Nesmyslnost šrotovného se prokázala

Vzpomínáte, co před rokem hýbalo diskuzí kolem cesty z krize? Správně, šrotovné. Za jeho zavedení se bila řada politiků, amatérských ekonomů a lobbyistů automobilek. Argumentovalo se povzbuzením poptávky, zaměstnaností a obzvláště krkolomná konstrukce dokonce prokazovala, že výplata šrotovného se státu bohatě vrátí na daních. Šrotovné nakonec díky bídnému stavu našeho rozpočtu zavedeno nebylo a nedostalo se ani do zběsilých předvolebních slibů. Tudíž máme možnost porovnat.

Jak víme, odbyt naší největší automobilce loni poklesl, a tak musela propustit sezónní dělníky, omezit pracovní dobu a snažit se přežít krizi pomocí úspor, cenových slev atd. Díky nezavedení šrotovného většina prodejců automobilů rozpoutala cenovou válku, která zapříčinila, že ceny automobilů klesly na historicky nejnižší úroveň. Přes nářek automobilek, že to tak dál nepůjde, oni zbankrotují a spotřebitelé pak uvidí, zač toho bude loket (kolik budou stát auta), cenový pokles přetrvává, na trhu je řada akčních nabídek, které nabízenými hodnotami podstatně převažují sumu hypotetického šrotovného.

Zajímavé však je, že odbyt automobilů proti předchozímu roku prudce vzrostl a například Škoda vyrábí a prodává absolutně nejvyšší množství aut ve své historii. A tak šrotovné nešrotovné čeští spotřebitelé dnes benefitují z nízkých cen, výroba běží na plné obrátky a státní rozpočet má o několik miliard nižší díru.

Jaká je situace v Německu, které šrotovné zavedlo? Tamní automobilky jsou v hluboké krizi a jejich odbyt je na nejnižších hodnotách posledních let. Spotřebitelé, kteří za šrotovné logicky uspíšili své nákupy a většinou koupili levné dovážené vozy, nyní auta nekupují. Němečtí producenti přežívají díky „Kurzarbeit“ – státem dotované zkrácené pracovní době. Dokonce se tak i spořádané Německo díky nesmyslu typu šrotovného (a jiných) dostalo do rekordního deficitu státního rozpočtu, který dále úspěšně prohlubuje proplácením „Kurzarbeitu“, podpor propuštěným dělníkům atd. Dotace obětovaná na šrotovné přinesla nakonec potřebu další dotace na likvidaci jeho následků – vyčerpané poptávky v řádu několika měsíců, a tím i poklesu možností odbytu.

Srovnání vyznívá tedy jednoznačně a je těžko zpochybnitelné. Státní intervence nevedou vždy (a my liberálové říkáme nevedou téměř nikdy) k důsledkům pozitivním pro společnost. Pokud se stát snaží občany motivovat k neracionálnímu chování (koupě auta v době krize), jsou konečné důsledky pro společnost mnohonásobně bolestivější. Vezměme si z toho poučení, až zase budeme fantazírovat o cestě z krize za pomoci státního utrácení.