Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Peru – koloniální stavby a mystické velehory (COS6)

Cestou z Havaje do Peru jsem měl při mezipřistání v texaském Houstonu asi 6 hodin čas. Využil jsem proto autobusového shuttle a zajel na dvě hodinky do centra města. Moje očekávání, že sem už vícekrát v životě nebudu muset, se plně potvrdilo. Z nekonečné plochy motorestů, autobazarů, skladů, rodinných domků a sídlišť vyrůstá pohoří mrakodrapů. Něco jako Tatry nad Popradskou kotlinou. Zajímavé byly snad jen mnohapatrové garáže a kostel scientologů, jinak nejfádnější americké město, jaké jsem kdy viděl. Možná ale když jste JR a máte směrem na Dallas pár naftových vrtů, tak to tak špatné nebude.

Do Limy jsem dostal sedadlo úplně v poslední řadě, kde jsem byl u okénka tísněn dvěma kupodivu rozložitými Japonci. Byl už jsem však v takovém cestovatelském rozpoložení, že mi cesta utekla nad „Angels and Demons“ poměrně rychle a ani jsem se necítil nějak zvlášť unaven. V příletové hale jsem se ocitl lehce po půlnoci, ale i tak jsem odmítl nabídku u dispečinku seriozně se tvářící taxislužby. Udělal jsem dobře, protože ošuntělý taxikář mne dovezl do hotelu za třetinovou cenu. Hotel Bolivar v centru Limy je něco velkolepého. Byl stavěn pro první summit jihoamerických prezidentů tuším někdy v roce 1935, takže samá secesní paráda, ozdobné štuky, plastiky, obrazy, stará fordka v hale atd. Pravda, vše mělo trochu patinu, ale za 20 USD i se snídaní to bylo na poměr užitná hodnota/cena nejúžasnější ubytování v mém životě.

Centrum Limy je plné klášterů a paláců a člověk si připadá jako v historickém Španělsku. Je tu celkem bezpečno a relativně čisto. S tím bezpečím tedy nevím úplně přesně, byl jsem varován, ať nechodím za řeku (je tam vyschlé koryto, kudy už pár let vůbec nic neteče, ale stále tomu říkají řeka), tak jsem tam nechodil a nikdo mne neokradl. Také jsem se držel svého taxikáře, který mne za předem dohodnuté sazby blížící se hromadné dopravě u nás vozil po městě a okolí. Vždy na mne i několik hodin počkal a bylo na něj naprosté spolehnutí. Zde se projevila jediná slabina v mé přípravě, neuměl jsem španělsky ani slovo. Taxikář zase na tom byl stejně s angličtinou. S pomocí internetového slovníku (počítač s internetem v hotelu zdarma k dispozici) a taxikářově touhy po výdělku jsme však nakonec nalezli společnou řeč.

Limu opravdu doporučuji minimálně tak na 3 dny. Fantastické koloniální stavby, muzea s exponáty různých tisíciletých kultur, moderní čtvrť Larcomar, vykopávky starých staveb, chudinské čtvrti za městem postavené v úplné poušti …. Pokud mám jmenovat něco naprosto překvapivého, tak to byla sbírka pradávné erotické keramiky. Ty kousky byly dost obscénní, a proto nejsou nikde publikovány, vypovídají však o tom, že i staří Indiáni nejen pracovali a válčili, ale měli nejspíše i zajímavý společenský a rodinný život. A potom ty slumy v poušti. Nejedná se o úplné slumy v brazilském pojetí. Město zde staví základní infrastrukturu, ale kopce pokryté malými domečky, za jejichž zdmi nebylo nic jiného než písek, působily skutečně bizardně.

