S ekzémovou strategií se dostanu všude. Slovy blízkého přítele, který na mě dlouze a pronikavě hledí svým hypnotickým pohledem jestřába v akci, pod nímž se měním v bílou myšku, svolnou a odevzdanou: "Drahá, ty jsi jako ekzém."
Brrr, při té představě jsem se celá otřásla. Jak neestetické! Některé věci zkrátka striktně podléhají mým pevným zásadám a ještě pevnějším estetickým kritériím. Bez debat. Pak jsem o tom ale začala více přemýšlet. De profundis. A začala jsem se z hlubin sebe sama tichounce usmívat. Možná by to mohlo mít své jisté výhody. Možná bych mohla tuto svou zvláštní osobnostní kvalitu, která je na trhu práce nedostatkovým zbožím, kreativně přerámcovat do nevinné a proto odzbrojující a stejně tak účinné strategie a přitom netáhnout jen jednou figurkou ale hned všemi naráz. A možná že bych tím mohla i někomu prospět. Pourquoi non? Ça dépend.
Odjakživa mě fascinovala rafinovaná ženská špionáž. Špičkově odvedená práce. Jména jako Mata Hari nebo Stephanie von Hohenlohe. Jak jen to ty holky dělaly? Nejen že dostaly všechno to, co chtěly, ale hlavně se dostaly všude tam, kam chtěly. A otázce přesného místopisu jejich přesně namířeného úsilí ponechávám na tomto místě záměrně doširoka rozevřené dveře. Jen račte vejít, pořádně se kolem sebe rozhlédněte a nasávejte jako dobře vyždímaná houba. Je to jednoduché. A chytré. Precizní. Chcete proniknout do elitní společnosti? Dostat se k utajeným a proto strategicky významným informacím? Či jen zanechat vedle oslnivého dojmu i nesmazatelnou stopu? Pro začínající špionku je třeba si velmi rychle - a pokud možno okamžitě - uvědomit, že informace jsou hned za časem a důvěrou nejcennější komodita. Představují čisté aktivum v podobě měňavého a nepolapitelného fluida. Ani angličtina neví, co si s tím počít. Pro označení jejich množství užívá prosté "piece of information". Tedy jakýkoli jednolitý kus informace, monolit, kus poctivýho zboží, prostě jeden dobrej PIECE. A právě po tom jdu. Mimoto jsem si vytyčila přesnou lokalizaci nezachytitelnou jakoukoli GPS.
Chci se ti dostat pod kůži. Tam jsem ještě nebyla.
A že už jsem pronikla na spoustu zajímavých míst. Beru to namátkou, přičemž pořadí neurčuje přiřazenou prioritu - Úřad vlády, HUB, Člověk v tísni, punkové kapely, chrámový sbor, Česko-francouzský klub, JABOK, UJEP, UJAK, ŠOV, MPSV, hermetické spolky, divadelní spolky, jezdecké spolky, jazykové školy, jiné školy, akademická půda, církevní organizace, místní samosprávné celky, vedení místních samosprávných celků, zahraniční partneři a poslední enklávy odporu, zahraniční partneři. A to jsem záměrně vynechala sociální sítě, na jejichž pavučinkově jemná vlákna jsem se již dávno napojila. Ad hoc i ad absurdum.
Věřte mi. Úplně nejlepší je proniknout všude a objevit se na všech místech zároveň, obsadit všechny klíčové pozice. A provést to ve chvíli těsně po koupání, kdy je kůže nejcitlivější a pěkně zrůžovělá. Chvíli tě to bude svědět tady a pak zase tam a pak tady i tam. A pak úplně všude. Přesně to je má strategická výhoda. Má rafinovaná mise špionky-elévky. Ještě jsem to nezkusila do nějakého řádu s vysokým stupněm utajení. OTTO? Golden Dawn? Svobodné zednářky? Nezávislé návrhářky? Další návrhy???
Očekávejte mě s dobře promazanou mastičkou. A objednejte se včas na kožním.
