Vratné PET lahve

Ministr práce a sociálních věcí zadá průzkum, zda si lidé přejí chodit do práce. Pěkný nesmysl, ne? A přiznávám, že fikce. Podobný průzkum se zatím konat nebude. Ovšem jiný, obdobně nesmyslný se chystá vypsat ministerstvo životního prostředí. Bude se prý zkoumat, zda si lidé přejí, aby byly PET lahve zálohovány či ne. Ministerstvu zřejmě přebývá rozpočet na průzkumy nebo má nějaký lobbyista hodně dlouhé prsty, jinak si lze podobný nápad vysvětlit jen těžce. Výsledek průzkumu bude totiž záviset na formulaci otázky a okruhu dotázaných, a jako takový nemá vůbec žádnou hodnotu. Pokud toto má být vizitka přímé demokracie, buďme ostražití.

PET lahve se totiž nechce vracet nikomu a argumentů pro to lze nalézt tisíce. Jejich vymýšlení je mohutně podporováno lobby výrobců nápojů, takže škála sahá od ekonomických až po tzv. ekologické. Průměrný občan také moc chuti k placení za lahve nemá a většinou argumentuje jejich poctivým tříděním a odevzdáváním. Opravdu, petky likviduje podle předpisu cca 70% občanů. Problém je ale v tom, že 30% jich stále končí pochybným způsobem páchajícím na přírodě nedozírné (a bohužel mnohdy zatím neviditelné) škody. Nemělo by tedy jít primárně o těch 70% odpovědných občanů, kterým nakonec ta záloha ani vadit nemusí, ale hlavně o těch 30% lahví, které končí v kamnech, příkopech u silnic, řekách či lesích.

Je jasné, že z čistě ekonomického hlediska se náklady na sběr nebudou obchodníkům ani výrobcům líbit a udělají vše pro to, aby se jim vyhnuli. Některé věci však vždy přesně vyčíslitelné nejsou a v dlouhodobém vývoji mají přesto nezanedbatelný vliv. Říká se jim učeně externality a jednou z těch učebnicových je právě životní prostředí.

I když to majitele stáčírny vody možná po nocích netrápí, v žaludku některých dravců se dnes nachází až 30% obsahu tvořených umělými hmotami, převážně pocházejícími z petek. Jaké jsou důsledky oběhu těchto materiálů v přírodě dnes asi komplexně nedohlédneme, ale určitě nebudou pozitivní. A pokud jsme si jisti, že něco nemá pozitivní dopad na trvale udržitelné fungování lidské společnosti, měli bychom udělat vše pro to, abychom ten dopad eliminovali. To není otázka jednoduchého ani podvojného účetnictví, to je prostě otázka odpovědného vztahu člověka k prostředí, ve kterém žije.

Bohužel ten vztah stále není ideální. Pokud 30% lidí nemá základní ekologické návyky, je to stále dost vysoké číslo na to, aby s tím společnost něco udělala. Ptát se na to v referendu nebo průzkumu veřejného mínění je pouze nesmyslný alibismus, hloupost či přímo snaha škodit a najít alibi pro ustoupení výrobcům. Výsledky podobných akcí opravdu určuje vždy zadání, tj. koho a jak se ptáte. Kdyby se u nás mělo vládnout podle průzkumu veřejného mínění, tak máme úplně jinou vládu s jinými prioritami. Pokud však máme vládu národní odpovědnosti (nebo jak se to nazývá), tak by se měla také chovat odpovědně.