Černobílé ideologie

Před týdnem jsem uvedl, že černobílý pohled na člověka neodpovídá skutečnosti. Některé ideologie ho však lidem vštěpují.

Nacizmus jednoduše rozdělil lidi na dobré a špatné podle rasového hlediska. A prohlásil, že ti jedni mají právo vyhubit ty druhé. Komunizmus rozdělil lidi na třídy, jedna byla zlá, druhá dobrá, proletariát má právo vyhubit boháče a pak bude ráj na zemi. Takovýto jednoduchý systém pochopí každý a těm, kterým je určen (nacizmus byl určen Němcům, komunizmus oslovoval méně majetné) se velmi líbil, poněvadž jim dával veliké šance. Obě tyto ideologie padly, ale ten černobílý pohled si mnozí lidé ponechali. U nás jsme v době normalizace škálu barev poněkud rozšířili: Zavedli jsme kasty straníků, nestraníků, vyškrtnutých a kastu vyloučených.

Obě ideologie měly společné ještě to, že vyprodukovaly silné vůdce, kteří byli neodvolatelní. V některých zemích, například u nás, sice zachovali volby, ale při nich vždy byli schváleni předložení kandidáti, jiné řešení nebylo možné. Všichni funkcionář měli své funkce na doživotí nebo byli odstraněni politickým převratem, nikdy ne volbami. V případě Hitlera chtěli k jeho odstranění použít atentát, to se však nezdařilo. Někteří vůdcové založili dokonce dynastii. V Severní Koreji je je dynastie Kimů, na Kubě dynastie Castrů.