Velký výběr, velké starosti
Ivo Ladenberger
I dva, se na ráz spletou
Svezli nás, zaměstnance firmy do Teplic, za účelem složení písemné a ústní zkoušky s cílem získat Osvědčení. Konalo se to v ulici U Císařských lázních naproti Teplickému divadlu. Písemnou část jsme měli za sebou a ústní zkoušku jsme měli absolvovat až za dvě hodiny. Co budeme dělat ? Zeptal jsem se spolupracovnice Petry. Šla bych se někam najíst, odvětila Petra. Vyrazili jsme a u druhé hospody si uvědomili, že je krátce po deváté a jen tak nějakou otevřenou restauračku nenajdeme. Ale po deseti minutách ostřejší chůze mírně do kopce v chladném a uplakaném počasí jsme narazili na otevřenou hospůdku. Nevařili, ale to nebyl problém. K lahodnému plzeňskému pivíčku přinesla Petra s nedalekého bufáče dvě porce teplé sekané s křupavými houskami. Klábosili jsme o všem možném a popíjeli lahodný zlataví mok a číšník nám k tomu pouštěl přes velkou televizi směs bigbítu a kotlíkařiny. Neúprosný čas nás zvedl ze zahřátých židlí a hnal nás do nepříjemného počasí. Petra vyrazila rázným krokem a měl jsem dojem že přesně ví kam jdeme. Znám ji mnoho let a tak vím, že není stoprocentní blondýna, ale také ze zkušenosti vím, že orientační smysl nemá také zrovna sto procentní. Ale jelikož jsme se cítili v pohodě a ústní zkouška pro nás nebyl problém, čas nás zase tak moc netlačil a tak jsme podle toho šly. Po druhém odbočení kamsi do jaké si ulice jsem se Petry zeptal, ví-li kam jdeme. Jo, tamhle, jak je ta věžička, to je divadlo. Řekla suverénně Petra. Jo. Souhlasil jsem, jelikož jsem si tak též myslel, že ta věžička je divadlo. Po pár minutách chůze se před námi otevřel velký prostor a naše věžička se pyšnila nad rozlehlou budovou muzea. Upustili jsme trochu té momentální pohody a nahradili věcnou úvahou. Po pár minutách chůze jsme stanuli v ulici U Císařských lázní a ze dvou stran si prohlédli Teplické divadlo, abychom se ujistili, že žádnou věžičku nemá. Po ústní zkoušce nám zaměstnavatel předal Osvědčení a hodinu volna do odjezdu. Tak jsme zapadli do restaurace o dům dál a vycucli třetí malé pivo. Mlčky sledovali cvrkot v lokále a trochu posmutněle se navraceli do všedního dne.
Ivo Ladenberger
Sním i bdím
Jako každý den jsem vartoval u vchodu do hypermarketu. A jako každý den tam přijde spousta různých lidí, různého věku, vzhledu i pohlaví. Ale jen zřídka přijde žena, která mně jak se tak říká, vyrazí dech. Dnes přišla. Hned na první pohled a na dost velkou vzdálenost jsem se do ní zamiloval. Platonicky, samozřejmě. Jako by to vycítila a usmála se na mně. Ten její úsměv, ostré, ale jemné kontury jejího obličeje mi nechtěli odejít s očí. Než zmizela mezi regály a lidmi kdesi v útrobách obchodu, všiml jsem si jejího dobře vytvarovaného těla, což mně opojilo ještě více a ten její úsměv jsem měl pořád před očima. Byla dost vysoká, snad ne vyšší než já. Měla kozačky na vysokém kramfleku, uklidňoval jsem sám sebe. Když se za nedlouho objevila u pokladen, neodolal jsem, abych si ji neprohlédl. Opravdu byla v mých očích moc a moc krásná. Dlouhé světle hnědé vlasy, oči tmavě hnědé, že se nedali rozpoznat panenky. Pleť měla spíše do hněda, bujné poprsí a dost dlouhé rovné nohy. Viděla, že ji okukuji, přesto se na mně tak nějak divně, ale příjemně usmívala. Nefandi si, řekl jsem si v duchu a odvrátil zrak jinam. Dlouho jsem to nevydržel. Pomalu jsem otáčel hlavu a už s dost ostrého úhlu jsem viděl, že na mě kouká. Dívala se na mne a pořád se usmívala. Že bychom se znali? Optal jsem se sám sebe. Určitě ne, paměť mám dobrou a na tuto krásku bych určitě nezapomněl. Rychle jsem si odpověděl. Její téměř celá postava zmizela za pokladnou a boxem na cigarety. Využil jsem toho a přešel na druhou stranu. Když odcházela od pokladny, šel jsem ji naproti, pln odhodlání ji oslovit. Já se díval na