If I can´t express myself, I will die

"If I can´t express myself, I´ll die", řekl mladičký génius s odhodláním, které nepřipouští porážku. Natožpak kompromis v podobě rozplizlé břečky bez tvaru a tudíž bez charakteru. 

Jak je to jednoduché - buď se dá světu celý tak, jak na něj přišel, nebo zemře. A on se rozhodně vydá celý, i když v tom možná  bude nakonec sám. ALL ONE OR ALONE. To už je holt riziko podnikání. On přece jen bude sám sebou a právě to mu zaručí nesmazatelnou stopu, v níž žádný sníh již nikdy neroztaje a kontury se rozzáří jasnou bělí. Krása zůstane krystalicky nadčasová a jako perla ukrytá na mořském dne bude čekat na svého objevitele. Ví, že pravá krása se rodí z bolesti a že jen ona může pro to, co již musela strpět, nést hrdě značku GENUINE. Je totiž pravá.

Ještě si spočítá, co všechno ho jeho dnešní rozhodnutí bude stát, ale první odhad ceny už si předběžně stanovil. Bude muset ručit vším, co má. Svým jměním, svým jménem, svým životem. Svou bolestí a dokonce i svou duší, která drásavě touží se v jeho díle bezezbytku vyjádřit. Chce se obtisknout a zmrznout do věčné krásy. Zaplatí nejvyšší cenu za to, čemu se sám oddal. Oddal se jedinému a to si na něj teď činí své nároky. Dostojí svému slibu. Přijal závazek s plným vědomím své zodpovědnosti. Pro něj již neexistují žádná zadní vrátka, kterými by mohl potichounku a po špičkách vycouvat, kdyby si to náhodou rozmyslel. Kdyby to začalo být příliš těžké. Kdyby toho na něj bylo moc. Pro jistotu od nich zahodí klíč, aby ho to nepokoušelo.

Tvorba je nemilosrdná a požene ho bez oddechu a neúnavně dál, dokud nebude celé jeho dílo dokončeno. Až do padnutí a i kdyby nemohl popadnout dech, poběží ten závod až do úplného konce. Měřítka úspěchu jsou opravdu tvrdá. Nic není tak křehkého a domýšlivého jako tvůrčí představa, která čeká na své vyjádření a to ne zrovna trpělivě. No dobrá, protrpí se tím, výsledek za to rozhodně stojí. Naráz ho napadne zneklidňující myšlenka, která se mu neodbytně vrací již několik dní - je jeho dílo opravdu jeho nebo on je pouhým jeho nástrojem? Kdo zde náleží komu? Na tuto otázku ještě neumí a snad ani nechce odpovědět. Třeba to ani není důležité. Nemusí všemu rozumět. Musí jen tvořit. Bič ho jemně šlehne a pobízí k práci, času není nazbyt. Je tak trochu masochista. Ale to nejpíš každý, kdo miluje perly a kdo nedokáže žít bez krásy kolem sebe. Niterná potřeba po ní ho obnaží až na kost (pro slonovinově bílou měl vždy slabost, vraždil by pro ni, vždyť geniální je právě v kombinaci s rudou) a vrhne nahého do přímého a necitlivého světla reflektorů. Aplaus po něm vmžiku steče, svět za sklem se zdá v tu chvíli neskutečný. Jen ten okamžik tu pro něj zůstává navždy. Zmrzlý do krásy. LE MOMENT, jak říkají lidi z módní branže. 

Existuje bezmezná propast mezi prvotní vizí a jejím finálním vyjádřením. Propast, která s ním již dlouho hraje nefér přesilovku. Kdo se na koho upřeněji dívá a kdo je komu blíž? Tváří se, že to zatím neví a soustředěně s precizností jemu vlastní črtá první odvážné tahy příští kolekce. Název pro ni již má - PURE PEARL.

Článek věnuji s úctou a láskou Alexanderovi McQueenovi, který jednou provždy změnil svět módy. Zůstává v mém srdci.