Dva mrtví na lyžích za dva týdny… a sezóna pokračuje. Nečekejme na třetího.

Po smrtelné srážce v Harrachově přišla smrt na Tanvaldském Špičáku a těžké zranění olympioničky ve Špindlerově Mlýně. Česko stále nemá zákon, ani povinné helmy pro děti.

V pátek 6. března krátce před půl jedenáctou dopoledne narazil na sjezdovce Tanvaldského Špičáku v Jizerských horách mladý lyžař do stromu. Záchranáři ho resuscitovali desítky minut. Marně. „Bohužel i přes několik desítek minut trvající resuscitaci se velmi mladého muže nepovedlo zachránit,“ sdělil mluvčí záchranné služby Michal Georgiev. Provozovatel areálu Pavel Bažant řekl: „Tratě byly upravené, v dobrém stavu, moc lidí nebylo. Nevíme, proč se to stalo.“ Případ šetří jablonečtí kriminalisté, nařízena byla soudní pitva.

Před čtrnácti dny, 20. února, jsem na tomto blogu publikoval článek „Srážky lyžařů zabíjejí. Česko nemá zákon, který by tragédiím pomáhal předcházet“. Impulsem byla smrtelná kolize v Harrachově — na červené sjezdovce Čertova hora se muž na monolyži srazil s lyžařkou seniorského věku, která střet nepřežila. V tom článku jsem upozornil na alarmující trendy: tři smrtelné srážky dvou lyžařů na českých sjezdovkách za čtyři roky, nula odsouzení, sedm tisíc zásahů Horské služby za jedinou sezónu a absenci jakéhokoli zákona, který by reguloval chování na sjezdovkách.

Nečekal jsem, že realita mé argumenty potvrdí tak rychle a tak krutě.

Pouhý týden po harrachovské tragédii, 27. února, došlo ve stejném středisku k další srážce — tentokrát dospělého lyžaře s dítětem. Výsledek: zlomenina nohy a zlomenina žebra. Podle informací místního oddělení PČR nebyly v této věci zatím zahájeny úkony trestního řízení. Tato „šedá zóna“ — incidenty s vážnými, ale nefatálními následky, které se do médií nedostanou — tvoří neviditelnou, ale masivní vrstvu lyžařské nehodovosti.

A pak přišel Špindlerův Mlýn. V úterý 3. března se na dojezdu černé sjezdovky Na Pláních, v prostoru nedaleko nástupu na vlek, kde se pohybovaly desítky turistů včetně dětí, srazil lyžař se šestnáctiletou bulharskou snowboardistkou Malenou Zamfirovovou. Zamfirovová — desátá na nedávných Zimních olympijských hrách v Miláně-Cortině, tři pódiová umístění ve Světovém poháru — se v Krkonoších připravovala na sobotní závod SP. Lyžař do ní podle Bulharského lyžařského svazu najel zezadu v dojezdové části sjezdovky. Zamfirovová utrpěla zlomeninu stehenní kosti na dvou místech, zlomeninu pánve, zlomeninu lopatky a otřes mozku. Transport vrtulníkem do hradecké fakultní nemocnice, akutní operace, poté převoz do specializované kliniky v rakouském Grazu. Lyžař byl s poraněním hrudníku, zad a břicha převezen do liberecké nemocnice. Policie zahájila úkony trestního řízení pro podezření z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti — viníkovi hrozí až dva roky odnětí svobody.

Podstatný je příběh kolem alkoholu. Bulharská strana i některá česká média původně uváděla, že lyžař byl opilý. Policie to vyvrátila — krevní odběr provedený v nemocnici byl negativní. Jenže právě zde je zakopaný pes: mezi srážkou na sjezdovce a odběrem krve v nemocnici uplyne řádově i několik hodin. V Itálii, kde platí zákonný alkoholový limit 0,5 promile přímo na sjezdovkách, mohou carabinieri testovat přímo na svahu — podobně jako dopravní policie na silnicích. V Česku nic takového neexistuje. Nemáme ani zákonný limit, ani pravomoc testovat, ani sankční mechanismus. Zda lyžař ve chvíli srážky pod vlivem alkoholu byl, nebo nebyl, se proto už nikdy spolehlivě nezjistí.

