Ještě k povodním

Pomalu je překrývají jiné události, jen ti přímo postižení bojují s jejich následky. Ale i jejich příbuzní a známí a někdy i docela cizí lidé se jim snaží pomoci.

Byl jsem překvapen, že při povodních spadlo mnoho stromů, nevzpomínám si, že by byla nějaká moc silná vichříce, spíše se mně zdá, že v té rozvodněné půdě kořeny stromů méně drží.

Stromek na sídlišti někdo podepřel.

Třešeň na kraji lesa

Na začátek bych však připomněl něco jiného: Když někdy před 30 lety začali klimatologové varovat před oteplováním planety a připomínali, že s tím budou spojeny i výkyvy v počasí, mnozí tomu nevěřili. Otevřeně tato upozornění odmítal například Václav Klaus, pozdější prezident. Dnes snad všichni vidíme, že je to tady. Vichřice, bouře, povodně jsou častější než dříve. Povodně, které zasáhly severní Moravu v roce 1997, byly o trochu horší, voda tenkrát sahala asi o metr výše.

Ostravice pod Sýkorovým mostem sahala v roce 1997 asi o metr výše

Odra pod mostem spojujícím Hrušov a Koblov byla před 27 lety taky výše

Ty letošní povodně však zřejmě napáchaly více škod. Jak je to možné? Na volných plochách okolo Odry, Ostravice a Opavy vyrostla řada nových staveb, samozřejmě byly zaplaveny.

Tady bych si dovolil vyslovit závažnou myšlenku: Dozrála už doba, kdy by bylo třeba zarazit další výstavbu v okolí řek. A lidem, kteří mají trochu více poškozený dům, nabídnout, aby si postavili jiný na místě ležícím poněkud výše a abychom jim k tomu dodali chuť, nabídnout jim parcelu s velkou slevou. Nepovolovat větší opravy domů v záplavových oblastech. Určitá část pomoci pro zaplavené oblasti by měla jít na přípravu parcel pro výstavbu na neohrožených místech. V žádném případě nepokračovat v povolování dalších staveb v oblastech ohrožených záplavami.

Vím, že by to mnozí považovali za kruté, mají ke svým domům citovou vazbu. Máme známé, jejichž dům byl zaplaven. Bydlí v podkroví a dávají přízemí do pořádku. Paní onemocněla a lékař jí řekl: „Test na Covid byl negativní. Tady máte prášky a běžte marodit někam jinam. Ve vašem zaplaveném domě jsou už jistě plísně a ty by na váš silný kašel byly moc zlé.“ Naštěstí má paní ještě maminku, šla ležet k ní, manžel s dětmi to musí nějak zvládnout sami. Mají k tomu místu silnou vazbu. Jsou případy, kdy je lepší, aby nad emocemi zvítězil rozum.

Náš syn se vypravil do vesnice u Opavy pomáhat zaplaveným. Je sice po autohavárii invalidní, některé práce však zvládne. Hned u prvého domu řešili problém: „Nemůžeme vyklízet sklep, probíjí tam proud.“ Podařilo se mu odpojit u elektroměru vedení do sklepa. A nejednou byl plně vytížený, chodili za ním z okolních domů, aby jim taky odpojil vedení do sklepa.

Mnozí z postižených mají sklon k trudomyslnosti, tak tady jsou dvě anekdoty na téma povodeň.

Rozvodněná řeka. Po hladině pluje klavír a vedle něho jehla. „Slyšíš, jak krásně hraju?“ řekne poněkud vychloubačně klavír.“ – „Neslyším, já mám v uchu vodu,“ odpoví jehla.

A druhá: Jeden londýnský lord přijal nového sluhu. Dopoledne sluha přijde do pracovny a říká: „Lorde, byl tady pošťák a přinesl vám tento dopis.“ – „Jean,“ odpověděl lord, „Stačí stručně říci: „Lorde, pošta.“ – Odpoledne vstoupí sluha do salonu a říká: „Je tady lord Kirkenclick, přišel vás navštívit.“ – „Jean, už jsem vám říkal: stručně! Stačí říci: Lorde, lord Kirkenclick!“ – Druhý den se sluha probudí, podívá se z okna a vidí: záplava, voda se začíná valit do domu. Jde do ložnice a ohlásí: „Lorde, Temže!“

Více než anekdota mě u srdce zahřejí drobné příhody, například když některý vyplavený zjistí, že mu nefunguje vysavač nebo jiný elektrospotřebič, a jednomu z těch, kteří přijeli pomáhat s odklizením, se podaří elektrospotřebič opravit. Nebo zjistí, že je neopravitelný a druhý den mu přiveze jiný, poněvadž doma měli rezervní. Nejde o žádné horentní sumy, ale potěší to, když si lidé, kteří se včera neznali, takto pomohou.

Před časem jsem slyšel vyprávět příběh, který sice nesouvisí s povodněmi, ale je o vzájemné pomoci mezi neznámými.

Mnich, který hrál v jednom zahraničním klášteře při bohoslužbách na varhany, toužil po novém nástroji, stávající varhany byly ve špatném stavu a odborníci říkali, že oprava nepomůže, chce to nové nástroj. Podařilo se mu přesvědčit převora a vyhlásili sbírku na nové varhany. Nabízeli, že za určitou sumu lze pořídit píšťalu, na které bude napsáno dárcovo jméno. Pomalu se scházely peníze. Jednou přišel dopis, ve kterém stálo: „Jsem vězeň, mám to na doživotí. Ve vězení pracuji, vydělal jsem na jednu píšťalu. Na píšťalu nepište mé jméno, ale napiště na ni Margareta, to je jméno mé manželky, kterou jsem zabil. Modlím se, aby mi opustila, abychom byli po smrti spolu.“ Poděkovali mu a poslali potvrzení, že na píšťale D bude jméno Margareta. Dnes jsou již varhany v provozu ten mnich-varhaník každý den začíná preludovat od tónu D, tedy od píšťaly se jménem Margareta, a při tom se krátce pomodlí za ty dva nešťastníky, aby po smrti byli spolu.