150 důvodů, proč se nedívat a přesto platit

Vlastníte rychlovarnou konvici s displejem? Možná už taky dlužíte za ČT. Poplatek, co vás dožene, i když se díváte jen z okna.

Tento fejeton je satirickým zamyšlením a nepředstavuje reálné výroky institucí či osob.

Kdysi dávno, v dobách, kdy byl internet ještě na kliku a televize měla dva kanály a jeden z nich byl „testovací obrazec“, dávalo placení televizního poplatku jakýs takýs smysl. Měli jste bednu, na ní obraz, v obraze hlas, který hlásil, že „naši hokejisté bojují se Švédy jako lvi“. A za to se nějaký ten peníz obětoval. Ale dnes?

Dnes se definice „televizního přijímače“ rozšířila natolik, že pokud máte v domácnosti cokoli s displejem, tlačítky a elektřinou, patrně by vám poplatek účtovali i za rychlovarnou konvici. Hlavně když je chytrá.

Ano, v roce 2025 už nejde o to, jestli se díváte, ale o to, jestli byste teoreticky mohli. Jako kdyby vám přišla složenka jen proto, že můžete jít do divadla. Nechcete? Nevadí. Můžete. Plaťte.

Naši milou Českou televizi si platíme proto, aby byla nezávislá. Tak nezávislá, že o její vedení pečuje Rada ČT, kterou jmenuje Poslanecká sněmovna. A protože každý ví, že poslanci jsou zcela apolitičtí a rozhodně nikdy neovlivňují nic veřejného, je tím pádem zaručeno, že program ČT není ovlivněn nikým – kromě těch správných a uvědomělých vlivů.

To je ostatně krása veřejnoprávnosti: není to státní televize, jen tak nějak shodou okolností často říká to samé jako stát. Ale nebojte, zpravodajství je vyvážené – vždyť pozvali až dva různé komentátory, kteří se na věc dívali úplně stejně, jen jeden měl brýle a druhý knír.

Když už musíme povinně přispívat, člověk by čekal nějakou kvalitu. Místo toho se dočkáme reprízy reprízy a nového formátu, který je zároveň dokumentem, talk show a osobní zpovědí autora o tom, jaké to bylo natáčet. K tomu trochu zpěvu, trochu zpráv a občas i nějaká investigace – ale spíš jen tak opatrně, aby to nikoho příliš nerozrušilo. A když si diváci postěžují, bývá jim s klidem vysvětleno, že je vlastně všechno v pořádku a že jim ten program jen ještě nedošel. Možná ho prostě jen špatně chápou – což se u kvalitního umění občas stává.

Ale i to má své kouzlo. Když už vás nezaujme obsah, můžete si aspoň představit, kolik stál. A pak se cítit kulturně osvícení tím, že jste na něj přispěli.

Shrnutí? Platíte za možnost nechtít to, co dostáváte.

Zatímco Netflix si zapnete, když chcete, a zaplatíte jen když opravdu sledujete, u koncesionářských poplatků je to jinak. Ty platíte, protože... protože můžete. A protože tradice. A protože bez nich by média nebyla svobodná, ale ovládaná politiky... tedy, pardon, už jsem to spletl. Bez nich by prostě nebyla tak krásně nezávislá, jako jsou teď.

Tak si važme té výsady, že za 150 korun měsíčně máme k dispozici poklad veřejné služby. Ať chceme, nebo ne. A i když už raději koukáme na kočku, jak padá ze židle na TikToku. Což je mimochodem často větší zábava než hlavní večerní program.

Odmítnutí odpovědnosti: Tento fejeton je satirickým textem a nemá za cíl šířit nepravdivé informace. Všechny uvedené situace jsou nadsázkou pro pobavení a zamyšlení.