Penzijní reforma – dnes zavedeme, zítra zrušíme?

Parlament minimální většinou schválil tzv. 2. pilíř penzijní reformy, a zástupci opozice okamžitě oznámili, že pilíř, jak jen budou moci, zruší a všechny varují před účastí. Tak má tedy vypadat jistota klidného a spokojeného stáří. Co ty na to občane? Ještě pochybuješ, že si v důchodovém věku užiješ dostatek legrace?

Situace je opravdu vážná a s důchodovým zabezpečením by se mělo asi něco dělat. Je ovšem otázka, jestli se to má dělat většinou jednoho hlasu a s výhledem, že za 2 roky nová vláda celý systém přeorá, ba přímo možná zlikviduje. To není u projektu, jež má zabezpečit jakés takés stáří pro dnešní dvaceti až třicetileté, tj. v horizontu 40 let, vůbec nic veselého. Ono už bylo i tak dost pochybovačů, že něco takového může v našich zeměpisných šířkách se státními převraty cca každých 20 let fungovat. A ejhle, opozice si aktivně pospíšila ujistit, že to fungovat určitě nebude! Tak tedy dobře, druhý pilíř jsme odepsali, a co dále?

Na celé situaci je paradoxní, že celá ta idea  penzijních fondů je sama o sobě dost socialistická a že s něčím takovým přichází vůbec pravicová vláda. Vždyť návrhy socialistické vlády z přelomu tisíciletí ohledně individuálních účtů byly vlastně také takovým 2. pilířem (provozovaným státem místo soukromými fondy). Ale v našem pestrém politickém prostředí stačí ani ne desetiletí, a socialisté tuto myšlenku zavrhují, zatímco pravice za ni krvácí. Proč ale pravicová vláda neuvažuje raději o skutečně pravicovém řešení a fondy raději nenechá levici? Záhada.

Dnes opravdu nikdo neví, co bude za 30 – 40 let. Snad kromě toho, že určitě bude málo peněz na důchody a že peníze spořené dnes s tímto horizontem budou mít podstatně nižší než adekvátní kupní sílu. Věděl někdo v šedesátých letech, že se bude jezdit nakupovat za město do shopping center, auto bude životní nutností, všichni budeme on line, na mobilu a náš život poběží v digitální rovině? Ani náhodou! Jak by si žil dnes důchodce, který by si spořil do roku 1990 ročně 10% své dvoutisícové mzdy a nyní byl již 20. rok v penzi? Opravdu by mohl fungovat z naspořených peněz? Ani náhodou! Nenamlouvejme si tedy, že nějaké 2. pilíře něco řeší. Mohou být pro někoho berličkou, ale spásným všelékem určitě ne!   

Jediné správné řešení je v odpovědnosti občanů. Každý by měl během svého života vytvářet finanční rezervy a rozumně je investovat. Riziko musí být rozložené od úspor přes fondy až po nemovitosti. Ne, nemusí jít o bůhvíjaké částky, ale pokud postupně něco vynášejí, mohou ve stáří významně pomoci. Nemovitostí nemusí být palác, ale stačí alespoň vlastní byt – i ten se dá v nejhorším prodat a jít do nájmu. Zkrátka a dobře kdo žije od výplaty k výplatě, bude mít se státním důchodem problém. Problém bude ale zcela jistě také jednostranné zajištění fondy, to už ukázala praxe v mnoha zemích.

Bohužel tzv. reforma rozumné investice občanů do nemovitostí nepodporuje. Zatímco preferuje finanční investice, nemovitostem jsou současné daňové reformy přímo nepřátelské. Proč má být určitá forma penzijního spoření daňově a přímo dotačně podporována, zatímco DPH u stavebních prací prudce roste, daň z prodeje nemovitostí se zvyšuje atd.? Ne, v daňových a tzv. reformních krocích moc logiky opravdu nehledejme. Jsou výsledkem všeho možného, než dlouhodobé strategie podporující bohatství a kvalitu života občanů. Kdo se chce na stáří skutečně zabezpečit, vůbec se spoléhat na pomoc státu  nemůže.