O našem prezidentovi Miloši Zemanovi se toho ví už habaděj. Není složité si udělat o něm objektivní obraz pro případnou další kandidaturu.
Premiér…novinářům sprostě nadává do póvlu, žumpy, debilů, hoven atd….chová se tak ke každému, kdo se připlete do cesty… není nijak snadné unést fakt, že nám vládne hulvát, který sprostě nadává v televizi, bez uzardění lže, zcela bez důkazů zostuzuje lidi … v práci holduje tvrdému alkoholu a ještě se tím chlubí. Nutno dodat, aniž cokoli pro tuto zemi dokázal, co by jej alespoň trochu omlouvalo…dostal otázku, zda premiér, který v práci pije, uráží …není odporný ožrala…se chování českého premiéra stává normou, vyvolává těžko snesitelné mrazení v zádech
…na zmíněnou otázku… napřed poznamenal: „ještě nikdo odporné ožralství nedokázal“ A pokud by jej někdo za odporného ožralu označil v novinách, bral by to prý s humorem. To znamená, máme premiéra, který je zvyklý pohybovat se ve společnosti, kde se lidé jen tak z legrace titulují odpornými ožraly.
Nepřipomíná vám toto naše dobře zaběhnuté hospodské prostředí? Uvedený citát bylo si možno přečíst dne 6. září 1999 v Lidových novinách, tzn. asi před 17 lety. Říká se: Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Současná charakteristika Miloše Zemana je poopravena jen tím, že povýšil, stal se prezidentem a zestárl o sedmnáct let. Ale zásadní změna? Jen v Bibli se z Šavla stane Pavel. Jeho popularita (veřejné průzkumy), to není chvála na post prezidenta, ale spokojenost s chováním lidské bytosti jakoby v prostředí hospody. To je přece náš člověk, zní z hospodských plných hrdel. Sláva mu, on je pašák. Je nutno přiznat, že on si opravdu takovou slávu zaslouží, umí si ji získávat bravurně. Jenže tato republika si zaslouží osobnost na post prezidenta, která nejen chápe ony nepsané nadčasové zákony uznávané pro výkon funkce prezidenta, ale má je v sobě zakódované, jsou pro ni samozřejmostí, jsou pro ni životním posláním, a ne tužba po plané hospodské chvále.
