Daně na ně (na nás?)

Daňové nápady se poslední dobou rodí jako houby po dešti. Návrhů, koho by bylo možno bezbolestně zdanit, slyší člověk spoustu ze všech stran. Hlavně ne mne, mne by to bolelo nejvíce a já si to vůbec nezasloužím. Ale například takové zlodějské banky, šup tam s daněmi!

Přiznám se, že na obecné klišé „my jsme krizi nezavinili, ať platí ti praví viníci – banky“, začínám být alergický. Krize není přece vůbec o vině a nevině. Krize prostě přicházejí a my jen uvěřili politikům, že na nás už žádnou nepustí. Jenže krize přišla a my brečíme, jak je to možné. Rovněž i kdyby nakrásně někdo konkrétní za krizi mohl, nikdy nebude mít tolik peněz, aby její důsledky zaplatil. Na to zapomeňme. A taková domněnka, že se z krize dostaneme vyšším zdaněním, je už úplný nesmysl.

Podnikatelské subjekty totiž na daň zcela správně pohlížejí jako na náklad. Prostě jejich snahou je vydělávat, aby jim zbylo co nejvíce po zdanění. Tento důležitý fakt různým daňovým konstruktérům zdá se poněkud utíká. Jeho praktické důsledky jsou však velmi podstatné. Pokud uvalíte nějakou zvláštní daň dejme tomu zrovna na ty ošklivé banky, jejich vlastníci ji zakalkulují do svých příjmových očekávání jako náklad a začnou za své služby účtovat adekvátně více. Jelikož takovou daň zavedete na celé odvětví, nebude zde fungovat ani tlak konkurence na snižování cen. Konkurenti budou mít stejný problém a ceny půjdou adekvátně nahoru v celém odvětví. V konečném důsledku tímto způsobem uvalíte nepřímou daň na zákazníky tohoto odvětví, tj. opět na ty „nevinné“ občany.

Z výše uvedeného důvodu byl naprosto scestný také nápad platit sociální politiku státu z dividendy ČEZu. Dividenda je rovněž vnímána zcela správně jako náklad – pro změnu zase managementem firem. Pokud dividenda roste, potřebují zvyšovat i cenu produkce, aby čistý zisk kryjící potřebu investic firmy zůstal zachován. Opět tak přes zvýšené dividendy monopolních distributorů začnete nepřímo zdaňovat konzumenty jejich produktů – občany.

Uvedené případy stručně popisují, jak je to s tím placením daní „nevinnými občany“. Podobné populistické nápady zaplatí v konečném důsledku ze své peněženky spotřebitelé, pouze podstata je umně zakryta. Z nápadů objevujících se v poslední době je však jasně vidět obecná tendence k hledání právě těchto skrytých kanálů zdanění obyvatelstva. Buďme proto velmi opatrní, než začneme zase nějaké obdobně skvělé myšlence aplaudovat.