Vláda v zajetí pravicových dogmat zahájila budování socialismu

Poslední vládní nápady typu učinit příjemci sociálního tarifu všechny občany, dotovat jim hypotéky a podobně vypadají opravdu hodně socialisticky.

Potíž je v tom, že se jimi zabývá vláda, která se označila za pravicovou a odpovědnou. Samozřejmě, válku nikdo nečekal, ale právě tady by se měla ukázat zásadová pevnost a razantnost. Bohužel, zatím samé mlžení, váhání a nerozhodnost. Pravicové strany si navíc samy zavařily snížením daní navrženým současnou opozicí v záchvatu populismu před dvěma lety. Ono se to dobře říká, že stát má být štíhlý a efektivní, peníze patří občanům a stát se musí uskrovnit. V praxi demokratického Česka však žádná vláda dosud výdaje státního rozpočtu snížit nedovedla. A zdá se, že koaliční vláda širokého spektra se něčím podobným zabývat ani nezačala. Jsou snad úřady práce plné propuštěných státních úředníků, byl zrušen jediný státní úřad, zjednodušila se nějaká agenda? V současnosti se shánějí další úředníci na administraci sociálního tarifu, poradenství s příspěvky na kdeco, práci s uprchlíky atd. A jako bonbonek bude navýšen plat státním zaměstnancům o 10%. Sečteno, úspory nulové, výdaje a deficit rostoucí, a to vše ještě zachraňují díky rekordní inflaci rostoucí daňové příjmy z PHM, energií, potravin. Co se týče rozpočtové odpovědnosti, tedy naprostá katastrofa.

Dalo by se pochopit, že v mimořádné situaci musí vláda přistoupit i k mimořádným opatřením. Avšak tady jí dogmatická ideologie brání použít regulaci cen energie nebo přijít se zdaněním na krizi vydělávajících sektorů. Samozřejmě, učebnice pravicové ekonomie regulace a mimořádné daně považují za největší smrtelný hřích. Ovšem i ony připouštějí, že v situacích, kdy trh nefunguje, dochází ke zneužití monopolního postavení některých výrobců, jsou zásahy státu oprávněné. Učebnicový případ této situace máme právě tady a teď. Některá odvětví vydělávají mnohonásobně více díky svému unikátnímu postavení a faktu, že v odvětví působí jednotky hráčů, tj. konkurence prakticky neexistuje. V takových situacích i vyspělé pravicové demokracie neváhají zakročit, viz případ Microsoftu v USA a další. Situace v energetice se skutečně trhnu nepodobá ani vzdáleně. Přeregulované a současně dotované odvětví, které současný systém dovedl do situace, kdy ceny raketově rostou a produkce klesá. Toto je nutné co nejrychleji rozbít a přenastavit. Opakování mantry o škodlivosti státní regulace tady působí fiskální katastrofu a citelně poškozuje už velkou většinu občanů. Nápad se sociálním tarifem pak řeší pouze následek, nikoli příčinu. Místo toho, aby stát růst ceny energií rozložil v čase (on se energetický mix stejně přenastavit bude muset), tak vypustí na občany a firmy mnohonásobně navýšené ceny a jako náplast začne vymýšlet sociální dávky a dotace. De facto tak dostává do sociální nouze většinu domácností, tj. vracíme se zpět do socialismu, zruinujeme většinu a začneme ji pak zachraňovat státními výdaji. K tomu samozřejmě nabereme další tisíce úředníků, aby to celé fungovalo a bylo sociálně spravedlivé.

Míra problému je však už nyní opravdu hodně vysoká. O tom svědčí i poslední nápad dotovat lidem splátky hypoték. To už by bylo asi jednodušší všem všechno sebrat a stát by to mohl lidem posléze přidělovat. My starší občané to ze socialismu známe velmi dobře. Pokud má ale tvrdě pracující člověk držící se zuby nehty ve střední třídě dotovat nákup investičního bytu někomu jinému, tak to prostě nic jiného, než socialismus není. Tedy spíše ukázková socializace ztrát a privatizace zisků, kterou se za socialismu zabývalo také nemálo lidí. Pro ostatní pak zbývá rovnost v bídě.

Bohužel ze současné situace vedou pouze dvě cesty. Nedělat nic, ceny nechat nekontrolovaně růst, monopolům dopřávat rekordní zisky a sociálními dávkami podporovat stále větší množství občanů upadajících do bídy, de facto jejich většinu. Druhá cesta je brzdit ceny životně důležitých komodit pomocí věcného usměrňování jejich cen a dát tak občanům a firmám čas na přizpůsobení se. Řešit pak pouze nejpalčivější sociální situace. Vláda si vybrala, jak se zdá, cestu první. A tak za recitace manter o nezasahování do působení trhu postupujeme po cestě k socialismu.