Státní dluhopisy úspěšně prodány! Radujme se?

Tak se po státních dluhopisech jenom zaprášilo. Poptávka překročila očekávání státu dvojnásobně a české domácnosti se mínily po českém dluhu téměř utlouct. Je to důvod k radosti? Vůbec ne! Spíše se zdá, že je to důvod k panice.

Česká ekonomika stagnuje, domácnosti se do utrácení neženou, firmy se bojí investovat a ve společnosti převládá blbá nálada (stalo se odborným termínem, takže bez uvozovek). Vláda přišla se svérázným řešením a rozhodla se v této situaci zvýšit daně a současně nabídnut nebývalý výnos ze svých dluhů, což je nepochopitelné hned z několika důvodů.

Před dvěma roky ta samá vláda říkala, že zvyšovat daně není třeba, protože to dovede každý a rdousí to ekonomiku. Místo toho prý bude šetřit na administrativě státu, zefektivní investice, zamezí korupci, nechá ale lidem a firmám více peněz a ekonomiku tak nastartuje. Stačily dva roky, urputný odpor zaběhlých struktur, a kormidlo je o 180 stupňů na druhé straně. Šetřit prý není třeba a peníze se musí sebrat lidem a potažmo i firmám. Jinak to prý nejde.

Minulé zvýšení DPH však překvapivě v souladu s dva roky starou vládní tezí ekonomiku skutečně přiškrtilo a vrhlo ji z nesmělého růstu zpět do stagnace. Není se co divit, že racionálně se chovající domácnosti v této situaci začaly šetřit a firmy trpí nedostatečnou poptávkou. I daňový příjem státu byl nakonec díky úsporám nižší, takže stát na celém tom veletoči prodělal. Ale podle zásady „facka nestačila, dostanete klackem“ se rozhodla vláda zřejmě s občany svést další bitvu. Neplatíte více na daních, tak vám je ještě zvýšíme! No a aby se v tom už vůbec nikdo nevyznal, za neustálého lamentování, proč ti lidé nenakupují a jen šetří, přišla emise státních dluhopisů s bezkonkurenčně fantastickým úrokem, takže se lidé mohou přerazit, aby si také nějaký ten peníz takto uložili. Tady už veškerá ekonomická logika zůstává stát stranou. Buď jsme svědky nějaké vysoce rafinované finanční hry nebo spějí veřejné finance k neodvratnému kolapsu. Jelikož tu máme ale nejdéle trvající recesi v novodobé historii naší republiky, na nic rafinovaného to nevypadá.

Stát si půjčuje za úroky vysoko nad trhem na to, aby financoval deficit, který generují nejen vysoké mandatorní výdaje, ale i nesmyslné veřejné zakázky (namátkou – ministerské výměny fungujících IT systémů za nefunkční v ceně mnoha miliard). Přitom si současně nesmyslným nastavením daňové politiky likviduje budoucí daňový výnos k pokrytí takovýchto deficitů a potažmo i úroků. Radovat se mohou snad jen obchodníci v příhraničních regionech ČR (z druhé strany), kde je před vánocemi nezvykle živo a po vánocích bude zřejmě ještě více. On se ten nákup nyní už úplně všude okolo nás opravdu vyplatí, a cestovní náklady uhradí cenový rozdíl na natankované nádrži naprosto bezpečně. Tytam jsou doby, kdy byla náměstí našich příhraničních městeček plná aut s německou či rakouskou SPZ, nyní potkáte souseda celkem běžně naopak na nákupu za hranicí.

Ono to má ale ještě jednu daleko vážnější implikaci. Pokud si stát půjčuje od občanů dráže, než občané od komerčních bank, je něco špatně. Znamená to totiž, že se nevyplácí si půjčit na podnikání, starat se aktivně sám o sebe. Když už nějaké peníze vyděláte, je efektivnější je uložit do státního dluhu a nedělat nic. Kdo by se nakonec trápil pořád s novými registracemi, štítky, evidencí, daněmi? Půjčit peníze státu a pobírat za ně slušný úrok bez jakékoli pracovní aktivity je přece tak snadné! Může to ale fungovat donekonečna?