Pomazánkového másla není vůbec škoda, EU by bylo

Jak tak člověk sleduje hysterický poprask kolem pomazánkového másla, nelze se ubránit. Občas se musí říct i nepopulární věci, tak tedy – pomazánkové máslo je sajrajt, který se máslem nikdy nazývat neměl. A právo obelhávat zákazníky nemá se svobodou nic společného, není žádným právem a mělo by být tvrdě trestáno.

Evropská unie není vůbec dokonalá, jako ostatně každý spolek. Když se dá prostě více lidí dohromady, nese to s sebou vždycky nějaké problémy. U národů je to ještě horší. Například v každém spolku se musí nějakým mechanismem rozhodovat, musí se dodržovat určitá pravidla a nikdo si nemůže dělat úplně vše, co by rád. Možná to někomu úplně nedošlo, ale když jsme vstupovali do EU, bylo jasné, že se neotevře pouze štědrý penězovod, ale že budeme muset také hrát podle určitých not.

Rozhodující ovšem je, jestli může každý člen spolku vyjádřit svůj názor a podílet se na rozhodování o jeho směřování. A to Evropská unie, ať se nám to líbí nebo ne, dovoluje. A s tím jde také ruku v ruce odpovědnost. Když jsem ve spolku, musím se řídit jeho stanovami. My ta pravidla jaksi úplně neznáme a říkáme si, že je nakonec nějak obejdeme (jak u nás bývá zvykem). Problém je asi v tom, že v EU panuje trochu jiná kultura a obcházení se netoleruje. Pak se také ukazuje, že jsme při jednání o vstupu leccos zaspali. Politici se doma vesele prali o moc a jednání nechali na pánovi, který také úplně všemu nerozuměl. A tak jsme si úplně vše neošéfovali.

Kdybychom zkrátka přesvědčili při vstupu komisaře, že tuky nadopované éčky nazýváme pomazánkovým máslem, chemický rosol s přísadou jahod marmeládou, obarvený líh rumem …. z důvodu naší národní kulturní tradice po věky, asi by nám to používat dovolili. Jenže my si s tím hlavu nelámali, a teď se divíme. Mimochodem k tomu pomazánkovému máslu – v diskusích se ozývalo dost často, že přece každý ví, že se o máslo nejedná. Nesmysl, neví! I mně samotnému se kdysi stalo, když jsem od maminky, která používala doma vždy to poctivé, přišel na studia do Prahy, že jsem si pomazánkové máslo zakoupil v domnění, že se jedná o jakési máslo speciálně upravené k mazání. Až když jsem tu látku ochutnal a přečetl si, co obsahuje, putovalo to do koše a od té doby něco takového nekonzumuji. Obdobnou zkušenost s touto pochoutkou udělali i jiní lidé. A dost lidí to konzumuje, protože si myslí, že se o máslo jedná, na to vsaďte boty! Proto také kapitáni mlékařského průmyslu tak mohutně protestují a celou záležitost medializují. Nedělejme si iluze, tady nejde o národní tradice, ale o prachy a právo nerušeně vodit spotřebitele za nos.

A to je další problém. Evropská unie se nám hodí jako vděčný otloukánek a k odvádění pozornosti od domácích problémů. Je zajímavé, že ač si většina občanů myslí, že naši úředníci jsou líní a zkorumpovaní, politici neodpovědní prospěcháři a státní aparát nefunguje, panuje jakési iracionální přesvědčení, že kdybychom nebyli v EU, bylo by nám daleko lépe. Přitom evropský úředník procesuje na hlavu cca 10x více veřejných prostředků a korupce bývá naprosto výjimečným případem (ony se ty národy navzájem hlídají jako čert). Naši politici také velmi rádi evropské směrnice transformují do naší legislativy v daleko přísnější formě (viz energetické štítky), vytvářejí tak prostor pro spřátelené lobystické skupiny a vše nakonec svádějí na EU. Ono naopak z EU pochází leccos dobrého – jako například pravidla pro nakládání s veřejnými prostředky, transparentnost a boj proti korupci. Otázka je, jestli toto není právě některými mocenskými skupinami, které tak rády brojí proti EU, považováno za negativní. 

Ne, Evropská unie není dokonalá, ale pro malý národ odedávna závislý na mocnějších sousedech je velmi přijatelnou platformou. Čím dříve si to uvědomíme a naučíme se využívat předností našeho členství, tím lépe. A to pomazánkové máslo klidně hoďme do koše.