Zaplaťte vyšší daně a ušetříte!

Jedná se o obdobu slavného rčení: Nechci slevu zadarmo! Apetit vlády k úsporám se rychle vytrácí, a tak se stále častěji objevují návrhy typu: Cenu elektřiny vám udržíme zvednutím DPH. Dálnice zlevníme zavedením mýta pro osobní automobily. Atd. Doslova před očima se nám tak mění spořící ministři ve zlodějíčky lovící rukou v našich kapsách.

Že bude solární elektřina průšvih se vědělo už před rokem. Jelikož však v této hře mělo zájem příliš mnoho významných hráčů, nic se nestalo (kapři si rybník nevypustí). Ke zklidnění veřejnosti se dnes prezentují nápady na zavedení nějaké dost vysoké daně na podporovanou cenu elektřiny, která by zisk výrobci odebrala a zároveň zadotovala fond, ze kterého se tato podpora vyplácí. Poměrně krkolomné a nesystémové řešení. Tvrdí se však, že je nutné do toho jít i za cenu, že stát prohraje následné arbitráže. No ono je dost dobře možné, že ty arbitráže skutečně prohraje. Špatně nastavené pobídky korigovat účelovou daní je ve světě dost neobvyklé a zahraničním arbitrům se to nejspíše líbit nebude. Kdo to tedy vše ve finále zaplatí? Hádejte dvakrát, ale když se podíváte do zrcadla, daleko od pravdy nebudete. Bohužel celou věc totálně prokoučovala minulá vláda a parlament a žádné řešení nebude dobré. Řešení, které nás může stát na kompenzacích investorům až 550 mld. Kč, se mi však jako dobré nejeví. Podotýkám, že jsem si žádnou sluneční elektrárnu nepostavil, ale riziko, že tzv. vláda národní odpovědnosti dovede stát touto cestou na okraj bankrotu se mi zdá ne zrovna zanedbatelné.

Ovšem alternativní nápad na zavedení dodatečné daně – varianta je na uhlí a plyn nebo dokonce zvednutí DPH, aby se cena elektřiny udržela „dole“, to je už opravdová zvrhlost.  Celkový výběr peněz od daňových poplatníků tak podstatně naroste, přičemž není vůbec jisté, že vše, co takto do rozpočtu bude získáno, skončí také ve snížení ceny elektřiny. V součtu bude tedy občan oškubán ještě více, solární investor bude stejně inkasovat svůj zisk a dotovat jej bude spolu s občanem výrobce rohlíků, léků, uhelná společnost či plynárna. Hemingway kdysi řekl cosi jako "Nikdy se neptej, komu zvoní hrana. Zvoní-li hrana, zvoní i tobě." Dovolil bych si volně parafrázovat: "Nikdy se neptej, koho zdaňují. Zdaňují-li někoho, zdaňují i tebe."

Tyto nesystémové nápady však nejsou jediným projevem toho, jak se iniciativa vlády rychle posunuje od hledání úspor k hledání dodatečných cest zdanění občanů. Po šetřícím show na ministerstvu dopravy, které vyústilo pouze do zastavení klíčových dopravních staveb, se začínají objevovat nápady na financování staveb PPP a zvýšeným mýtným. Zde je nutné opět bít na poplach. Navrhované úseky PPP totiž shodou okolností salámově vykrajují vždy nějaký klíčový úsek dálnice. Kousek pražského okruhu, kousek dálnice na jih, kousek na východ …. Jasné jako facka. Stát navede dosavadní státní dálnicí dopravu „investorovi“ k mýtným branám. Ten postaví 10 km, ale skasíruje nebohé dopravce s naprostou jistotou nemožnosti úniku. PPP dálnice Mexiko City – Acapulco byla postavena s licencí na 20 let a alternativní okreskou slušné kvality v celé délce. Investor musel za těch 20 let dálnici komplet postavit, provozovat a posléze ji předal státu. Mýtné muselo být nastaveno tak, aby doprava neunikala na související okresku. To je příklad férové PPP, jenže to bylo v Mexiku. Ukousnout si 10 km pražského okruhu a kasírovat auta, která by jinak ničila životní prostředí ve velkoměstě, to je hodně špatný vtip.

Bohužel příklady z poslední doby ukazují, že se politici opět rozhodli vyrazit na pohodlnější cestu. Občan, který očekával odpovědné úspory a efektivnější státní správu, je zatím maten rádoby ekonomickými projekty. Buďme však velmi ostražití a tlačme na své reprezentanty, aby sloužili opravdu nám, kteří jsme je volili.