17. prosince 2013
Pořád se něco hodnotí.
Ankety, soutěže, žebříčky a tak dále. I já, na konec letošního roku zveřejním svůj 0 . ročník - Mých TOP 10 rýpalů. Znáte je. V hospodách mají svůj stůl s cedulí. Pod ní sedí a rýpají do všeho a všech. Avšak tito rýpalové tam jsou proto, že si musí doplnit hladinu alkoholu v krvi, aby jim bylo dobře. Co si doplňují rýpalové v síti Internet nevím a ani se tím nehodlám zabývat. Ale vadí mi, že mi okrádají o čas svými příspěvky a komentáři, které nemají s obsahem článku nic společného, tudíž jsou stejní jak ty rýpalové v hospodě. Ba co víc, jsou horší, rýpají anonymně a možná by si s očí do očí svůj kec se strachu nechali pro sebe.
Ivo Ladenberger
I dva, se na ráz spletou
Svezli nás, zaměstnance firmy do Teplic, za účelem složení písemné a ústní zkoušky s cílem získat Osvědčení. Konalo se to v ulici U Císařských lázních naproti Teplickému divadlu. Písemnou část jsme měli za sebou a ústní zkoušku jsme měli absolvovat až za dvě hodiny. Co budeme dělat ? Zeptal jsem se spolupracovnice Petry. Šla bych se někam najíst, odvětila Petra. Vyrazili jsme a u druhé hospody si uvědomili, že je krátce po deváté a jen tak nějakou otevřenou restauračku nenajdeme. Ale po deseti minutách ostřejší chůze mírně do kopce v chladném a uplakaném počasí jsme narazili na otevřenou hospůdku. Nevařili, ale to nebyl problém. K lahodnému plzeňskému pivíčku přinesla Petra s nedalekého bufáče dvě porce teplé sekané s křupavými houskami. Klábosili jsme o všem možném a popíjeli lahodný zlataví mok a číšník nám k tomu pouštěl přes velkou televizi směs bigbítu a kotlíkařiny. Neúprosný čas nás zvedl ze zahřátých židlí a hnal nás do nepříjemného počasí. Petra vyrazila rázným krokem a měl jsem dojem že přesně ví kam jdeme. Znám ji mnoho let a tak vím, že není stoprocentní blondýna, ale také ze zkušenosti vím, že orientační smysl nemá také zrovna sto procentní. Ale jelikož jsme se cítili v pohodě a ústní zkouška pro nás nebyl problém, čas nás zase tak moc netlačil a tak jsme podle toho šly. Po druhém odbočení kamsi do jaké si ulice jsem se Petry zeptal, ví-li kam jdeme. Jo, tamhle, jak je ta věžička, to je divadlo. Řekla suverénně Petra. Jo. Souhlasil jsem, jelikož jsem si tak též myslel, že ta věžička je divadlo. Po pár minutách chůze se před námi otevřel velký prostor a naše věžička se pyšnila nad rozlehlou budovou muzea. Upustili jsme trochu té momentální pohody a nahradili věcnou úvahou. Po pár minutách chůze jsme stanuli v ulici U Císařských lázní a ze dvou stran si prohlédli Teplické divadlo, abychom se ujistili, že žádnou věžičku nemá. Po ústní zkoušce nám zaměstnavatel předal Osvědčení a hodinu volna do odjezdu. Tak jsme zapadli do restaurace o dům dál a vycucli třetí malé pivo. Mlčky sledovali cvrkot v lokále a trochu posmutněle se navraceli do všedního dne.