O víkendu 7.–8. března se ve Špindlerově Mlýně konal závod Světového poháru v alpském snowboardingu. Závodníci si na tváře namalovali dva černé proužky — typický znak Zamfirovové — a akce nesla heslo „Ride for Malena“. Její bratr Tervel závodil a skončil osmý. Mezinárodní lyžařská federace (FIS) zaslala přání rychlého uzdravení. Ze sportovní tragédie se stal mezinárodní incident, který rezonoval v bulharských, rakouských i amerických médiích.

Sečteno: za pouhé tři týdny sezóny 2025/26 (20. února – 9. března) evidujeme na českých sjezdovkách dvě úmrtí, jednu téměř fatální kolizi se zmrzačením mezinárodní závodnice a nejméně jednu další vážnou srážku s dětskou obětí. A to v médiích nenajdeme všechny záznamy. A sezóna stále trvá — v českých areálech se někde lyžuje až do dubna.

Nejde přitom o české specifikum v tom smyslu, že by české hory byly nějak zvlášť nebezpečné. Jde o systémové selhání: Česká republika patří k posledním evropským lyžařským zemím, které nemají žádné konkrétní závazné normy chování na sjezdovkách zakotvené v zákoně. Pravidla FIS sice česká judikatura uznává jako standard bezpečného chování — Nejvyšší soud ČR (8 Tdo 68/2010) konstatoval, že jejich porušení zakládá nedbalost — ale toto soudcovské dotváření práva nestačí. Je třeba norem imperativní povahy, které budou platit přímo ze zákona, nikoli zprostředkovaně skrze judikaturu. Itálie od letošní sezóny vyžaduje povinné přilby pro všechny lyžaře bez rozdílu věku, povinné pojištění odpovědnosti a umožňuje testovat alkohol přímo na svahu. Slovensko od 1. ledna 2026 nařizuje přilbu pro všechny do 18 let. Polsko má zákon od roku 2011. Česko nemá nic — ani povinné přilby pro děti, ačkoli 94 % rodičů je svým dětem nasazuje dobrovolně. U dospělých je situace výrazně horší: podle průzkumu NMS Market Research pro ERV Evropskou pojišťovnu nosí přilbu vždy jen 70 % dospělých českých lyžařů, 17 % ji nenosí nikdy a zbylých 10 % jen občas — zejména v zahraničí. Třicet procent dospělých Čechů tedy na sjezdovku vyráží bez přilby. A osvětové kampaně na tom nic nemění — podle posledních dostupných dat (ERV/NMS, 2019 a 2022) se tento podíl prakticky neposunul. Už v roce 2018 konstatoval tehdejší statutární ředitel Horské služby ČR František Hadáček, že „i přes naši kontinuální plošnou kampaň ve všech horských oblastech došlo k mnoha úrazům, které vznikly nedodržováním Pravidel chování na sjezdových tratích podle FIS.“ Není divu — podle průzkumu ERV Evropské pojišťovny ví o samotné existenci Pravidel FIS pouze 28 % českých lyžařů, a i tato znalost je zpravidla jen povrchní. Pravidla nemají zákonný charakter, a jsou proto veřejností obecně vnímána jen jako nezávazná doporučení.

Je na čase zvážit, zda by Česko nemělo jít italskou cestou a uzákonit povinnost přilby pro všechny bez rozdílu věku. Argument, že „většina lyžařů přilbu nosí dobrovolně“, je dvousečný — totéž by se dalo říci o bezpečnostních pásech v autě, než se staly povinnými. Podstatné není procento těch, kteří pravidla dodržují. Podstatné je, že zákon vytváří rámec pro prevenci, vymáhání a posouzení odpovědnosti tam, kde k neštěstí dojde. Zákon o bezpečnosti na sjezdovkách by přinesl konkrétní efekty: především preventivní charakter — obdobně jako občanský zákoník v oblasti obecné prevenční povinnosti, avšak se speciální úpravou pro zimní sporty s cílem redukce nehodovosti. Dále zákonné zakotvení pravidel chování (dnes jen doporučení v nezávazné technické normě), jasnou definici odpovědnosti lyžaře i provozovatele sjezdovky, usnadnění vyšetřování nehod a aplikace práva — exaktní parametry pro specifické zavinění namísto obecné nedbalosti by byly nápomocí policii, soudům, advokátům i znalcům při posuzování těchto velmi specifických nehod. Zákon by rovněž mohl umožnit testování alkoholu v případě důvodného podezření na vliv návykových látek (dnes chybí jak zákonný limit, tak oprávnění záchranných složek na sjezdovkách) a systém přímých sankcí včetně odebrání skipasu pro případy opakovaného nebo zcela excesivního porušení norem. Cílem takové úpravy přitom nemá být kriminalizace lyžařů, ale prevence nežádoucího chování.

