Cesta do Jižní Koreje 3. Město Pusan, nové části

Bydlel jsem v Paradise Beach Hotel. Je v nové části města těsně u mořské pláže a má velmi dobrou úroveň.

Toto je pohlednice hotelu v letě. Já jsem tam byl v září a to už bylo koupání zakázáno, i když voda měla přes 20 °C.

Při vstupu do vestibulu jsem si pomyslel, že Jihokorejcům jsou vzorem Spojené státy a další pobyt mně to potvrdil.

Z okna jsem měl výhled na druhou stranu, tedy na město.

Pohled z okna hotelu na jednu stranu

A na druhou

Korejci převzali kulturu z Číny a je to ještě místy vidět. Na pláži jsem viděl sedět muže, který dělal horoskopy a používal při tom čínskou knihu. Někteří lidé provozují své řemeslo na pláži a jiní lidé se po pláži procházejí.

Přes den bylo na nábřeží a na pláži hodně lidí

Já jsem se na pláž dostal až k večeru, už byla vylidněná.

Na některých místech jsou kopce až u moře

Měl jsem dojem, že město se rozšiřuje na všechny strany, dokud nenarazí na kopce.

U menších kopečků se srovná vršek a postaví se tam domy.

Na úbočích okolo jsou stromy a hrají si tam děti.

Mnohé ulice mají větší spád

Místy jsou opěrné zdi. Zdálo se mně, že tím město získává na malebnosti.

Když planýrují vršek nějakého kopečku, kameny dávají stranou a hlínu odvezou. Z kamenů nakonec něco postaví.

Tady je z kamenů opěrná zídka pod plotem.

Tady kameny přitesali a přidali k nim hodiny v moderním stylu šmrcnutém tradičním stylem.

Krátce po mém návratu začali v Ostravě stavět naproti mostu Miloše Sýkory dům. Při bagrování základů našli několik bludných balvanů, dali je stranou a pak je použili k dekoraci okolí domu. Tím mně vyvrátili mohi domněnku, že takové nápady mají jenom Korejci.

Tady jsem zůstal překvapeně stát a pak jsem to obcházel zprava i zleva. To sloupoví bylo v čistém antickém slohu.

U tohoto kostela jsem zíral podruhé: Mozaika Dobrého pastýře (vlevo) vypadala tak, jako by ji zhotovil italský mistr. Vešel jsem dovnitř. U vchodu jsem si vzal program bohoslužeb, z něhož jsem zkopíroval tento obrázek a šel dále. A pak jsem obdivoval sochy apoštolů, vypadaly přesně jak v italských kostelích. Pochybuji, že by to bylo dílo Taliánů, spíše to zvládli korejští umělci.

Uprostřed obou obrázků jsou věže dvou kostelů. Kostely byly zděné, věže byla ocelová konstrukce. Prvně jsem myslel, že je to stožár televizního vysílače. Když jsem přišel blíže, zjistil jsem, že na kostelech jsou neonové nápisy. Prvně jsem nad tím kroutil hlavou a pak jsem si řekl: „A proč ne?“

Lunapark, dvě lodičky na houpačce uprostřed měl vzhled staroegyptské sfingy a motivy ze starého Egypta byly i na dalších atrakcích. Je vidět, že inspiraci hledají po celém světě a ve všech dobách. Vpravo nahoře je vidět, že semafory mají tři světla vedle sebe. V popředí na obrázku jsou květiny. Když u nás chceme, aby lidé někde nepřecházeli vozovku, dáme tam zábradlí, v Koreji tam dají květiny.

Vypadá to jako u nás? Najdu vám několik rozdílů: Balkony jsou často po celé délce domu. Je tam tepleji než u nás, lidi jsou více venku. Uprostřed opravovali plochu, ještě to dodělává válec. Aby tam nejezdila auta, oplotili to květinami. Kde se na ulici něco dělalo, ohraničili to květinami. Na boku domu je veliké číslo 208, to je číslo domu. Na konci ulice byl název ulice napsán znaky o výšce půl metru. Když jedete autem, najdete příslušnou ulici a číslo domu, aniž byste zpomalovali nebo se dokonce ptali. Stačí, když umíte číst korejsky. Vpravo nahoře je semafor, světlo není kruhové, ale čtvercové, trochu připomíná obrazovku. Ostatní bylo stejné jako všude v moderním světě.

Já myslím, že v Koreji mají přísloví: „Květin není nikdy dost“ nebo „Květinami nic nezkazíš“. Nebo možná že nemají, ale chovají se tak, jako by měli. Toto je letiště.

Moderní čtvrti vypadaly stejně, jako všechny moderní čtvrti na světě, snad až na ty kopečky v okolí.

V popředí je most, zábradlí má tvar vln.

Takováto moderna tam stála již před těmi téměř 30 lety, když jsem tam byl. Strom uprostřed byl vysoký odhadem šest metrů, větší stromy tam nerostou. Kvetoucí yuka vlevo měla cca 3 metry. K městu patří parky.

Miniaturní parčíky lze nalézt často na okraji parkoviště. Ty stromy jsou už „dospělé“, větší nevyrostou. Větší parky jsou na kopečkách, které nebylo možné zastavět. Cestičky vedly po spádnici i po vrstevnici, na vrcholku byl většinou pomník.

Tady je želva, kdo se vyzná v buddhizmu, může dopsat, co symbolizuje. Na sloupu, který nese na krunýři, je nápis čínskými znaky. Přilezla tam z Číny.

Na jiném vrcholku byl pomník, jaký lze nalézt v Evropě. Jen ta postava nahoře ukazuje, že jsme v Asii.