Demokracie nebo populismus?

Na stovkách předvolebních shromáždění se lid údajně vyjádřil, že požaduje zrušení poplatků u lékaře, odmítá stavbu amerického radaru atd. Proto jsou prý všichni intelektuálové, novináři a jiní poblouzněnci zcela mimo a nechápou realitu, když tvrdí, že správné je něco jiného.

To je opravdu zajímavé. Skutečně znamená demokracie absolutní realizaci všeho, co většina požaduje? Kdo pak ponese odpovědnost za rozhodnutí takové většiny a jak to bude se sdílením neblahých následků takových rozhodnutí?

On se totiž takový Adolf Hitler dostal k moci také přes celkem demokratické volby. Nejinak tomu bylo i s komunisty u nás. Samozřejmě, že to trochu pošťouchli, ale bez většinové podpory společnosti by neměli ve finále šanci. Znamená to, že to byly režimy, jejichž počiny máme dnes respektovat a oslavovat? Ale pojďme pro příklady do dneška. Chce většina platit poplatky u lékaře? Nechce. Chceme levnější elektrickou energii? Chceme. Chce se většině z nás každé ráno do práce? Nechce. Chce většina lidí společnost bez problémových spoluobčanů? ……..

Zcela logicky dospíváme k přesvědčení, že demokracie by neměla být populismem, ale jemným mechanismem k prosazení rozumných většinových názorů. Ano, dokonce lze říci, že přání většiny by ani nemělo být vždy bezpodmínečně respektováno. Společnost se skládá z mnoha významných menšinových skupin a jejich existence by měla být většinou naopak chráněna. Říká se tomu lidský altruismus. Malé děti také netopíme proto, že brečí a chtějí, aby se o ně někdo staral.

Požadavky na tzv. přirozená práva, tj. mít něco zadarmo jsou pak z oblasti úplně mimo demokracii. Napadne někoho dělat referendum o tom, jestli má téci voda do kopce nebo předměty padat nahoru místo dolu? Ne, je přece hloupost chtít měnit přírodní zákony. Ekonomické zákony jsou však také objektivní, tj. nezávislé na lidské vůli. A přesto si pořád spousta lidí myslí, že by mělo být něco zadarmo. Tu lékařská péče, tu zase cestování, chleba, nebo bydlení. Obligátní otázku „Kdo to tam dá?“ vyřčenou v komedii Ducháček to zařídí si však kladou málokdy. Konce bývají neradostné.

Rovněž v otázkách obrany generuje demokracie krásná řešení. Na co radar, armádu, zbrojní výdaje? Vždyť se můžeme mít bez nich tak hezky. Až se však objeví hrozba, bude křik, proč to někdo nezařídí. Po americké revoluci chtěl kongres odhlasovat, že armáda USA nebude mít nikdy více, jak 5 tis. vojáků. Ke vzteku dnešních pacifistů však Washington přivedl zákonodárce k rozumu jediným doplňujícím návrhem – odhlasujte také, že žádná jiná země nebude mít více vojáků, jak my.

 No téma je to obšírné a vydalo by to za román. Pokud se však populismus ohání demokracií, není dobré mu naslouchat.