Samoobslužné pokladny a černobílý svět

Je to už 17 let, co v českých obchodních řetězcích začala objevovat novinka – takzvané samoobslužné pokladny. Každá taková moderní věc vždy vyvolává pozornost, a diskuze mezi námi zákazníky, zda je to opatření pozitivní, či komplikující naše pohodlí a zvyky.

Rozmach samoobslužných pokladen nabral postupně značnou dynamiku, dnes se při placení běžně můžeme setkat s okamžikem, kdy jsou všechny klasické kasy zavřené a zákazník jinou možnost nemá. Možná i proto se začátkem letošního roku na sociálních sítích celkem významně rozšířila výzva „Nejsem na brigádě, jsem zákazník“, upozorňující na úskalí tohoto způsobu prodeje.

Této kampaně si všimla i některá média. „Někdy se zasekne, když je třeba gramáž jiná, než jakou ta pokladna vyhodnotí, takže se člověk zdrží. Na těch klasických jsou ale větší fronty. Myslím si ale, že ty samoobslužné pokladny moc bují. Mělo by to být půl na půl,“ například uvedl na téma samoobslužných pokladen jeden z nakupujících pro CNN Prima NEWS. Každý z nás zažil situaci, kdy desítky sekund a někdy i déle čekáme na obsluhu, aby nám potvrdila nákup alkoholických nápojů či na obrazovce pomohla najít správný druh ovoce nebo pečiva. Svět zkrátka není černobílý.

Debata kolem zmíněné výzvy přirozeně přináší i řadu bizarních řešení ze strany zákazníků nejen na úrovni bojkotu. Někteří například při uzavření všech klasických pokladen požádají o otevření alespoň jedné, pokud k tomu nedojde, pak dětinsky a zlomyslně nechají nákup ve vozíku a odejdou. Jiní žádají kompenzaci „své práce“ formou slevy z nákupu. O tom ale řetězce podle jejich zástupců neuvažují.

Chápu podnikání obchodníků a jejich tlak na snižování osobních nákladů. Nechci se ale dožít doby, kdy si nakonec zákazník bude sám také vybalovat zboží z krabic nebo u pultu lahůdek nabírat a vážit vlašský salát. Doufám, že toto hygienické normy neumožňují a stále budeme slušně žádat prodavačky či prodavače.

Nicméně za vcelku naivní považuji některá tvrzení, že obchodníci úsporu mzdových nákladů prostřednictvím samoobslužných pokladen promítají do nižších cen, a tím v podstatě zákazníkům dávají jistou formu odměny. Musíme si uvědomit, že řetězce jsou nemilosrdní dravci, kteří myslí především na absolutní maximalizaci zisku a dividendy svých majitelů. Nemají slitování, což by mohli potvrdit například jejich dodavatelé.

Na rovinu říkám, že raději využívám klasické pokladny s lidskou pokladní. Nikoli z důvodu, že bych byl zastydlý konzervativní „stařík“, ale proto, že mám rád kontakt s lidmi. S pokladními mohu prohodit pár vět, přidat úsměv, případné dýško, a nakonec přání hezkého dne, což považuji alespoň za drobnou odměnu pro jejich nelehkou a nepříliš dobře placenou práci. Samoobslužné poklady jsou v tomto ohledu studené a neosobní, což ale neznamená, že jejich existence přináší i výhody.

Do budoucna je alfou omegou udržení možnosti volby, podobně jako při platbách kartou či v hotovosti. Pokrok sice nezastavíme, ale při používání rozumu by nakonec mohli být spokojení jak vlastníci řetězců, tak především my, jejich zákazníci.