ni, ona na mně, pořád s tím stejným úsměvem. Já se asi tvářil jako idiot. Když jsme byli od sebe vzdáleni asi dva metry, její obličej ten krásný úsměv opustil, sklopila oči i hlavu a rychle mi míjela. Zmohl jsem se akorát na kdysi pilně natrénovaný vojenský obrat čelem vzad a asi dost přihlouple se koukal na tu vzdalující se krásu. Když to oslnění přešlo, vyšel jsem před obchod a prohlédl jsem si celé parkoviště, ale ji jsem nespatřil. Snad přijde zítra, pomyslil jsem si. Nepřišla. Další dva dny také nepřišla, byť jsem si byl vědom toho, že mohu vidět každého, kdo do obchodu přijde. Třetí den na mě mávala dračice Radka telefonním sluchátkem s informačního centra. Nějaká ženská, chce mluvit s pánem, co nosí culíka. A ty jsi tu jediný. Vyhrkla Radka a podala mi telefon. Haló, řekl jsem hloupě do sluchátka. Dobrý den, řekl příjemně hluboký, ale hladký ženský hlas na druhé straně. Dobrý den, odvětil jsem značně nervózně s přesvědčení, že to volá určitě ona. Chtěla bych přinést drobný nákup až do domu. Poskytnete mi tuto službu? Zeptala se klidně. No, vlastně to neděláme, ale samozřejmě je to možné. Jak moc na ten nákup pospícháte? Motal jsem páté přes deváté. Nepospíchám. Jen bych si přála, aby jste mi ho doručil vy osobně. Hm,hm. Děkuji za důvěru paní, ale já vám ho mohu doručit až po osmé večer, až mi skončí služba. Vymáčkl jsem ze sebe v celku souvisle. Nevadí, odvětila. Mohu vám nadiktovat ten nákup ? Zeptala se. Ano, jistě, momentík, vezmu si tužku a papír. Odvětil jsem. Dračice Radka měla našponované uši a hbitě mi podala tužku i papír. Aby si udržela dobré místo k odposlechu, ukazováčkem pravé ruky se jala papír přidržet a mocně kývala hlavou, ať už píši. Zatím co s Radkou cloumala zvědavost, se mnou cloumala nejistota i starost, neb jsem měl v peněžence něco málo přes stovku. Můžete diktovat paní, zahuhňal jsem do sluchátka. Šampaňské, čerstvé jahody, sušené brusinky, citron, zázvor, čerstvý křen a uzené koleno. Adresu si nepište, tu si zapamatujte. Ztlumila hlas a řekla mi adresu. Vím kde to je paní, nejpozději ve 20:20 jsem tam i s nákupem. Výborně, už se těším, řekla pobaveně. Až přijdete, zazvoňte jednou dlouze a jednou krátce. Spolehněte se paní, vše bude tak jak si přejete. Zavěsila. Dračice Radka kroutila nevěřícně hlavou. Já tě nepoznávám, choval ses jak prvňáček. Co je to za ženskou ? Vyzvídala dračice Radka. Nevím. Odvětil jsem zmateně. Lžeš. Po
Ivo Ladenberger
Houskové seznámení
Občas v Sobotu po ránu jezdím na nákup. Ten den nesnídám. Obstarám v obchodě nákup dle manželkou načáraného lístku a do košíku si přidám dvě koblihy a jeden energetický nápoj v plechovce. Nákup naskládám do kufru auta, vrátím košík, usednu do auta a pochutnávám si na koblihách a zapíjím to energeťákem. Zapálím si cigárko a pozoruji lidi, kteří jdou také na nákup a ty, co už nakoupeno mají.
Ivo Ladenberger
TOP Rejpal 2013
Jak jsem avizoval, můj TOP Rýpal 2013 je tady, ale jak to tak bývá, člověk míní, okolnosti mění. Tak jsem se nakonec rozhodl nezveřejnit žebříček svých rýpalů. Už při sbírání jmen kandidátů jsem narazil na okolnosti, které můj záměr zmařili. Na prvním místě by se umístil muž, jenž ve svých komentářích, je tak říkajíc mimo mísu, ale zároveň obsah jeho komentářů mi jaksi nepřímo naznačuje, že jsem na tomto světě úplným omylem. Třetím místo za komentáře mimo mísu by obdržela žena, ale při sbírání jejich vavřínů jsem si rychle všiml,že nic nekomentuje, jen mačká Ctrl + Alt + V. Tak že, žádný TOP Rýpal 2013 nebude. I když se mi ten název líbí, klidně ho přenechám někomu jinému. Ale pokud příští rok budu já, budu se snažit abych byl a to špatné, ze svého života vytěsnil. Tak že, bude-li mi zdraví a štěstí přát, možná že za rok, budu TOP komentátora 2014 losovat. A tak Vám všem, přeji do nového roku dobré zdraví a hodně radosti.
