Kdo vytvoří pracovní místa pro sedmdesátileté?

Jedním z názorů padajících v diskusi o důchodové reformě je také návrh na posunutí důchodové hranice na 70 let. Není to názor zase tak ledajaký, protože byl publikován jako doporučení Evropské unie členským zemím. Při horlivosti úřednictva některých členských zemí se jistě dočkáme brzy i vážné debaty o této metě. A tak člověka maně napadá, je to vůbec možné?

Dovedete se představit sedmdesátiletého zedníka, pokrývače, číšníka, ale i například dealera pivovaru či ředitele základní školy? Nejde o to, že někteří zdatní jedinci dokáží v tomto věku velké činy, ale kolik procent populace je schopno fungovat na výkon srovnatelný s jedincem ve věku například čtyřiceti let? Ani taková pokladní v samoobsluze, která každý den přes čtečku transportuje tuny potravin, nebude zřejmě těsně před sedmdesátkou podávat adekvátní výkon. Opravdu bude mít někdo zájem lidi v tomto věku zaměstnávat? Asi by se našlo pár činností, které může statný sedmdesátník hravě zastat, ale bude takových míst dostatek?

Odpovědět lze krátce – nebude. Sedmdesátka jako důchodový věk je prostě nesmysl. Aby bylo jasno nesmysl fyzický a společenský. Ekonomicky to ale prostě nevychází, takže účetně kalkulováno, sedmdesátka je nutná. Ono totiž nebude dostatek lidí, kteří by penze financovali. Tak, a teď kudy z toho ven? Prakticky vás v sedmdesáti nikdo nezaměstná, šichtu na stavbě také bez úhony nepřežijete, na druhé straně vám v pětašedesáti nikdo důchod nezaplatí.

Přiznejme si na rovinu, že rozumné řešení dnes neexistuje. Lidé nad pětašedesát toho skutečně moc nenapracují a třicetiletí nebudou chtít platit 70% daně, aby staří mohli do důchodu dříve. Podíváme-li se pravdě do očí, tak jediná cesta je zavedení flexibilní výše důchodu podle věku jeho nástupu. Zkrátka kdo půjde do důchodu v pětašedesáti, dostane 50% úrovně toho, kdo půjde až v sedmdesáti. Netahejte mne za slovo, ale tak nějak to fungovat bude muset. Krutá pravda je, že generace dnešních čtyřicátníků bude platit v průběžném systému důchody jiným, sama si ale bude muset na ty své našetřit. Můžeme o tom donekonečna diskutovat, balit to do krásných frází o odpovědnosti, důstojném stáří atd., ale bude to tak.

Kdo má dnes více jak deset let do důchodu a dostatečně si nešetří, je zkrátka hazardér a klidné stáří očekávat nemůže. Tím spořením nemyslím jen penzijní fondy, dá se spořit i jinak či pořídit si nemovitost, kterou lze pronajímat či prodat. Bez odložené spotřeby ale z důchodu půjde přežít jen velmi těžce. Čím dříve to pochopíme, tím lépe.