Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

U Vaňase

To je ale morbidní obraz, řekl mladík jinému mladíkovi, kteří zakotvili v naší hospůdce U Vaňase. Číšník Lojzík jim povídá, proč morbidní ? To je Vaňas. Tady ta hospoda se jmenuje podle toho obješence? Zeptal se mladík. Přesně tak mládenci, odpověděl číšník Lojzík. To je ňáká prdel, ne ? Povídá druhý z mladíků. Ale to už k jejich stolu míří potácivým krokem Vašík a hned hlaholí. Mládenci, ten obraz namaloval místní mazal, teda akademickej malíř Okrouhlík, podle policejní fotky, kterou mu dal místní policajt. Krátce nato, co tenhle obraz Okrouhlík namaloval se taky objesil a zrovna na ten samej způsob jako Vaňas, akorát že jeho nikdo nenamaloval.Vrchní, číšník, kuchař, recepční, uklizečka a majitel v jedné osobě Lojzík, postavil před mladíky piva a jen tak na odchodu se přes rameno optal. Dáte si ještě něco mládenci ? Mládenci se chopili půlitrů a Vašík pokračoval.

Ten Vaňas se sem přistěhoval za prací. Dělali jsme stejnou školu a bác ho, za tři měsíce Vaňas nastoupil do stejný firmy jako já. Von už na škole hrozně chlastal, ale v učení mu to nevadilo. Náš starej, teda šéf inženýr Barna nás dal spolu do jednoho ajnclíku a tam jsme u prken kreslili dokumentaci pro stavbu Metra. Vaňas šel s maléru do maléru a všechno kvůli chlastu, ale v práci byl dobrej, tak mu to vždycky prošlo. A jednou přišel do práce zase pozdě a povídá mi, řekni starýmu že si beru dovolenou. Řikám mu, Vaňas, neblbni, je květen a ty už žádnou dovolenou nemáš. Do konce roku už jsi celou dovolenou prochlastal.To je fuk, řekl mi Vaňas,jdu na Růžek a odešel. Na Růžku se jmenovala tahle hospoda do tý doby, než se Vaňas objesil.A zrovinka v ten den jsme měli zkontrolovat haldu výkresů, který měli jít jako hotový na stavbu.Jako na potvoru přišel za chviličku starej a kde že je Vaňas. Povídám pane inženýre,teď tu byl a že si bere dovolenou a jde na Růžek. Von inženýr Barna je formát, něco zamumla a začal se mnou kontrolovat ty výkresy. Do konce šichty jsme to měli se šéfem zkontrolovaný,tak tohle bylo v suchu.Vyjdu s baráku, teda jako s kanceláří firmy a Vaňas zrovna vyšel z bufetu,kterej byl o dva baráky dál. No nalitej byl, sotva se udržel na nohou. Povídám Vaňas, je to v suchu,se šéfem jsme to zkontrolovali a zejtra to jde na stavbu. Vaňas mě snad ani nevnímal,jen něco mumlal a bojoval s rovnováhou. S průjezdu naší firmy vyjelo auto našeho starýho.Popad jsem Vaňase a táhl ho zpět do toho bufíku. Pozdě. Inženýr Barna nás zmerčil, zastavil,stáhl vokýnko a jak byl vždycky klidnej, začala na Vaňase řvát. Inženýre Vaňásku, zítra se stavte na osobním. S vámi jsem skončil. Vytáhl okýnko a odjel. Vaňas,se jmenoval Jirka Vaňásek,ale nikdo mu neřek jinak než Vaňas. A ani strej mu jinak neříkal. Ale když na něj šéf hulákal, tak Vaňas jakoby vystřízlivěl. Možná I proto, že slyšel svoje celý jméno i s titulem po hodně dlouhý době a ještě v tak nepříznivejch souvislostech.Rozeběhl se za autem šéfa a hulákal pane inženýre, šéfe, já vám to vysvětlím. Chvíli jsem zíral a pak jsem šel za nima, protože šéf bydlel tady kousek v zahradní čtvrti. Viď Lojzíku, jukl Vašík na Lojzíka. Lojzík položil piva na stůl, koukl se na obraz Vaněse a na odchodu řekl. Jó to bejvávali časy. A Vašík pokračoval. tady Lojzík není obyčejnej pingl, on dělal v tý firmě co mi s Vaňasem. Lojzík byl bedna, první náměstek, mládenci. No abych to dopověděl, nasměroval sám sebe Vašík.Došel jsem do tý ulice co šéf bydlel. Auto měl šéf před domem a Vaňas seděl na trávníku s hlavouv dlaních a brečel. Povídám mu