To nejlepší mne ale čekalo po příletu do Cusca. Někde jsem četl, že Machu Pichu je 2400 m nad mořem, domníval jsem se proto, že Cusco je o něco níže. Bohužel opak je pravdou. Cusco je v nadmořské výšce 3500 metrů a mým plícím se to vůbec nelíbilo. Po příletu už na mne čekalo taxi zajištěné místní cestovkou přesně dle námi mailem dohodnutého programu a byl jsem neprodleně dopraven do hotelu. Zde jsem ale zjistil, že po několika krocích dýchám jako maratónec v cíli, začíná se mi zvedat žaludek a vůbec je mi divně. Altitude sickness, pravila s úsměvem recepční, zhluboka dýchat a ono to přejde. Jenže už odpoledne mne čekal výlet po inckých pevnostech v okolí, které byly ještě výše – kolem 4000 metrů. Zkrátka to odpoledne se stalo docela náročnou zkouškou mé vůle a ploužil jsem se za skupinou jako mátoha. Slabou útěchou mi bylo, že zhruba třetina lidí na tom byla obdobně. Nakonec jsem to přežil a s pomocí levných taxíků (do 2 km 10 Kč) jsem i chvíli šmejdil ještě po městě. Nicméně jsem nemohl nic jíst ani pít a cítil se jak v deliriu. V noci jsem se neustále budil s pocitem oběšence. Tělo je totiž zřejmě naprogramované na určitou dechovou frekvenci, která však zde nepostačuje k dostatečnému okysličení. A tak jsem usnul, za pár minut se probudil, zhluboka nadýchal, usnul, a zase. Začaly se mne zmocňovat obavy z dalšího dne.

Ráno však obtíže zmizely jako mávnutím proutku. V klidu jsem posnídal a vyrazil na celodenní výpravu do údolí Urumbamby. Zde mi zvedla sebevědomí slovenská výprava, která hlásila, že polovina jejich kolegů leží nemocí zlikvidována v hotelu. Ne že bych běhal jako horská ovce, ale při rozumném hospodaření s dechem a silami jsem byl schopen prolézat jednu inckou pevnost za druhou. Proč to ale jen ti šílenci stavěli všechno na kopcích? Ty památky, krajina a zdejší lidé však za to opravdu stojí. Teprve zde si uvědomíte, jak málo stačí člověku k přežití. Indiáni si staví domy z na místě sušených cihel, střechu z těch pár stromů v okolí, na políčku vypěstují obživu pro sebe a svá zvířata, napletou si oblečení z vlny lam a mnohdy nemají ani v domě okna, protože na sklo prostě nejsou peníze a při zdejších teplotách 15-25 stupňů je zas tak moc nepotřebují. Domy žádné komíny nemají, topení je věcí neznámou. Nechápu ale, jak někdo může po těchto zemích chtít, aby se zavázaly nezvyšovat emise. Až jejich životní úroveň vzroste, samozřejmě začnou topit, více cestovat, zkrátka spotřebovávat a znečišťovat. Co to vyvede s naší matičkou Zemí si můžeme představit jen velmi těžce. My v Evropě se ale svého konzumu určitě nevzdáme, a oni si z nás berou vzor.

Další den mne čekalo Machu Pichu. I sem mne místní lokálka dopravila naprosto přesně a průvodce se nám s nadšením věnoval. Potkal jsem se tu s Igorem Breznovarem, českým motorkářem, který objíždí již několik let svět na motorce. Pokecali jsme, vyměnili poznatky, nafotili se navzájem a vyrazili každý svou cestou. Já po prohlídce ještě asi dvě hodiny na Machu Pichu zůstal. Začalo sice pršet (zde normální úkaz), ale to komplex docela vyčistilo od lidí a já zde zůstal téměř sám. Brouzdal jsem mezi domy, mystickými oltáři a svatyněmi a nemohl se dosyta té síly místa nabažit. V jednom okamžiku jsem potkal ty dva Japonce, co seděli vedle mne v letadle. Trochu se mne dotklo, že na mé nadšené pozdravy reagovali zdrženlivě a spěchali dále. Pochopil jsem, až když jsem uviděl svůj snímek v peruánské pláštěnce, já bych se asi také nepoznal.