Ivo Ladenberger
Sním i bdím
Jako každý den jsem vartoval u vchodu do hypermarketu. A jako každý den tam přijde spousta různých lidí, různého věku, vzhledu i pohlaví. Ale jen zřídka přijde žena, která mně jak se tak říká, vyrazí dech. Dnes přišla. Hned na první pohled a na dost velkou vzdálenost jsem se do ní zamiloval. Platonicky, samozřejmě. Jako by to vycítila a usmála se na mně. Ten její úsměv, ostré, ale jemné kontury jejího obličeje mi nechtěli odejít s očí. Než zmizela mezi regály a lidmi kdesi v útrobách obchodu, všiml jsem si jejího dobře vytvarovaného těla, což mně opojilo ještě více a ten její úsměv jsem měl pořád před očima. Byla dost vysoká, snad ne vyšší než já. Měla kozačky na vysokém kramfleku, uklidňoval jsem sám sebe. Když se za nedlouho objevila u pokladen, neodolal jsem, abych si ji neprohlédl. Opravdu byla v mých očích moc a moc krásná. Dlouhé světle hnědé vlasy, oči tmavě hnědé, že se nedali rozpoznat panenky. Pleť měla spíše do hněda, bujné poprsí a dost dlouhé rovné nohy. Viděla, že ji okukuji, přesto se na mně tak nějak divně, ale příjemně usmívala. Nefandi si, řekl jsem si v duchu a odvrátil zrak jinam. Dlouho jsem to nevydržel. Pomalu jsem otáčel hlavu a už s dost ostrého úhlu jsem viděl, že na mě kouká. Dívala se na mne a pořád se usmívala. Že bychom se znali? Optal jsem se sám sebe. Určitě ne, paměť mám dobrou a na tuto krásku bych určitě nezapomněl. Rychle jsem si odpověděl. Její téměř celá postava zmizela za pokladnou a boxem na cigarety. Využil jsem toho a přešel na druhou stranu. Když odcházela od pokladny, šel jsem ji naproti, pln odhodlání ji oslovit. Já se díval na ni, ona na mně, pořád s tím stejným úsměvem. Já se asi tvářil jako idiot. Když jsme byli od sebe vzdáleni asi dva metry, její obličej ten krásný úsměv opustil, sklopila oči i hlavu a rychle mi míjela. Zmohl jsem se akorát na kdysi pilně natrénovaný vojenský obrat čelem vzad a asi dost přihlouple se koukal na tu vzdalující se krásu. Když to oslnění přešlo, vyšel jsem před obchod a prohlédl jsem si celé parkoviště, ale ji jsem nespatřil. Snad přijde zítra, pomyslil jsem si. Nepřišla. Další dva dny také nepřišla, byť jsem si byl vědom toho, že mohu vidět každého, kdo do obchodu přijde. Třetí den na mě mávala dračice Radka telefonním sluchátkem s informačního centra. Nějaká ženská, chce mluvit s pánem, co nosí culíka. A ty jsi tu jediný. Vyhrkla Radka a podala mi telefon. Haló, řekl jsem hloupě do sluchátka. Dobrý den, řekl příjemně hluboký, ale hladký ženský hlas na druhé straně. Dobrý den, odvětil jsem značně nervózně s přesvědčení, že to volá určitě ona. Chtěla bych přinést drobný nákup až do domu. Poskytnete mi tuto službu? Zeptala se klidně. No, vlastně to neděláme, ale samozřejmě je to možné. Jak moc na ten nákup pospícháte? Motal jsem páté přes deváté. Nepospíchám. Jen bych si přála, aby jste mi ho doručil vy osobně. Hm,hm. Děkuji za důvěru paní, ale já vám ho mohu doručit až po osmé večer, až mi skončí služba. Vymáčkl jsem ze sebe v celku souvisle. Nevadí, odvětila. Mohu vám nadiktovat ten nákup ? Zeptala se. Ano, jistě, momentík, vezmu si tužku a papír. Odvětil jsem. Dračice Radka měla našponované uši a hbitě mi podala tužku i papír. Aby si udržela dobré místo k odposlechu, ukazováčkem pravé ruky se jala papír přidržet a mocně kývala hlavou, ať už píši. Zatím co s Radkou cloumala zvědavost, se mnou cloumala