Vaňas, nebul a pojď. Tebe vezmou v každý jiný firmě všema deseti i když tak chlastáš. A Vaňas mi povídá. Vo to mě nejde. Květa mi zdrhla k Okrouhlíkovi. K tomu mazalovi, kterej neumí namalovat ani pořádně nahatou ženckou. Chápeš to Vašíku ? Povídám že jo a šly jsme zpátky, sem, tenkrát na Růžek. Vona ta jeho Květa, to byla kočka, ty dnešní miss a modelky jsou proti ní vobludy. Ale dodnes nám není jasný jestli to Vaňas věděl že Květa se mu tahala s těma zneuznanejma umělcema a akademikama, kterejm se nechtělo ani moc dělat a tak se hlásili k disentu a k tý Chartě. Květa byla jako žena v domácnosti, děti neměli. Von byl Vaňas tolerantní a Květa mu tolerovala to jeho věčný chlaastání tak to asi moc neřešili. No tak jsme tu seděli a Vaňas do sebe kopal piva a panáky až usnul. Tenkrát tu byla hostinskou ňáká Řábková, baba sto kilo a pro ránu nešla daleko. Když zavírala, vzali jsme tady s Lojzíkem Vaňase pod křídla a odtáhli ho nahoru. Nebylo to poprvé, ale poprvé nám Květa nevotevřela. Vytáhl jsem Vaňasovi klíče s kapsy a šouply jsme ho do postele a šly taky do hajan. Ten malíř Okrouhlík bydlel v podkroví, já a Vaňas jsme bydleli v druhym štoku a v prvním patře bydlel tady Lojzík s domovníkem a tady v přzemí díky Lojzíkovi máme furt tu svou hospodu. Druhý den jsme šly s Lojzíkem normálka do práce,to že se Vaňas hned tak neukáže nám bylo jasný, potom co toho tolik vypil. Šéf, teda inženýr Barna přišel o svačině a kde prej je Vaňas. Tak jsem mu to povyprávěl a on na odchodu řekl že to s Vaňasem tedy ještě zkusí. Ale naposled. Po šichtě jsem šel hned sem do hospody,to se ví, byl jsem zvědavej jak je to s tou Květou a Vaňas to měl s prací v suchu. Baba Řábková na mě hned ve dveřích vyjela, kde že mám Vaňase ? Asi je doma povídm. To tak, halekala hostinská. Když neni v práci a ani tady, tak je mrtvej. Dal jsem si pivo, druhý a třetí a šel se za Vaňasem podívat. Když jsme ho večer mrskly do pelechu, klíče jsem mu dal v kuchyni na stůl a kvartýr jsem nechal odemčenej. V tý době stejně málo kdo zamykal. A tak vodevřu dveře a volám Vaňas. Vaňas. Ticho. Jdu do ložnice, rozválená postel byla prázdná. Kouknu do kuchyně, do obýváku a Vaňas nikde. S koupelny a z hajzlíku táhlo, jako by bylo votevřený vokno do světlíku. A taky že jo. Na hajzlíku bylo okno dokořán ale Vaňas tam nebyl. Kouknu vedle do koupelny a tam taky nic. Začal jsem mít blbej pocit vod žaludku. Šel jsem zpátky na ten hajzlík. Strčím hlavu tím votevřeným oknem do toho světlíku a Vaňas tam.Přesně jak na tom obraze. Na první pohled mi bylo jasný že tam vísí nejmíň půl dne. Měl jsem vztek sám na sebe, protože ten hák, co se na něm Vaňas objesil jsem mu tam namontoval já. Protože Vaňas vozil před vánocema od táty zvěřinu. Von byl jeho táta vášnivej myslivec. A já to tenkrát spočítal, aby ten hák unes stopadesát kilo, kdyby jeho táta ulovil pořádnýho divočáka. Že jsem se tenkrát nesplet,mohlo se to urvat Vaňas by se sice potlouk ale byl by mezi náma. Zavolal jsem policajty a s Lojzíkem jsme to tenkrát pořádně zapili. Viď Lojzíku ? Jukl Vašík na Lojzíka. Když dával Lojzík další piva i s rumama na stůl a povídá. Výš Vašíku, kdyby jsi tenkrát neuměl dobře počítat, nedělal by jsi s Vaňasem. Tak že si nic nevyčítej. Pravda, pravda, zamumlal Vašík a pokračoval. No samo sebou to se rozumí, Květa s toho byla celá zdrcená. U Vaňase se měla jako v ráji a rychle pochopila že s Okrouhlíkem to tak sladkej život nebude. Tem Okrouhlík nebyl špatnej umělec, ale všechno mu trvalo dlouho a ještě si práci vybíral, tak si taky moc nevydělal.Ten místní policajt sem