Může být tak zvaná vůle lidu neomezená?

Stanovili jsme si, že pro naše žití v celku bude  vůle jedince  zajišťována vůlí lidu. Máme to tak v Ústavě.

Vůle lidu je rozhodující pro život člověka v celku, alespoň tak to platí ve vyspělých demokracií. Naplňuje se zejména právem jedince projevit svou vůli ve volbách. Jenže vůle lidu nemůže být bezbřehá, tím že občan si bude hájit neomezenou svobodu rozhodování. Nemůže všechno, celek je důležitý. Musí být hranice, za kterou by prosazování neomezeného práva jedince na svobodné rozhodování nemělo vést ke škodě celku. Příkladem jsou právě skončené volby druhého kola do Senátu. Rozsáhlým ignorováním jedince práva účastnit se voleb jsme se přiblížili téměř na doraz k takové hranici  s následkem i nějakých škod pro naši společnost.. Všichni si uvědomujeme (včetně asi i těch, kteří k volbám nepřišli), že je to kontraproduktivní, a nepřijatelné. Ale co s tím? Řešení existují. Jen ti zodpovědní to nejlepší musí rychle vybrat a vtělit jej do zákona, předpisů. Tragédie by byla, kdyby se neudělalo nic, ani nějaký pokus. Nabízí se i možnost využití rychle se rozvíjející moderní techniky, třeba si pomoci volbou z domova.