Nechtěls platit 30 Kč, tak vyplázni pětistovku!

Tímto způsobem stručně řečeno na mne vyjel pan doktor. Byl to dříve celkem milý chlapík. Naposledy jsem byl u něj cca před 10 lety, to ještě poplatky nebyly, a dělal mi „malý chirurgický zákrok“. Vesele, profesionálně, pokecali jsme spolu a rozešli se. A teď po letech najednou toto.

Zase jsem potřeboval něco pořešit, a pan doktor už mezi dveřmi zahlaholil – Vy jste můj pacient! To máte ale paměť! odvětil jsem s úsměvem a vzpomínal, o čem jsme to naposledy debatovali. Pan doktor se ale zachmuřil a začal odříkávat evidentně nacvičenou mantru. Od nového roku zrušili zdravotní poplatky, což u mne dělá mínus 250 tis. Kč. A protože platím ordinaci, sestru (ta chuděra nevěděla, kam s očima), nájem a vůbec spoustu věcí, zavádím registrační poplatek 500,- Kč. Každý můj pacient se musí u mne na rok registrovat, já mu pak budu 24 hodin 365 dní k dispozici. Berete nebo ne? O tom, kolik inkasuje od pojišťoven, skromně pomlčel. Odvětil jsem něco v tom smyslu, že k němu nemíním chodit nejspíše zase příštích 10 let, natož oněch 365 dní, takže mu klidně dám 30 Kč. Následovala litanie ve smyslu, že si asi budu myslet, že je ….. (opravdu sprosté slovo), ale on nesleví, tak jestli tedy zaplatím. Nezaplatil jsem, a onu věc vyřídil o týden později jinde s příjemnou doktorkou, bez poplatku a s úsměvem.

Nicméně ona epizoda popisuje stav našeho zdravotnictví v kostce. Z ideologických důvodů jsme zrušili symbolické poplatky, takže řada lékařů najela na vlastní pravidla hry. Někteří oficiálně, jiní neoficiálně. Za zdravotnictví odpovědné autority ale k tomu zatím mlčí a ta autorita nejvyšší, ministerská dotaz redaktora v televizi přešla mlžením a mlčením. Ony divoké poplatky jaksi nezapadají do oficiálního rámce zdraví zadarmo pro všechny a hned. Ukazuje se, že zrušení poplatků přineslo volný styl a v ringu je dovoleno vše, co není zakázáno. Kolik budou neoficiální sazby za jednotlivé operace, se dozvíme asi až na místě a v okamžiku, kdy nebude vyhnutí. Smlouvat se nebude. Druhá strana však nezůstává nic dlužna. Po zrušení poplatku za stravu v nemocnici se najednou začala nemocniční lůžka šmahem plnit odloženými důchodci. Uložit tatínka do nemocnice a kasírovat jeho plný důchod, to se přece vyplatí!

Stručně řečeno, poplatky asi neuváděly nikoho v nadšení. Ale iluze, že je zdraví zadarmo a strava v nemocnici padá z nebe, je opravdu jen iluzí. Ty miliardy budou ve zdravotnictví chybět a začínají se už projevovat na jeho kvalitě. O ochotě a vstřícnosti personálu nemluvě. Samozřejmě, řada lékařů (zejména obvodní a ambulantní) poplatky nepoplatky nadále provozuje praxi v omšelých socialistických budovách, bez nabídky objednání pacientů, s přístupem vrchnosti k poddaným. Že dnes stále, jako před 30 lety, musíte ráno do přeplněné čekárny a čekat se svým nachlazením, až bude mít pan doktor čas, je jen taková malá ostudná vizitka. Pořadími na některé operace nebo operatéry to pokračuje a kvalitou nemocniční stravy končí. Je to místy k pláči, ale snad se začíná blýskat na lepší časy. Už v té ambulantní péči se objevuje řada nových ordinací poskytujících ve slušném prostředí slušnou péči za minimální nebo nulový příplatek. Čeští miliardáři přišli holt zdravotnictví na chuť a investují. Možná se bude muset ta stará lékařská garda začít učit trochu toho managementu a brát pacienty jako své klienty.

On si to trh nakonec přebere. Zdravotnictví je všude ve světě nejvýnosnější byznys a je tomu tak i u nás. To jen pouze někteří lidé to nechtějí stále pochopit a politici vaří z této situace volební guláš. Ale platit se bude, oficiálně či neoficiálně, zdravotnické úkony svou cenu získávají. Bohužel zrušením poplatků jsme rezignovali na regulaci nejen výkonů, ale i pravidel hry při jejich poskytování. Čeká nás teď pár divokých let, kdy se o své zdraví bude muset nějak postarat každý sám. Na konci ale bude zdravotnictví placené, spolufinancované nebo žádné.