přinesl tu fotku s toho vyšetřování tý Vaňasovi sebevraždy jen tak, aby byl zajímavej. A tenkrát tu seděla Květa s tím Okruhlíkem a hecovala ho, jestli prej by tu fotku toho voběšenýho Vaňase uměl hodit na pořádný plátno. No a vidíte, ten Okrouhlík to namaloval. On se potom přestěhoval s toho podkroví s Květou do toho Vaňasovo bytu který tenkrát patřil firmě. I náš starej,teda inženýr Barna nad tím kroutil hlavou,jak ti dva to dokázali,když nedělali u naší firmy.Ale to už se v té době drala do ulic ta slavná sametová revoluce, Květa zdrhla Okrouhlíkovi k ňákýmu tomu Chartistovi, protože se o nich šuškalo že právě oni převezmou koryta.Což bylo v tý době dost divný.O ty koryta co tenkrát měli tehdejší mocní se nikdo moc nebral. Většinou tam byli navelený befelem. No a ten Okrouhlík sem do hospody přines ten obraz. Bába Řábková,tehdejší hostinská mu ho málem narazila na hlavu, nebejt tady Lojzíka. Ten jí ho sebral a vzal ho domu. Okrouhlík odešel a druhý den ho našla pošťačka na tom samém háku jako já tehdy Vaňase. A taky kvůli Květě. Jó žencká, ta umí chlapovi pobláznit hlavu.Ovšem to už v té době bylo drancování státního majetku v plném proudu, řikalo se tomu tehdá privatizace. A nám, teda tady mě a Lojzíkovi ve firmě netaktně naznačovali, že s náma nová nastupující doba už nepočítá,tak ať se podle toho zařídíme.No a Lojzík byl vždycky hlava, tak to zařídil. Koupil za pakatel celej tenhle barák i s hospodou. Když viděl, že mu asi opravdu nikde v té nové době pšenka v oboru nepokvete, stal se z něj hospodský. No a jaksi na počest Vaňase a našeho dlouholetýho kamarádšoftu přejmenoval tuto hosodu U Vaňase. A že to tak všechno víte ? Zeptal se jeden s mládenců. Vašík pokrčil rameny a slova se ujal Lojzík. Mládenci pokukovali po Vašíkovi, po Lojzíkovi, který dával na stůl další piva a rumy a povídá, tady Vašík je na tom z nás všech nejlíp. Já a nejlíp, podivil se Vašík a dodal. No vlastně jo. Dlouho před tím sametem jsem vymyslel takový zlepšováček pro naše tehdejší výpočetní středisko. Náš nejvyšší šéf, jakýsi profesor Zuma mi tenkrát poradil ať si to dám patentovat. V té době by to pro tehdejší potřeby výpočetních středisek bylo sice dobré, ale moc drahé. No fakt je, že asi tři roky po sametu, když jsem se plácal od nikud nikam, mě oslovila Norská firma a ten můj zlepšováček si koupila.A každej měsíc mě posílají slušný prachy a tak to bude dokud nenatáhnu bačkory. No jo, to jsem jeden z mála, spousta našich kamarádů a spolužáků se propadá do chudoby zvané demokracie.A co ta krasavice Květa ? Zeptal se jeden s těch mládenců. No jak to tak bývá, ujal se slova Lojzík. Byla to Vaňasova manželka a naše kamarádka. Když zdrhla od Okrouhlíka k tomu chartistovi, dlouho jsme o ní nic nevěděli. Pak jsem ji jednou zmerčil v televizi po boku nějakejch politickejch hlavounů. Seklo jí to, to jo. A asi dva roky nato sem přišla, celá zbědovaná s tím že si to ten její tam někde nahoře podělal a musel se zdejchnout do ciziny. Byla tenkrát bez peněz a neměla kde bydlet, tak tady byla pár tejdnů, zkoušela to i tady na place, ale nebavilo jí to. To víte, přičichla k lepšímu. Tady na tom plakátě, to je ona, Květa s nějakou zahraniční delegací s Ameriky.Ukázal Lojzík na ošumtělí plakát vedle obrazu Vaňase.To bylo jediný co tenkrát měla,když sem po letech zase přišla. No a občas sem chodí jeden takovej nóbl chlápek mafiánskýho typu. Ten jí na tom plakátě poznal a tvrdí, že dělá Květa bordel mamá někde u Rakouskejch hranic. Mládenci pozvedli prcky s rumem, Vašík s Lojzíkem neotáleli a téměř sborově připili na Vaňase.