nejistota i starost, neb jsem měl v peněžence něco málo přes stovku. Můžete diktovat paní, zahuhňal jsem do sluchátka. Šampaňské, čerstvé jahody, sušené brusinky, citron, zázvor, čerstvý křen a uzené koleno. Adresu si nepište, tu si zapamatujte. Ztlumila hlas a řekla mi adresu. Vím kde to je paní, nejpozději ve 20:20 jsem tam i s nákupem. Výborně, už se těším, řekla pobaveně. Až přijdete, zazvoňte jednou dlouze a jednou krátce. Spolehněte se paní, vše bude tak jak si přejete. Zavěsila. Dračice Radka kroutila nevěřícně hlavou. Já tě nepoznávám, choval ses jak prvňáček. Co je to za ženskou ? Vyzvídala dračice Radka. Nevím. Odvětil jsem zmateně. Lžeš. Po
Ivo Ladenberger
Houskové seznámení
Občas v Sobotu po ránu jezdím na nákup. Ten den nesnídám. Obstarám v obchodě nákup dle manželkou načáraného lístku a do košíku si přidám dvě koblihy a jeden energetický nápoj v plechovce. Nákup naskládám do kufru auta, vrátím košík, usednu do auta a pochutnávám si na koblihách a zapíjím to energeťákem. Zapálím si cigárko a pozoruji lidi, kteří jdou také na nákup a ty, co už nakoupeno mají.
Ivo Ladenberger
Velký výběr, velké starosti
Je Sobota večer, spolykal jsem dva řízky s opékaným bramborem a tatarkou. Co budu dělat? Ptám se v duchu sám sebe. Manželka odjela k sestře, brouzdat po Internetu se mi zrovna nechce. Že bych udělal nějakou zdvořilostní návštěvu u některé se svých kamarádek? Optal jsem se sám sebe.Začnu si prohlížet adresář v mobilu v podskupině s názvem inkaso. Olinka, no, na tu fakt náladu nemám. Ne na ni. Figuru má pořád krásnou a pevná prsa do mé dlaně akorát. Ale zase by se vytahovala s tím jedním synkem v Austrálii a s tím druhým synkem v Americe. Julča, to by šlo. Vrátila se s Tunisu, zajímalo by mě, zda se tam opalovala na hoře bez. Jé, to ne. Zase by mi ukazovala ty svoje strašné fotky. Hrozně ráda a dlouho fotí a pořád to neumí. A v tom Tunisu s ní byla ta její věčně kyselá kamarádka a bude i na těch fotkách. Zoja, to by šlo. Má tak krásně pravidelně vytvarované nohy, od boků až na zem. Už jsem chtěl zmáčknout zelený knoflík na mobilu, když jsem si uvědomil, že mám jenom jednu sedmičku červeného. To by mě Zoja po jejím vypití hnala do nejbližší večerky alespoň pro další dvě lahve. Ivanka. No. V neděli zase jela jako náhodou okolo nás na kole. Když viděla, že něco kutím na předzahrádce, otočila se, vjela na chodník, jemně přibrzdila a zvolala, ahoj. Pak polohlasně špitla. Tak kdy se konečně ukážeš, ty zahrádkáři. Opřela se do pedálů a zmizela mi s dohledu. Sportovkyně, krásná, ale vdaná. Pavel má noční. Ne, to mu přece nemůžu udělat. Soňa,úča. Ne, zase mě vyděsí. Je krásná i příjemná, ale s té školy má takové ty kantorské tiky. Naposledy, když jsem se přibližoval k vytouženému místu, zvolala. Vydrž, musím si poznamenat předvolání rodičů Biňďase, dal se na nějakou víru a už třetí den přišel do školy bos. Máša, to je ono. Pořád na sobě pracuje, kontroluje si snad každý sval a líčení má dokonalé jak s filmu. Stisknu zelený knoflík, vyzvání. Po desátém zazvonění se zapnula hlasová schránka. Ach jo. Líba, no zrovna včera mi poslala takový dvou smyslný e-mail. To by šlo. Á, raději ne. Po těch řízcích jsem nacpaný jak rychlík do Mnichova a Líba by nosila jídlo na stůl, dokud by na něm bylo sebemenší volné místečko. Vlasta. Tu vymažu. Několikrát mě k sobě zvala. A když jsem konečně odhodlal a přišel, vzala