Ivo Ladenberger
Výlet na Štědrý den ( II. )
Před osmou jsem se rozloučil s maminkou a šel za kamarády na Panču. Velké bylo moje překvapení, když u stolu seděl Jéňa s průvodčí Janou a s Hedvikou. Všichni se tvářili dost kysele. Čau lidi, povídám s úsměvem, abych trochu uvolnil ledy. Ahoj, hlesla Hedvika. Dlouho jsme se neviděli, utrousila průvodčí Jana. Jéňa neříkal nic, ale vracela se mu radost do očí v pevné výře, že se vše vysvětlí. Tak co Jano? Jaká byla véča u Jéni doma ? Zeptal jsem se. Jana nasadila opravdový úsměv a řekla. No, po pravdě řečeno byl to dost hloupý nápad, ale Jéňovo rodiče to vzali tak jak to bylo a dokonce jsem dostala dárek a s kapsy vyndala mini knížečku, Křížovky na cesty. No tak super, povídám, ale to už se ke stolu blížil Sláveček, pozdravili jsme se a přijali od servírky paní Machové pivo. Ta si nás všechny zrentgenovala tím svým přísným pohledem a pak zatahala Jéňu za límeček u košile a zeptala se. Ježíšek ? Jéňa přikývl a paní Machová si šla opět po své práci. A co ty Jéňo, jak si doma zabodoval s Becherovkou a Uherákem ? Nezabodoval, odpověděl Jéňa. Mám to i s tou taškou v šatně pro případ ztroskotání., ty vole. Pro naše už jsem dárky měl. A co ty Hedviko, že ses tu tak nečekaně vyloupla, pokračoval Sláveček ve vyzvídání. Ále, mávla rukou Hedvika. Pohádala jsem se s mámou, tak jsem šla na vlak a jsem tu. Do hospody se přiřítil Čipera a hned se hrnul k našemu stolu. Nazdár všichni, halekal Čipera. Přeji šťastné a veselé. A co tady dělá ta konduktérka kluci? Tu jste si omylem vzali s vlaku jako zavazadlo? Vtipkoval Čipera. Náhodou, jsou hodný, nechtěli mě nechat v Karlových Varech samotnou samotinkou, odpověděla mu Jana. No to já bych tě tam taky nenechal, holedbal se Čipera. Trochu znejistěl, když se ve dveřích objevila jeho favoritka Karkula. Židle okolo stolu přibývali, stůl se zaplnil nápoji a cigaretami, hladina hluku převážně se smíchu rostla. Do chvilky ticha se vklínil Čipera. Tak jsem slyšel Mánička, že jsi odborník přes nakupování vlny, hlaholil Čipera na půl lokálu. Uklidni hormon Čipero, povídám mu. Já zase slyšel, jak si Karkule kupoval podprsenku. A když se tě prodavačka zeptala jak velkou, prý si zrudnul až za ušima a ukázal si jí lehce otevřenou dlaň. Zatímco mi jsme se chechtali na celé kolo, Čipera blednul a Karkule se dral do tváře vztek. Nikdo neměl odvahu ani drzost se jí zeptat, jakou podprsenku pod stromeček dostala, protože jsme věděli, že lehce otevřená dlań Čiperovo ruky by pokryla s bídou půlku prsu Karkuly. Přišla paní Machová a začala počítat lístek. Tázavě jsme na ni pohlédli. No co čučíte, jste moc hluční, tak se přesunete vedle. Muzikanti už tam jsou a tady budou mít hosti klid. Je přeci Štědrý den a proto teplá kuchyně pojede až do 22:00 hodin a ne všichni sváteční hosté jsou na to vaše věčné chechtání zvědaví. V celku nám to bylo jedno, tam vedle, do vinárny, bychom později šly tak jako tak. I když jsme tam vždycky chodili až po půlce produkce, protože to už se neplatilo vstupné. Dnes jsme byli mile překvapeni, když za dveřmi stolek pro kasír bábu ani nebyl. Kapelník, saxofonista, moderátor a mistrný hráč na tamburínu pan Tesárek nás s malého pódia v rohu zval dál se slovy. No jen pojďte, vy bando, dneska je to zadarmo, je přece Štědrý den. A ty krásný slečny vám nadělil ježíšek? To budou některé dámy zklamány, když nebudou mít tanečníky. Asi jsme se moc netvářili, protože bubeník i harmonikář se evidentně pohledem na nás, bavili. Hedvika hned zatahala Jéňu za rukáv a jaký prý dámy? Jéňa mávl rukou v domnění, že tu otázku odehnal. Sedli jsme si k velkému stolu za rohem od tanečního parketu, kde jsme to měli nejblíže k baru a na záchod. Když jsme se usadili s po za baru se vynořila barmanka Marika, zakoulela teatrálně očima a řekla. No to jsem ráda že jste přišly, aspoň se tu nebudu nudit. A co si dáte ? Pivo a holkám flašku červeného, odvětil Jéňa.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 599x