Reklama je poslední dobyvačnou ideologií

Ve svém dětství a raném mládí jsem každý listopad musel strpět Měsíc československo-sovětského přátelství. Rozhlas a televize každý den připomínaly ruské a sovětské lidové i populární písně a písničky. Znovu a znovu běžela pásma o ruských tradicích a sovětské současnosti. Zdaleka jsem nebyl sám, komu se tento měsíc zajídal. Nezbývalo nic jiného, než rozhlas nebo televizi vypnout.

Po změně režimu jsem věřil, že takové mytí mozků se už nemůže nikdy opakovat. Chyba lávky!

Od počátku adventu jsem měl čím dál silnější pocit, že se odehrává ve veřejnoprávním rozhlasu a televizi Měsíc česko-vatikánské lásky. Od samého rána do pozdní noci slyšíte koledy, vánoční písně, oratoria, adventní koncerty, v pořadech o lidovém umění stavíte Betlémy, pečete vánoční cukroví, připravujete vánoční rybu na tisíc způsobů, vybíráte vánoční stromeček, dostáváte desítky rad, jak se o něj starat. Soutěžně i nesoutěžně se neustále omílají zážitky z nejkrásnějších Vánoc, z nejkrásnějších dárků. Kam se hrabe někdejší měsíc přátelství!

Tehdy jste se mohli záplavě tendenční hudby vyhnout. Zaprvé neběžela pořád, zadruhé se dala vypnout. Dnes tu možnost nemáte. Jedině, že byste přestali nakupovat a vycházet z domu. Protože v nákupních střediscích a obchodech slyšíte tytéž písně na nekonečných smyčkách. Aby toho nebylo málo, téměř na každém náměstí je nějaký vánoční strom a zase zní tatáž hudba.

Často slýcháváme o vytváření pluralitní tolerantní společnosti. Tváří v tvář vánoční propagandě začínám mít pocit, že hovory o pluralitních vztazích nejsou nic jiného než předzvěst silvestrovského žertování.

Po zkušenostech s letošním adventem totiž nemohu totiž brát vážně jakékoli historky o různorodé společnosti nebo toleranci. Jakoby si odpovědní funkcionáři a redaktoři veřejnoprávního rozhlasu a televize vůbec neuvědomovali, že v naší společnosti žijí také Židé, muslimové, hinduisté, budhisté, taoisté a mnoho dalších věřících jiných než křesťanských náboženství. Nehledě na obrovské množství ateistů, kteří snad také mají právo na svobodu svého názoru.

Je smutné, jak toto očividné popírání existence odlišných názorových skupin nechává v naprostém klidu jak radu pro rozhlasové, tak radu pro televizní vysílání. Většina diváků nebo posluchačů dávno přestala věřit na objektivitu těchto rad a už hodně dlouho je veřejnost nepovažuje za své mluvčí a zastánce svých názorů. Nelze se příliš divit.

Tentokrát si ale myslím, že míra tolerance z pohledu veřejnosti byla překročena. Ani při velkém smyslu pro humor totiž nelze hodnotit vysílání letošního Adventu za vyvážené. Nejenom já sám, ale podle ohlasů je mnoho našich občanů zvědavých, zda i tentokrát budou rady udělovat pokuty za nevyváženou skladbu programů. Nebo se tyto požadavky vztahují jen na politické zpravodajství? Tam začíná a končí podle ctěných pánů a paní radních vyváženost?

Jakých měsíců přátelství nebo lásky se ještě můžeme v našich veřejnoprávních médiích dočkat?