Autor: Ivo Ladenberger | úterý 24.12.2013 9:25 | karma článku: 7,04 | přečteno: 288x
  • Další články autora

Ivo Ladenberger

I dva, se na ráz spletou

Svezli nás, zaměstnance firmy do Teplic, za účelem složení písemné a ústní zkoušky s cílem získat Osvědčení. Konalo se to v ulici U Císařských lázních naproti Teplickému divadlu. Písemnou část jsme měli za sebou a ústní zkoušku jsme měli absolvovat až za dvě hodiny. Co budeme dělat ? Zeptal jsem se spolupracovnice Petry. Šla bych se někam najíst, odvětila Petra. Vyrazili jsme a u druhé hospody si uvědomili, že je krátce po deváté a jen tak nějakou otevřenou restauračku nenajdeme. Ale po deseti minutách ostřejší chůze mírně do kopce v chladném a uplakaném počasí jsme narazili na otevřenou hospůdku. Nevařili, ale to nebyl problém. K lahodnému plzeňskému pivíčku přinesla Petra s nedalekého bufáče dvě porce teplé sekané s křupavými houskami. Klábosili jsme o všem možném a popíjeli lahodný zlataví mok a číšník nám k tomu pouštěl přes velkou televizi směs bigbítu a kotlíkařiny. Neúprosný čas nás zvedl ze zahřátých židlí a hnal nás do nepříjemného počasí. Petra vyrazila rázným krokem a měl jsem dojem že přesně ví kam jdeme. Znám ji mnoho let a tak vím, že není stoprocentní blondýna, ale také ze zkušenosti vím, že orientační smysl nemá také zrovna sto procentní. Ale jelikož jsme se cítili v pohodě a ústní zkouška pro nás nebyl problém, čas nás zase tak moc netlačil a tak jsme podle toho šly. Po druhém odbočení kamsi do jaké si ulice jsem se Petry zeptal, ví-li kam jdeme. Jo, tamhle, jak je ta věžička, to je divadlo. Řekla suverénně Petra. Jo. Souhlasil jsem, jelikož jsem si tak též myslel, že ta věžička je divadlo. Po pár minutách chůze se před námi otevřel velký prostor a naše věžička se pyšnila nad rozlehlou budovou muzea. Upustili jsme trochu té momentální pohody a nahradili věcnou úvahou. Po pár minutách chůze jsme stanuli v ulici U Císařských lázní a ze dvou stran si prohlédli Teplické divadlo, abychom se ujistili, že žádnou věžičku nemá. Po ústní zkoušce nám zaměstnavatel předal Osvědčení a hodinu volna do odjezdu. Tak jsme zapadli do restaurace o dům dál a vycucli třetí malé pivo. Mlčky sledovali cvrkot v lokále a trochu posmutněle se navraceli do všedního dne.