V roce 2013 prošel Poslaneckou sněmovnou návrh zákona o bezpečném pohybu na sjezdovkách (předložil poslanec Rudolf Chlad za TOP 09, dříve ústřední náčelník Horské služby). Nikdy nebyl přijat — padla vláda Petra Nečase. Od té doby uplynulo třináct let a žádný nový legislativní pokus nebyl učiněn. Mezitím Itálie přijala tři novelizace svého sněžného kodexu, Slovensko zpřísnilo zákon dvakrát. V Česku za tu dobu na sjezdovkách zahynulo přes dvacet lidí.

Každá z těchto tragédií je příběh konkrétního člověka. Zesnulá lyžařka v Harrachově měla dcery, které veřejně prosily svědky o pomoc. Mladík na Tanvaldském Špičáku měl celý život před sebou. Malena Zamfirovová měla za tři dny závodit o body Světového poháru — místo toho leží v Grazu s rozdrcenou stehenní kostí a pánví.

Na to, aby se něco změnilo, nepotřebujeme další tragédii. Potřebujeme efektivní úpravu v podobě zákona. Odborné zázemí pro její přípravu existuje — Institut lyžařského práva (IUSKI) je výzkumným a znaleckým ústavem, který se problematice bezpečnosti na sjezdovkách věnuje dlouhodobě a systematicky: provádí kontinuální výzkum praxe i legislativy v zahraničí, spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení při posuzování lyžařských nehod a je připraven poskytnout odbornou podporu při přípravě nezbytné legislativní úpravy. Dosud chyběla jen politická vůle. Změní se to konečně, nebo budeme nadále čekat na další zbytečné oběti?

Ladislav Jack Janků, Ph.D., LL.M., předseda Základního lyžování Svazu lyžařů České republiky (ZL SLČR), předseda správní rady IUSKI — Institutu lyžařského práva, soudní znalec pro obor sport, specializace bezpečnost lyžování.

Zdroje:

Novinky.cz, 6. 3. 2026 — smrt lyžaře, Tanvaldský Špičák | Deník.cz, Jablonecký deník — Tanvaldský Špičák, podrobnosti | TN.cz — Tanvaldský Špičák | Novinky.cz / ČTK, 20. 2. 2026 — smrtelná srážka Harrachov | Policie ČR — výzva svědkům, Harrachov | Místní oddělení PČR Harrachov — srážka 27. 2. 2026 | iDNES.cz / ČTK, 5. 3. 2026 — Zamfirovová, Špindlerův Mlýn | iDNES.cz, 4. 3. 2026 — srážka lyžaře a snowboardistky, Špindl | Novinky.cz, 4. 3. 2026 — srážka ve Špindlu | Blesk.cz / iSport.cz — vyvrácení alkoholu, zahájení trestního řízení | Novinite.com, 7. 3. 2026 — bulharská reakce, Ride for Malena | D.Lgs. 40/2021, L. 119/2025 (Itálie) | Zákon 544/2002 Z. z. ve znění zákona č. 304/2025 Z. z. (Slovensko) | Tisk 843/0, PS PČR (2012) — návrh zákona Chlad/TOP 09 | NS ČR 8 Tdo 68/2010 (č. 55/2010 Sb. rozh. tr.) | NMS Market Research pro ERV Evropskou pojišťovnu — průzkum nošení přileb, 2019 a 2022 (iDNES.cz, 5. 2. 2019; iDNES.cz, 28. 1. 2022) | NašeJablonecko.cz, 31. 5. 2018 — vyjádření F. Hadáčka, statutárního ředitele HS ČR

Foto: iStockphoto (licence).