si kytku, koukla na hodinky a řekla. Máme na to půl hodinky. Ráno brzy vstávám, jedu za holkou do Brna. Marcela, Marcela. Jo Marcela. Ten její útlí pas a oblé boky. No, nevím, zda by si na mě po tak dlouhé době ještě vůbec vzpomněla. Zatím si ji v seznamu nechám, třeba se někde potkáme. Jiřina, mažu. Před čtrnácti dny jsem jí viděl asi po půl roce, ta snad jí jen sádlo, přibrala nejméně deset kilo. I ty krásné jemné vrásky u očí jí zmizeli. Věra. Věra. Věra. To mi nic neříká. Věra, mažu. Petra. No, od té doby, co dělá v tom Nonstop baru, na sebe mnohem více dbá. Je to kočka, ale ten pach s těch hospodských popelníků má snad za těmi nalepenými nehty. Petra, mažu. Kdo ví, s kým se v tom baru po nocích stýká. A ten její šéf prý má někde u Chebu i hodinový hotel. Zdena. Zdena jo. Ten její úsměv a rovná hranice mezi vlasy a čelem mě vždycky dostane. Sahám po zeleném knoflíku, když si vzpomenu, jak jsme se předevčírem potkali v obchodě. Měla v košíku tampony a vložky. Co když to byl aktuální nákup. To nebudu riskovat. Tonda. Co dělá Tonda v seznamu inkaso mezi ženskýma? Zmáčknu zelený knoflík. Ahoj Ivoši, co je? Čauky Tondo, nezajdeme na pivo? Tak jo, jen na sebe něco hodím a hned vyrážím, odpoví Tonda.Bezva, tak čau v hospodě Tondo.
Ivo Ladenberger
TOP Rejpal 2013
Jak jsem avizoval, můj TOP Rýpal 2013 je tady, ale jak to tak bývá, člověk míní, okolnosti mění. Tak jsem se nakonec rozhodl nezveřejnit žebříček svých rýpalů. Už při sbírání jmen kandidátů jsem narazil na okolnosti, které můj záměr zmařili. Na prvním místě by se umístil muž, jenž ve svých komentářích, je tak říkajíc mimo mísu, ale zároveň obsah jeho komentářů mi jaksi nepřímo naznačuje, že jsem na tomto světě úplným omylem. Třetím místo za komentáře mimo mísu by obdržela žena, ale při sbírání jejich vavřínů jsem si rychle všiml,že nic nekomentuje, jen mačká Ctrl + Alt + V. Tak že, žádný TOP Rýpal 2013 nebude. I když se mi ten název líbí, klidně ho přenechám někomu jinému. Ale pokud příští rok budu já, budu se snažit abych byl a to špatné, ze svého života vytěsnil. Tak že, bude-li mi zdraví a štěstí přát, možná že za rok, budu TOP komentátora 2014 losovat. A tak Vám všem, přeji do nového roku dobré zdraví a hodně radosti.
| Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
25. dubna 2024 12:40, aktualizováno
14:38
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
29. dubna 2024 6:21, aktualizováno
13:19
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
24. dubna 2024 11:40, aktualizováno
15:50
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
26. dubna 2024 12:04
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
24. dubna 2024 21:21
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
1. května 2024
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
1. května 2024
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
1. května 2024
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
1. května 2024
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Prodej pozemku v komfortní lokalitě
Mladá Boleslav - Michalovice
3 822 000 Kč
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 599x
Kdo mě zná, ví. Kdo mě nezná, možná nepochopí. Internet mnohé vzal, ale i mnohé dal. A tak i já se pokusím v tomto prostředí vystavit své názory, postřehy i svoji fantasii. Ledacos si pamatuji a dosavadní život prožívám za plného vědomí . . .