14.5.2014 v 21:53 | Karma: 5,43 | Přečteno: 468x | Diskuse| Ostatní

Ivo Ladenberger

Sním i bdím

Jako každý den jsem vartoval u vchodu do hypermarketu. A jako každý den tam přijde spousta různých lidí, různého věku, vzhledu i pohlaví. Ale jen zřídka přijde žena, která mně jak se tak říká, vyrazí dech. Dnes přišla. Hned na první pohled a na dost velkou vzdálenost jsem se do ní zamiloval. Platonicky, samozřejmě. Jako by to vycítila a usmála se na mně. Ten její úsměv, ostré, ale jemné kontury jejího obličeje mi nechtěli odejít s očí. Než zmizela mezi regály a lidmi kdesi v útrobách obchodu, všiml jsem si jejího dobře vytvarovaného těla, což mně opojilo ještě více a ten její úsměv jsem měl pořád před očima. Byla dost vysoká, snad ne vyšší než já. Měla kozačky na vysokém kramfleku, uklidňoval jsem sám sebe. Když se za nedlouho objevila u pokladen, neodolal jsem, abych si ji neprohlédl. Opravdu byla v mých očích moc a moc krásná. Dlouhé světle hnědé vlasy, oči tmavě hnědé, že se nedali rozpoznat panenky. Pleť měla spíše do hněda, bujné poprsí a dost dlouhé rovné nohy. Viděla, že ji okukuji, přesto se na mně tak nějak divně, ale příjemně usmívala. Nefandi si, řekl jsem si v duchu a odvrátil zrak jinam. Dlouho jsem to nevydržel. Pomalu jsem otáčel hlavu a už s dost ostrého úhlu jsem viděl, že na mě kouká. Dívala se na mne a pořád se usmívala. Že bychom se znali? Optal jsem se sám sebe. Určitě ne, paměť mám dobrou a na tuto krásku bych určitě nezapomněl. Rychle jsem si odpověděl. Její téměř celá postava zmizela za pokladnou a boxem na cigarety. Využil jsem toho a přešel na druhou stranu. Když odcházela od pokladny, šel jsem ji naproti, pln odhodlání ji oslovit. Já se díval na ni, ona na mně, pořád s tím stejným úsměvem. Já se asi tvářil jako idiot. Když jsme byli od sebe vzdáleni asi dva metry, její obličej ten krásný úsměv opustil, sklopila oči i hlavu a rychle mi míjela. Zmohl jsem se akorát na kdysi pilně natrénovaný vojenský obrat čelem vzad a asi dost přihlouple se koukal na tu vzdalující se krásu. Když to oslnění přešlo, vyšel jsem před obchod a prohlédl jsem si celé parkoviště, ale ji jsem nespatřil. Snad přijde zítra, pomyslil jsem si. Nepřišla. Další dva dny také nepřišla, byť jsem si byl vědom toho, že mohu vidět každého, kdo do obchodu přijde. Třetí den na mě mávala dračice Radka telefonním sluchátkem s informačního centra. Nějaká ženská, chce mluvit s pánem, co nosí culíka. A ty jsi tu jediný. Vyhrkla Radka a podala mi telefon. Haló, řekl jsem hloupě do sluchátka. Dobrý den, řekl příjemně hluboký, ale hladký ženský hlas na druhé straně. Dobrý den, odvětil jsem značně nervózně s přesvědčení, že to volá určitě ona. Chtěla bych přinést drobný nákup až do domu. Poskytnete mi tuto službu? Zeptala se klidně. No, vlastně to neděláme, ale samozřejmě je to možné. Jak moc na ten nákup pospícháte? Motal jsem páté přes deváté. Nepospíchám. Jen bych si přála, aby jste mi ho doručil vy osobně. Hm,hm. Děkuji za důvěru paní, ale já vám ho mohu doručit až po osmé večer, až mi skončí služba. Vymáčkl jsem ze sebe v celku souvisle. Nevadí, odvětila. Mohu vám nadiktovat ten nákup ? Zeptala se. Ano, jistě, momentík, vezmu si tužku a papír. Odvětil jsem. Dračice Radka měla našponované uši a hbitě mi podala tužku i papír. Aby si udržela dobré místo k odposlechu, ukazováčkem pravé ruky se jala papír přidržet a mocně kývala hlavou, ať už píši. Zatím co s Radkou cloumala zvědavost, se mnou cloumala nejistota i starost, neb jsem měl v peněžence něco málo přes stovku. Můžete diktovat paní, zahuhňal jsem do sluchátka. Šampaňské, čerstvé jahody, sušené brusinky, citron, zázvor, čerstvý křen a uzené koleno. Adresu si nepište, tu si zapamatujte. Ztlumila hlas a řekla mi adresu. Vím kde to je paní, nejpozději ve 20:20 jsem tam i s nákupem. Výborně, už se těším, řekla pobaveně. Až přijdete, zazvoňte jednou dlouze a jednou krátce. Spolehněte se paní, vše bude tak jak si přejete. Zavěsila. Dračice Radka kroutila nevěřícně hlavou. Já tě nepoznávám, choval ses jak prvňáček. Co je to za ženskou ? Vyzvídala dračice Radka. Nevím. Odvětil jsem zmateně. Lžeš. Po

