2011 - střední stav přes palubu?

Vláda se nám udržela, vyšetřování skončí a zapomeneme. Nakonec žádná lepší varianta k té současné tady nebyla, takže fajn. Ale co dál? Máme seškrtaný rozpočet, příslib reforem, které jsou nám už šest měsíců tajeny, a jediné, co víme, je, že klesnou platy státních zaměstnanců, zvýší se daně všem, pokrátí nějaké ty sociální dávky a deficit našeho rozpočtu naroste přes 13 tis. na hlavu včetně novorozenců.

Ještě že máme tu vládu národní odpovědnosti a boje proti korupci, mít tu nějakou jinou, bylo by to asi už rovnou na emigraci. Ví ale někdo, kudy z toho ven? Fakt vám připadá, že na vás musí někdo 13 tis. Kč (a pokud máte rodinu se 2 dětmi 50 tis.) ročně složit, abyste mohli existovat? Ne? Tak proč tu ještě jsme? Stát jsme přece my a my (zastoupeni naší vládou) si tu částku půjčujeme a za cosi rozfofrujeme a přitom platíme daně jak mourovatí. Nějakých 70 % (po započtení DPH a dalších) našich hrubých příjmů to dělá. Žijeme si opravdu rozmařile a nad poměry?

Jak kdo, ale střední stav to určitě nebude. Otec čtyřčlenné rodiny žijící z lehce nadprůměrného platu si totiž určitě vyskakovat nemůže. I pokud ten nadprůměrný plat mají oba dospělí členové rodiny a přinesou domů 50 tis. měsíčně, neznamená to vůbec luxusní život. Nějakých 15 tis. z této sumy jim ukousne bydlení, 10 – 15 tis. stravování, 5 - 10 tis. ošacení, společenský život (včetně volného času dětí), k tomu 10 tis. osobní automobil (s amortizací) no a potom nějaká ta nemoc, dovolená a tak dále. Zbývá zde něco na rozumné investice, cestování, náročnější koníčky? Nic moc, ale právě tento střední stav je tím, kdo má zřejmě nést náklady budoucí reformy veřejných financí.

Kdo je tím pachatelem státního deficitu, který má být oškubán? Průměrný živnostník, šikovný řemeslník, vedoucí čehosi v soukromé firmě či státním úřadu, specialista přes vše možné, bez kterého by to prostě nefungovalo, policista,  lékař, ředitel školy, univerzitní profesor, průměrný prodejce …… Zkrátka lidé  s průměrným a nadprůměrným vzděláním, nadprůměrným vytížením, aktivní, starající se sami o sebe, čerpající ze státního balíku minimální částky. Proč má zrovna tato vrstva evidentně platit ještě více a dostávat ještě méně? Nejsou zde zneužívači státních podpor, cílevědomí vymetači státních dotací, společníci velkých firem vydělávajících na státních zakázkách či přímo majetku, přebujelý státní aparát, zbytečné instituce, komplikovaná administrace a tisíce dalších objektů a oblastí, které by potřebovaly úspory jako sůl?

Samozřejmě, vrstva lidí soběstačných, evidovaných přes výplatní pásku či malé účetnictví, je ideálním objektem na získávání peněz. Tam tedy pohlédlo ostříží oko eráru a tam se bude rýžovat. Problém je, že tímto způsobem ona střední vrstva nemá šanci na zesílení a bude spíše dále redukována. Přitom skupina těchto lidí bývá většinou základem stability státu a nositelem jeho kontinuity. Lumpenproletariátu je každá idea kromě žvance celkem ukradená, velkokapitál zase lehce mění své působiště podle toho, kde to více sype. Střední stav však zpravidla zůstává, případně vymírá ve stoje.

Obávám se, že směr, kterým se budeme ubírat, bude právě ten naznačený. Ono to má ještě jeden aspekt, střední stav je právě tím, který bývá na politicích nezávislý a naopak má snahu do politiky mluvit. Jak se zdá, to je však právě to, o co politická reprezentace nejméně stojí.