

Oprava - kniha E. Kulky se jmenuje Soudcové, žalobci, obhájci.

Zajímavé. Myslím nikoliv jako bulvár, senzace či pikantnost, ale k zamyšlení.

Zatímco v každodenním životě obyvatel lágru to muselo být ryze černobíle "my- oni", "přítel-nepřítel" nebo někdy bohužel i "já-ostatní", nazíráno z obecného nadhledu to i pro mnohé němce bylo o postupném vaření žáby, a kdyby věděli, co vše budou muset později dělat, na takovou kariéru by se nevydali...Třeba někde ve Šlesvicku přesvědčili mladého řemeslníka, jak je schopný a že by mohl prospět "lidem" ještě víc, kdyby si osvojil nebo vykonával tu a tu specializaci, jenže na to je směrnice, že to by musel vstoupit do SS, ale že to je jen formalita..., naiva podepsal, přísahal, skutečně si polepšil a do ničeho špatného se nenamočil, jenže za nějakou dobu přijde čert a prý - Říše to potřebuje, máš na to kvalifikaci, pomůžeš na stavbě chemičky Buna u jakési Osvětimi, je to jen na chvíli, v podstatě kancelářská práce při plánování procesů a správě přilehlého pracovního tábora, on vyjel, přijel, velitel Höss že prý jo, že místo se ale uvolní až za měsíc, zatím půjdeš do vnějšího strážního oddílu, to není nic špatného ani náročného, však držet kvér tě taky naučili, pak bylo potřeba "na chvilku" na výpomoc na rampu, pak uvnitř v blocích nebo u sonderkomanda... a už se mladej vezl a nenašel odvahu se vzepřít. Tím nesnižuju vinu takovýchto "naivů", tu jednoznačně mají obrovskou a neodčinitelnou (podle mě měli odmítnout nebo spáchat sebevraždu), jen vysvětluju tu "žábu" a nezamlčuji, že byla i nemalá skupina primitivních sadistů nejen mezi SS ale i obyčejnými němci, kteří to vše od začátku uvítali a dělali to dobrovolně a z přesvědčení.

A tak to mohlo být i s těmi lékaři, kteří si tehdy ve jménu pokroku a nové doby pro sebe postupně poupravovali onu Hippokratovu přísahu...