Evropská unie schvaluje znárodnění

V předvolebním koncertu nějak zapadla výborná zpráva pro naše levicové strany. Evropská unie vydala prohlášení, ve kterém schvaluje právo států znárodňovat majetek soukromých subjektů. Opravdu, žádná legrace, jedná se o skutečné prohlášení EU, které prošlo médii naprosto bez povšimnutí. Jediná se nad tím pozastavila BBC, pro kterou to bylo přece jen poněkud silnější kafe. Ale jinak ticho po pěšině.

Jak k tomu došlo? Jihoamerickým populistickým vůdcům docházejí peníze na korumpování masy svých voličů, a tak se rozhodli k bezprecedentnímu kroku. Vyrukovali s nápadem znárodnit majetek zahraničních společností ve svých zemích, což se samozřejmě bude týkat i společností evropských. Pomiňme nesmyslnost takového počínání v situaci, kdy se všechny státy světa perou o zahraniční investice a snaží se investičními pobídkami investorům nadbíhat. Každopádně k tomuto kroku došlo a investor z Evropské unie by asi právem měl očekávat, že se na ochranu jeho majetku zvedne silný politický protest. V případě USA, Ruska, Číny by tak tomu bezesporu bylo a možná by ten protest podpořila i nějaká ta letadlová loď, která by se tam jela podívat. A co na to Evropská unie? Vydala prohlášení, že právo států na znárodnění plně respektuje, pokud bude doprovázeno finanční kompenzací.

Ta podmínka finanční kompenzace je samozřejmě pouhé zaklínadlo maskující ztrátu tváře. Jak bude takové ocenění majetku prováděné jihoamerickým diktátorem probíhat a jaké budou výplatní termíny, si každý může jistě živě představit. Ostatně i u nás probíhalo po únorovém vítězství pracujícího lidu znárodnění formálně za náhradu. Pouze se ho většina oprávněných nikdy nedočkala (kromě zahraničních firem, které si to přes své tehdy ještě akceschopné vlády prosadily). Podstatné je, že Evropská unie toužící po statutu světové velmoci nemíní hnout ani prstem na obranu majetkových práv svých subjektů v zahraničí. V situaci, kdy má její aparát plné ruce práce s tonoucím Řeckem, se to asi nezdá tak podstatné. Otázka ale je, zda existuje vůbec nějaké odhodlání se hlasitě ozvat. Proč jsme tedy jednali o všech těch ústavách, listinách práv a svobod či Lisabonských smlouvách?

Pak je tu ještě další možné vysvětlení. Ten znárodňovací experiment se nám třeba nakonec bude hodit. Co když už jsme na vše absolutně rezignovali a nemáme žádnou vůli k racionálnímu hospodaření? Budeme si kupovat sociální smír za natištěné peníze, a až to všechno praskne, začneme jako ti diktátoři také znárodňovat. Z naší historie bychom však měli být poučeni, že i znárodněný majetek se dá projíst, a pak už není opravdu kde brát.