12.5.2014 v 20:20 | Karma: 5,68 | Přečteno: 377x | Diskuse| Ostatní

Ivo Ladenberger

Houskové seznámení

Občas v Sobotu po ránu jezdím na nákup. Ten den nesnídám. Obstarám v obchodě nákup dle manželkou načáraného lístku a do košíku si přidám dvě koblihy a jeden energetický nápoj v plechovce. Nákup naskládám do kufru auta, vrátím košík, usednu do auta a pochutnávám si na koblihách a zapíjím to energeťákem. Zapálím si cigárko a pozoruji lidi, kteří jdou také na nákup a ty, co už nakoupeno mají.

8.2.2014 v 8:48 | Karma: 8,84 | Přečteno: 410x | Diskuse| Ostatní

Ivo Ladenberger

Velký výběr, velké starosti

Je Sobota večer, spolykal jsem dva řízky s opékaným bramborem a tatarkou. Co budu dělat? Ptám se v duchu sám sebe. Manželka odjela k sestře, brouzdat po Internetu se mi zrovna nechce. Že bych udělal nějakou zdvořilostní návštěvu u některé se svých kamarádek? Optal jsem se sám sebe.Začnu si prohlížet adresář v mobilu v podskupině s názvem inkaso. Olinka, no, na tu fakt náladu nemám. Ne na ni. Figuru má pořád krásnou a pevná prsa do mé dlaně akorát. Ale zase by se vytahovala s tím jedním synkem v Austrálii a s tím druhým synkem v Americe. Julča, to by šlo. Vrátila se s Tunisu, zajímalo by mě, zda se tam opalovala na hoře bez. Jé, to ne. Zase by mi ukazovala ty svoje strašné fotky. Hrozně ráda a dlouho fotí a pořád to neumí. A v tom Tunisu s ní byla ta její věčně kyselá kamarádka a bude i na těch fotkách. Zoja, to by šlo. Má tak krásně pravidelně vytvarované nohy, od boků až na zem. Už jsem chtěl zmáčknout zelený knoflík na mobilu, když jsem si uvědomil, že mám jenom jednu sedmičku červeného. To by mě Zoja po jejím vypití hnala do nejbližší večerky alespoň pro další dvě lahve. Ivanka. No. V neděli zase jela jako náhodou okolo nás na kole. Když viděla, že něco kutím na předzahrádce, otočila se, vjela na chodník, jemně přibrzdila a zvolala, ahoj. Pak polohlasně špitla. Tak kdy se konečně ukážeš, ty zahrádkáři. Opřela se do pedálů a zmizela mi s dohledu. Sportovkyně, krásná, ale vdaná. Pavel má noční. Ne, to mu přece nemůžu udělat. Soňa,úča. Ne, zase mě vyděsí. Je krásná i příjemná, ale s té školy má takové ty kantorské tiky. Naposledy, když jsem se přibližoval k vytouženému místu, zvolala. Vydrž, musím si poznamenat předvolání rodičů Biňďase, dal se na nějakou víru a už třetí den přišel do školy bos. Máša, to je ono. Pořád na sobě pracuje, kontroluje si snad každý sval a líčení má dokonalé jak s filmu. Stisknu zelený knoflík, vyzvání. Po desátém zazvonění se zapnula hlasová schránka. Ach jo. Líba, no zrovna včera mi poslala takový dvou smyslný e-mail. To by šlo. Á, raději ne. Po těch řízcích jsem nacpaný jak rychlík do Mnichova a Líba by nosila jídlo na stůl, dokud by na něm bylo sebemenší volné místečko. Vlasta. Tu vymažu. Několikrát mě k sobě zvala. A když jsem konečně odhodlal a přišel, vzala si kytku, koukla na hodinky a řekla. Máme na to půl hodinky. Ráno brzy vstávám, jedu za holkou do Brna. Marcela, Marcela. Jo Marcela. Ten její útlí pas a oblé boky. No, nevím, zda by si na mě po tak dlouhé době ještě vůbec vzpomněla. Zatím si ji v seznamu nechám, třeba se někde potkáme. Jiřina, mažu. Před čtrnácti dny jsem jí viděl asi po půl roce, ta snad jí jen sádlo, přibrala nejméně deset kilo. I ty krásné jemné vrásky u očí jí zmizeli. Věra. Věra. Věra. To mi nic neříká. Věra, mažu. Petra. No, od té doby, co dělá v tom Nonstop baru, na sebe mnohem více dbá. Je to kočka, ale ten pach s těch hospodských popelníků má snad za těmi nalepenými nehty. Petra, mažu. Kdo ví, s kým se v tom baru po nocích stýká. A ten její šéf prý má někde u Chebu i hodinový hotel. Zdena. Zdena jo. Ten její úsměv a rovná hranice mezi vlasy a čelem mě vždycky dostane. Sahám po zeleném knoflíku, když si vzpomenu, jak jsme se předevčírem potkali v obchodě. Měla v košíku tampony a vložky. Co když to byl aktuální nákup. To nebudu riskovat. Tonda. Co dělá Tonda v seznamu inkaso mezi ženskýma? Zmáčknu zelený knoflík. Ahoj Ivoši, co je? Čauky Tondo, nezajdeme na pivo? Tak jo, jen na sebe něco hodím a hned vyrážím, odpoví Tonda.Bezva, tak čau v hospodě Tondo.