Machu Pichu bylo skutečně vrcholným bodem návštěvy Peru a celé mé cesty. Četl jsem o indiánských kulturách spousty knížek, ale za ten týden v Peru jsem získal úplně jinou optiku. Jak mnohotvárný a bohatý byl život starých Inků se asi už nikdy nedovíme, ale možnost si jej představovat z různých artefaktů od erotické keramiky přes monumentální pevnosti až po terasovitá pole byla prostě fascinující. Na zpáteční cestě jsem zažil malé překvapení, když vlak ohlásil konečnou ve vesnici Ollantaytambo asi 100 km od Cusca. Cestovka mne nějak zapomněla informovat, že zde na nás budou čekat autobusy. A tak jsem se ocitl v naprosté tmě (zde se moc nesvítí) na nádražíčku v horách mezi stovkami turistů, na které čekali jejich průvodci nebo taxikáři (i zde v horách funguje zřejmě tržní hospodářství, na regulaci zatím nepřišli). Právě když jsem si domluvil společný taxík se dvěma pohlednými Francouzkami (těch 100 km za cca 100 Kč na osobu), přiklusal ke mně chlapec s mým jménem. Omluvil jsem se tedy a odkráčel do autobusu, který mne za 2,5 hodiny vyklopil na náměstí v Cuscu. Musím konstatovat, že služby tady fungují opravdu perfektně a turista není primárně cílem oškubání. Pokud si něco s místní kanceláří domluvíte, naprosto přesně to funguje a ještě k tomu za velmi lidové ceny. Proto se zde také pohybují stovky batůžkářů z celého světa, s některými jsem se opakovaně na určitých památkách potkával. Bylo tu na cestách překvapivě dost i mladých dívek bez doprovodu, ale Cusco a vůbec horská část Peru působí překvapivě bezpečným dojmem.   

Peru bylo opravdu nejhlubším zážitkem mé cesty a strašně rád bych se sem vrátil. Za levný peníz se zde dá prozkoumat civilizace úplně odlišná od té naší evropské, tisícileté památky a famózní velehory. Chtělo by to ale delší dobu, aby si to mohl člověk více prožít a zažít. Týden byl drasticky krátký okamžik, ale díky za něj. Peru a jeho obyvatelé ve mně zanechali nesmazatelný dojem. 

Houston - mnohapatrové garáže v centru. O pár set metrů dále už ale parkujete na volné ploše. Smysl mi nějak unikal.

Angličtina je nádherná, slova mráz, motor a banka si můžete poskládat, jak chcete.

Pěší zóna v centru Limy, rozkošné secesní fasády.

Prezidentský palác. Projektoval odborník na pompézní stavby z Francie.

Klášterů je v centru Limy celá řada, jejich poklady by se daly studovat roky.

Tam je "za řekou", byl jsem varován, ať tam nechodím.

Jeden z klášterů.

Katedrála na hlavním náměstí.

Pohled na Cusco.

V jeho ulicích byl neskutečný frmol. Hluboce dýchat řídký vzduch plný výfukových plynů nebyl žádný požitek.

Domorodá dívenka s mládětem lamy (lamátkem?).

Incká pevnost nad Cuscem. Díky ní se Španělé při povstání domorodců ubránili.

Cusco a jeho fotbalový stadion. Hosté mají smůlu a hodně dlouho si z něj body neodvezli. Místní věří, že díky umu zdejších fotbalistů. Skeptici tvrdí, že díky nadmořské výšce.

Zátiší se žoky kukuřice.

Terasovitá políčka v Pisaqu vybudovaná starými Inky.

Ruiny incké pevnosti tamtéž.

Pohled do městečka.

Restaurace pro turisty u ických památek.

Vesnice s domy ze sušených cihel.

Pacovní nasazení v té nadmořské výšce není vysoké. Když hoch viděl, že jej fotím, okamžitě ožil.

V pozadí zasněžené vrcholy pětitisícových hor.

Vesnický kostelík s trhem pro turisty.

Zastávka cca 40 km od Machu Pichu. Odtud se vyráží na Inca trail - k MP po svých.

Pohled z Machu Pichu do údolí k zastávce železnice.

A to už je klasický záběr mytického města Inků.

Kruhová svatyně.

V labyrintu zřícenin.

Výhled přes opuštěné štíty domů.

