Česká republika, stát benefitů

Po vítězství v bitvě o benefity už nic nebrání tomu, abychom změnili Českou republiku na benefitland. Nesmysl? Ale kdepak! Podívejme se na to, jak může život v takovém státě benefitů vypadat.

Přední výrobce automobilů se například dohodne se svými zaměstnanci, že jim jednou za rok místo prémií předá jeden osobní automobil za symbolickou cenu 10 tis. Kč. Automobil v hodnotě 400 tis. Kč si pak zaměstnanec prodá kamarádovi, dejme tomu za 250 tis. a všichni budou spokojeni. Automobilka ušetří na mzdách, které včetně daně, sociálního a zdravotního pojištění jsou opravdu bolestnou nákladovou položkou. Zaměstnanec získá bezplatný příjem (ten prodej by zdanil jen hlupák a berňák se o něco takového nezajímá ani náhodou). Kámoši zaměstnanců levné automobily. Nakonec proč jenom prémie, co takhle rovnou v režijních automobilech vyplácet mzdu celou? Sociální smír tak bude náležitě upevněn. Pardon, jeden lúzr tady přece jen je – státní rozpočet. Ale to je přece tak legrační záležitost, že ji neberou už ani politici vážně.

Obdobné schéma lze uplatnit téměř všude – u výrobců i poskytovatelů služeb. V některých oborech to může mít opravdu legrační důsledky. Například takoví zaměstnanci bank by si mohli odnést domů třeba jednou ročně igelitku peněz, když s nimi celý rok pracují. Státní zaměstnanci například budou mít benefity typu vyřízení pasu pro celou rodinu zdarma (přenositelné na sousedy). To lze aplikovat i na stavební povolení, odvod daní (jedno prominuté přiznání – libovolně komu) atd. Špatně na tom budou pouze obory oficiálně neplacené – zdravotnictví a školství. Ale i tam by se našlo řešení. Například poukázka na přednostní operaci panem primářem, titul právníka ve zkráceném třídenním kurzu atd.

Jelikož všechny tyto výhody budou do budoucna navždy osvobozeny od daní, můžeme revolučně dospět k bezdaňové a tím pádem i nepeněžní společnosti. Každý si nafasuje v práci to, s čím zachází, a následně to na internetových burzách bude směňovat se svými bližními. Všichni budou mít všechno a někteří toho budou mít dokonce ještě více.

Teoretickou otázkou zůstává pouze to, jakým způsobem bude financován stát. Tedy u jeho zaměstnanců jsme již řešení výše našli. Co se týče politiků a vrcholných představitelů státu, tam už to tak jasné není. Oni se však o sebe jistě už nějak postarají.