8.2.2014 v 0:28 | Karma: 5,01 | Přečteno: 284x | Diskuse| Ostatní

Ivo Ladenberger

TOP Rejpal 2013

Jak jsem avizoval, můj TOP Rýpal 2013 je tady, ale jak to tak bývá, člověk míní, okolnosti mění. Tak jsem se nakonec rozhodl nezveřejnit žebříček svých rýpalů. Už při sbírání jmen kandidátů jsem narazil na okolnosti, které můj záměr zmařili. Na prvním místě by se umístil muž, jenž ve svých komentářích, je tak říkajíc mimo mísu, ale zároveň obsah jeho komentářů mi jaksi nepřímo naznačuje, že jsem na tomto světě úplným omylem. Třetím místo za komentáře mimo mísu by obdržela žena, ale při sbírání jejich vavřínů jsem si rychle všiml,že nic nekomentuje, jen mačká Ctrl + Alt + V. Tak že, žádný TOP Rýpal 2013 nebude. I když se mi ten název líbí, klidně ho přenechám někomu jinému. Ale pokud příští rok budu já, budu se snažit abych byl a to špatné, ze svého života vytěsnil. Tak že, bude-li mi zdraví a štěstí přát, možná že za rok, budu TOP komentátora 2014 losovat. A tak Vám všem, přeji do nového roku dobré zdraví a hodně radosti.

30.12.2013 v 23:02 | Karma: 5,09 | Přečteno: 529x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Podporujeme kulturu nahoty. Obec na Sardinii jako první umožní nudistické sňatky

3. května 2024  7:26

Obec San Vero Milis na severu středomořského ostrova Sardinie jako první v Itálii umožní sňatky...

Demonstrace v Tbilisi pokračují. Premiér odvolal návštěvu Spojených států

3. května 2024  7:08

Gruzínská policie začala zatýkat demonstranty, kteří i ve čtvrtek pokračovali v metropoli Tbilisi v...

Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění

3. května 2024  6:43

Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...

Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps

3. května 2024  6:23

Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 52
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 599x
Kdo mě zná, ví. Kdo mě nezná, možná nepochopí. Internet mnohé vzal, ale i mnohé dal. A tak i já se pokusím v tomto prostředí vystavit své názory, postřehy i svoji fantasii. Ledacos si pamatuji a dosavadní život prožívám za plného vědomí . . .

Seznam rubrik