Možná by k placení poplatků za televizi mohlo vést i vlastnictví docela obyčejné automatické pračky.

Vycházím z té anekdoty, jak okupační voják se dívá na automatickou pračku, jak se tam pohybuje vložené prádlo, a říká ve svém jazyce:

"To je velice velká televize, ale program stojí za houby s octem!" (v anekdotě vyprávěné naostro je místo těch hub s octem samozřejmě slovo, které tady napsat nemohu).

Děkuji za plusy.

Taky si myslím, že navýšení poplatku by žádné extra protesty nevyvolalo. Ale to rozšíření počtu povinných plátců je opravdu nesmyslné. Třeba když mají platit firmy podle počtu zaměstnanců. Opravdu připadá někomu rozumný předpoklad, že se lidi běžně v práci dívají na televizi?

Co říci? Nejsem tak vtipný, jako si o sobě myslí například pan Dvořák.

Úředníci zjistili, že se vybrané daně vinou inflace tenčí, takže se cítí být okrádáni. A mohou-li o tom rozhodovat (a to mohou), musejí s takovou nespravedlností skoncovat. Nemohou ždímat stále jen kuřáky, alkoholiky a důchodce. Průchodnější je odrbat všechny o pár korun, než některé o pár stokorun.

V čem jsou ždímáni důchodci???

P.S. jsem ročník 1947

Můžete jít k doktorovi? Můžete. Nechce tam jít? Nevadí, přesto plaťte!

Použil jsem stejnou logiku jako autor, pouze jsem zaměnil předmět platby.

Tak schválně jaké a čí to vyvolá emoce.