Vřelé díky soudruhu. A ty, bolševiku, raději zemři.

 V listopadu roku 1989 se začali psát dějiny nové revoluce, později nazvané sametová. Tak nějak to bylo,     ale bylo i to, co v těch bouřlivých dnech nebylo ani vidět ani slyšet. Od roku 1948 do roku 1992 byla v bývalém Československu převážně vláda jedné strany, vláda soudruhů. Tito vládnoucí soudruzi mohli nepokoje v listopadových dnech roku 1989 rozprášit beze zbytku a i na hodně dlouho. Neudělali to. Proč ? To se můžeme jenom dohadovat, pravou pravdu se asi nikdy nedozvíme. Faktem zůstane, že to bylo vítězství západu nad východem bez krve prolití,  že to bylo ukončení dlouhé i úspěšné socialistické společnosti.Úspěšná byla v mnoha oblastech. Například dala placenou práci všem, včetně těch, kterým se zrovna  moc pracovat nechtělo a i těm, kteří nebyli od přírody ani manuálně zruční a neměli ani dostatek mozkové kapacity na vzdělání. Nebo třeba v tom, že od roku 1457 do roku 1952 bylo na území dnešní české republiky vybudován 34 vodních děl, zatímco od roku 1952 do roku 1992 jich soudruzi vybudovali 82.   Od roku 1993 do roku 2013 se novodobým vládcům naší země podařilo 1 vodní dílo dokončit a 1 vodní dílo realizovat. Další úspěšnost soudruhů v budování socialistického vlastnictví byla výstavba bydlení a budování    i provozování těžkých průmyslových provozů a prosperující zemědělství. Tyto budovatelské aktivity měli jedno velké plus, tehdejší Československá republika byla potravinově i energeticky soběstačná. A to byl i těžký kámen v žaludku západu, který nepřetržitě i nečestně usiloval o obsazení východních trhů. Když se to západu po listopadu 1989 v naší zemičce podařilo, přípravy k předání Čech s východu západu,  trvaly do konce roku 1992. A1.1.1993to teprve propuklo. Likvidace továren, zemědělských podniků, rozprášení komunálních služeb, rozdrobení nákladní i železniční dopravy. Většina Českého národa oslňována západním zbožím v rostoucích supermarketech začal hojně cestovat do zahraničí, kde obdivoval barevné polystyrenové fasády domů, plastová okna a pod nimi barevné vodopády květin. Nemohl se vynadívat v té lepší cizině na chodníky s barevných betonových kostek, vozil si s ciziny kde co, počínaje ojetým autem, videem, PC a mrazákem konče. Malé skupiny Českého národa privatizovali v malé i velké privatizaci. Menšina Českého národa se pustila do podnikání. A jak privatizovali a rozjížděli své podnikatelské záměry za vidinou zisku, kterého se v těch pionýrských dobách dosáhl poměrně snadno, tak bohatli   a jejich špatné já, bylo čím dál tím víc viditelné, za vydatné podpory médií. Nejen v Evropských zemích, kde nepoznali jiný společenský systém než vykořisťování člověka člověkem, trvalo nashromáždění milionového či miliardového bohatství v rodinách i spoluvlastnických organizacích staletí. Nejen v novodobé České republice se dali nashromáždit takové majetky        a peníze i přes noc. Přesto ti, s tím špatným já, nadávali čím dál tím více      a hlasitěji na komunisty a činí tak do dnes, aniž by si byli ochotni přiznat,   že nebýt plánovaného ústupku soudruhů v dobách sametového období,    byli by mnozí tito jedinci šedými myškami, coby součást dobře se otáčejícího soukolí soběstačného státu. Protože nebýt soudruhů a jejich práce, nebylo by toho toliko k privatizování, tunelování či rozdávání. Mnozí tito lidé, kteří se dnes ohánějí svým bohatstvím i postavením, by za normálních podmínek v kapitalismu neměli šanci na úspěch. Ten úspěch jim dopřáli právě soudruzi a celý Český národ, který 44 let pracoval a budoval ve prospěch nás všech. Možná si to ty bohaté nuly uvědomují a proto, nenadávají na soudruhy, komunisty, ale na bolševiky. Kdo vlastně byl ten bolševik, který o České luhy a háje ani nezavadil, jsem se snažil dopídit na Internetu. Obsah či význam slova jsem nenalezl. Ale nalezl jsem jinou libůstku. V několika slovnících cizích slov bylo uvedeno, že je bolševik hanlivá nadávka a hned pod tím byla zajímavá upoutávka, na jedinou pravou pravicovou partaj u nás, s tři a dvacetiletou tradicí. Kdo nebo co je bol