Náměstíčko.

Zlaté klenoty Inků. Putovní výstava některých kousků pobývala rovněž v Praze.

Znovu v Limě. Nádherné památky, záleží však na úhlu pohledu. Můžete je vidět takto.

Nebo také takto.

Útesy Larcomaru a Pacifik. Asi týden po mně dorazil na toto místo náš prezident V. Klaus.

Obydlí těch šťastnějších a bohatších.

Obydlí těch méně majetných. Obdobných satelitů je v pouštích za Limou celá řada.

Autor: Ladislav Dvořák | čtvrtek 28.1.2010 7:57 | karma článku: 17,15 | přečteno: 1957x
  • Další články autora

Ladislav Dvořák

Boj o odpad

V souvislosti se zálohováním PET lahví se rozhořela urputná bitva. Zálohování má změnit nastavený byznys kolem odpadu a ve hře jsou velké peníze, a tak se nelze divit, že nesmiřitelná kampaň běží z obou stran.

15.10.2024 v 8:00 | Karma: 8,74 | Přečteno: 367x | Diskuse | Ekonomika

Ladislav Dvořák

Lední medvědi a politologové – hlavní příčina inflace

V mediálním nářku na bídou a inflací o víkendu dosáhly obchody rekordních tržeb a zimní hory jsou téměř vyprodané. I v tom obyčejném Rakousku ubytování na jarní prázdniny sotva seženete.

21.12.2023 v 8:09 | Karma: 21,18 | Přečteno: 317x | Diskuse | Ekonomika

Ladislav Dvořák

Ceny energie – absurdní divadlo

Dění kolem cen energie se posunulo od dramatu přes frašku až k absurdnímu divadlu. S cílem dosáhnout úspory energií bude stát její cenu největším spotřebitelům dotovat.

15.12.2023 v 8:13 | Karma: 28,14 | Přečteno: 509x | Diskuse | Ekonomika

Ladislav Dvořák

Žonglování s čísly cenu energií nesníží

Navýšení ceny regulované složky energie prý cenu energií nezvýší. Tak jsme alespoň byli ujištěni panem premiérem.

21.11.2023 v 8:21 | Karma: 41,97 | Přečteno: 3605x | Diskuse | Ekonomika

Ladislav Dvořák

Zachrání naši budoucnost sebevědomí hlupáci?

Ministerstvo školství se rozhodlo soustředit pozornost připravovaných reforem na tzv. kompetence absolventů. Digitalizace a vyšší platy pedagogů se mají zhmotnit v novém profilu absolventa.

7.11.2023 v 8:30 | Karma: 46,24 | Přečteno: 8876x | Diskuse | Ekonomika
  • Nejčtenější

Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem

5. listopadu 2024,  aktualizováno  6.11 11:49

Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...

Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu

31. října 2024

Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...

Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči

6. listopadu 2024  7:55,  aktualizováno  8:55

Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...

Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám

30. října 2024  18:03

Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...

Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády

3. listopadu 2024

Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...

Padělané doklady, zbraně z Ukrajiny. NCOZ odhalila partu podvodníků

7. listopadu 2024  10:43

Policisté Národní centrály proti organizovanému zločinu navrhli v září podat obžalobu v případu s...

Zemřel i druhý český mladík, který se ve Vídni zranil při jízdě na střeše metra

7. listopadu 2024  10:28,  aktualizováno  10:40

Zemřel i druhý ze dvou mladíků z České republiky, kteří se zranili 29. října při jízdě na střeše...

Uvnitř shořelého auta bylo lidské tělo, totožnost pomůže určit analýza DNA

7. listopadu 2024  10:32

Ohořelé tělo našli hasiči ve středu brzy ráno během likvidování požáru auta na parkovišti u...

V německé vládě zůstane jeden člen FDP, ministr dopravy vystoupí ze strany

7. listopadu 2024  9:55,  aktualizováno  10:31

Německý ministr dopravy Volker Wissing ve čtvrtek oznámil, že zůstane členem vlády kancléře Olafa...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 322
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3143x
Rezervovaný optimista.