Kdo vyrábí občany druhé kategorie?

Je prý pochopitelné, že lidé, kteří strávili celý život těžkou prací v dolech a hutích a žijí dnes ze sociálních dávek, se cítí občany druhé kategorie a volí levici. Jak prý mají žít z průměrného důchodu, když kdejaký ajťák se topí ve statisících, zatímco společnost z nich dělá méněcenné. Jediná šance pro ně je volit stranu, která jim vrátí důstojnost a ocenění jejich zásluh. Tolik názor z jedné internetové diskuse.

Nejednalo se o názor placeného diskutéra naší největší levicové strany, ale zjevně člověka ze střední třídy slušně vydělávajícího, který se tímto způsobem snažil vyjádřit pochopení pro spoluobčany chystající se posunout náš stát dále na cestě k Řecku. Přiznám se, že logika  tohoto názoru mne docela překvapila zejména svou zvráceností otáčející příčinu a důsledek. Důsledné mnohaleté vymývání mozku třídní propagandou zanechalo zřejmě hlubší stopy, než se dalo obecně očekávat.

Podívejme se na situaci z pohledu onoho „druhořadého“ občana. Po opuštění základní školy se na základě náborových příspěvků dal zřejmě na práci v dolech, hutích, koksovnách či jiných srdečních záležitostech socialistického hospodářství. Od patnácti let byl vydatně zahrnován náborovými příspěvky a ubytováním zdarma, zatímco jeho vrstevníci financovaní z bídných gáží svých rodičů studovali střední či vysokou školu. V pětadvaceti měl náš horník s měsíčním příjmem 5 tis. Kč již vyděláno prvních pár set tisíc korun (rodinný domek stál tehdy 150 – 200 tis.), zatímco jeho spolužák nastupoval po vysoké škole za 1 800 Kč měsíčně. Když si vedl absolvent VŠ technického směru zdatně, vstoupil do KSČ a stal se vedoucím nějakého oddělení, náměstkem v závodě či něčím obdobným, vyšplhal se až na závratné 4 000 Kč měsíčně. Pokud však nastoupil jako učitel do školy, pohyboval se stále někde kolem 2 500, zatímco baníci fárali za 5 000 a více. Tak to šlo až do let devadesátých a ještě o něco déle, až v cca posledních deseti letech je práce těchto fyzicky náročných profesí odměnou srovnatelná s prácí vysokoškoláka. Někteří vysokoškoláci pak mají šanci si vydělat i podstatně více.

A ouvej, najednou je zde šok. Ten, kdo hází fyzicky náročně lopatou, najednou vidí, že někomu stačí v pohodě vymyslet v kanceláři nějaký prográmek, uzavřít výhodný obchod pro svou firmu, a má podstatně více, než on. Ta nespravedlnost, vždyť on přece na rozdíl od těch panáků v kanceláří pracuje! A nedejbože, když přijde důchod. Jak má člověk najednou žít z pitomých 12 tis. Kč, když v minulosti všechno propil a projedl a nemá teď ani na nové auto? Je třeba v tom udělat pořádek, z nás občanů druhé kategorie uděláme kategorii první, vyměříme si vyšší, spravedlivé důchody, zavedeme i třinácté nebo čtrnácté, a ti manažeři nám to hezky zaplatí! Je jenom s podivem, že řada lidí i nadprůměrně vydělávajících a tvrdě pracujících dnes stále tuto filozofii tak nějak chápe a omlouvá.

Otázka však je, kdo z onoho horníka toho občana tzv. druhé kategorie udělal. Ten ajťák nebo uštvaný obchoďák to určitě nebyli. Nebyla to spíše ta partaj, která tu tak dlouho vládla, všechno hezky zařadila do tříd, pozamykala a pobrala? Co způsobilo zaostání vyspělé prvorepublikové ČR a její propad až na evropské dno? Nebyla to náhodou právě ta strana, kterou zhrzení proletáři dnes chtějí volit v její originální či přelakované podobě?

Není to však jen otázka zásluh a viny, je to i problém ekonomický. Podíváme-li se pravdě do očí, práce horníků a hutníků žádné trvalé národní hodnoty, které by dnes generovaly nadprůměrnou přidanou hodnotu, nevytvořila. Jinak řečeno, z čeho by se asi měly vyplácet ony prvokategoriové důchody podle představ ukřivděných proletářů? Co dnes produkuje rozpadající se Poldi, zmizevší ČKD, další železárny, hutě a doly? Ať se to někomu líbí či ne, je to právě ten tvrdě pracující ajťák či manažer, jehož výplatní pásku berňák každý měsíc důsledně oškube, který platí důchod oněm sebeukřivděným vysloužilcům. Nadává, platí a kupuje si tak sociální smír, který jemu v budoucnu pravděpodobně už nebude ochoten platit nikdo. Až se on dostane do důchodu, budou jím zaplacené peníze dávno projedeny a on bude nucen žít ze svých úspor.

Pokud si však někdo myslí, že ti, kteří dusili tuto zemi po desetiletí, přijdou se zázračným receptem a zařídí, aby se měli všichni dobře, je dost vedle. Nejspíše bude pravda, že nakonec nezbude ani na ty minimální důchody.