Stáhnou ČSA do propasti i letiště?

Byla to osvědčená ekonomická strategie už za socialismu. Když něco fungovalo, pověsilo se na to něco nefungujícího, aby se ti, co měli hodně, se soudruhy o to podělili. A tak, když ČSA neodvratně spělo ke svému konci, padlo rozhodnutí, že se spojí s prosperujícím Letištěm Praha. Každého, kdo ovládá byť jen kupecké počty, sice napadne, že se tím žádné dodatečné peníze nevytvoří, ale krachu a ostudě bylo zabráněno, penězovod zafungoval, takže je na chvíli (alespoň do voleb) klid.

Bohužel od té doby nepřicházejí dobré zprávy ani pro letiště. V důsledku krize klesl počet cestujících, sopka málem uzavřela nebe nad Evropou (a možná ještě uzavře), z letiště se rozhodly odejít aerolinky Ryanair. Na okraji Prahy vznikají konkurenční projekty, kdy modernizovaná letiště v Kbelích či Vodochodech mohou ukousnout docela významný podíl cestujících. A pak je tu také konkurence letišť v Mnichově či Vídni. Suma sumárum najednou teorie, že by Letiště Praha bylo národním klenotem nesmírné hodnoty, který je hloupost prodávat, tak úplně jasně nevypadá.

Nejdříve ČSA. Ty se staly skutečným balvanem na krku letiště a v budoucnu mu jistě ještě hodně zatopí. Poslední nápad provést jejich restrukturalizaci formou rozdělení do několika společností, které si navzájem budou dodávat služby a fakturovat, je snad už posledním záchvěvem v jejich naprosté agonii. Je to asi jako když vám budou v domácnosti chybět peníze a vy se dohodnete s manželkou, že jí budete platit za vaření, praní a úklid a ona vám naoplátku za opravy v domácnosti a půjčení auta. Možná zblbnete nějakou banku, aby vám na takovýto příjem půjčila, nové peníze to však produkovat nebude. Ve finále náklady na účetnictví a fakturaci celou věc jen prodraží (v případě potomků ČSA několik nových ředitelství a s tím související agenda a prebendy). ČSA nakonec stejně budou putovat do řízené likvidace. Samozřejmě sociálně kultivovaným způsobem s postupným odchodem pracovníků a snižováním mezd. To vše však za cenu vysávání peněz z letiště.

Samotné letiště to také nemá do budoucna moc růžové. Můžeme se sice smát Ryanairu, který z něj odešel, což znamenalo ztrátu nějakých 4 letů. Problém je ale v tom, že kdyby byla jeho nabídka akceptována, dalších 30 by jich do Prahy přenesl a zřídil by zde i své technické centrum. To vše bude ovšem nyní někde jinde. V případě této společnosti se jedná na rozdíl o chřadnoucích národních kolosů o perspektivní nízkonákladové aerolinky, kterým patří budoucnost. Otázka je, zda odmítnutí nabídky Ryanairu nebylo dokonce motivováno snahou pomoci ČSA a zbavit se konkurence. To je však klasický příklad konfliktního jednání, které v zájmu zachování monopolu vede ke zvyšování nákladů pro zákazníka – cestujícího a v konečném důsledku diskvalifikaci letiště. Zrovna tak se totiž rojí po Evropě letiště nízkonákladová. Neprodává se na nich občerstvení za nesmyslné ceny, nejsou na nich free shopy s cenami vyššími než ve městě, jezdí na ně levné shuttle místo zlodějských taxikářů a mají internet zdarma. Samozřejmě, Praha má velký potenciál a zatím letiště jen jedno. Jakmile zde bude ale další, odkud začnou létat chartery a levné linky, bude i ruzyňskému luxusu ouvej. Zkrátka český monopolista nemusí být vůbec hráčem světového či alespoň evropského formátu. Může se stát, že mu spadne hřebínek dost rychle.

I když je dnes veřejné mínění nejspíše silně proti privatizaci, jedině soukromý vlastník by mohl aktivně přitáhnout do Prahy nové lety a naopak otevřít nám více světových destinací. Bohužel to si nejspíše uvědomíme, až Ruzyně začne opravdu skomírat. Nemusí to trvat ani tak moc dlouho.