imigrace hýbe světem, je minimálně celoevropským závažným problémem. kdekdo se k němu vyjadřuje, podlehl jsem i já.
Imigrace. I nám v naší zemi „někdo“ dobře zadělal na dlouhodobý problém. Do nekonečna budou mnozí z nás omílat, jak jej řešit a jaký bude výsledek. Byl jsem náchylný být tolerantní k přicházejícím imigrantům, protože jsem v 68 absolvoval emigraci na západ. Když jsem spatřil filmové záběry imigrantů z Bělé pod B., musel jsem svůj názor k nim trochu korigovat. Je to, bohužel, obrovský rozdíl. Ač jsou to lidé, kteří nějak trpí, jsou nabiti nespokojeností, nelze je vůbec srovnávat s politickými emigranty, jak je známe z vlastích zkušeností. Většině z nich chybí pokora a plné uvědomění si nesmírně závažného životního rozhodnutí, které si sami dobrovolně zvolili, a samozřejmě i přirozená úcta k těm, od nichž očekávají pomoc. Sílu nebo slova? Co vybrat jako řešení? Všichni (myšleno i v evropském rozměru), ať chtěně nebo nechtěně, budeme zataženi do hledání řešení, poneseme důsledky víc či méně. Naráží na sebe, a to masově, odlišné kultury, každá jinak po staletí tvarovaná světy člověka. V dějinách lidstva nic nového. Uplynuly už staletí, kdy v evropské civilizaci nastalo násilné prolínání různých lidských společenství, označované později jako stěhování národů. Tehdy se rozhodovalo a vše řešilo jediným uznávaným prostředkem – mečem. Od té doby jsme pokročili ve vyspělosti. Věřme, že tento novodobý masový exodus lze vyřešit mírně. Ale určitě to nebude jen apely, těch našich „přemoudrých“, že imigranti si musí uvědomit … Vzniká problém, jehož důsledky ponesou další a další generace. Nelze vůbec prognostikovat vzdálenou budoucnost. Ale jisté je (bylo to i vždy v dějinách lidstva), že nastane „míchání“ krve, dnes moderně i genů. Naše generace je první „potrefenou“ a proto to tak těžce přijímá.
