- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vazeny pane Petre Lachnite. Vas nadpis clanku nam presne ukazuje co je v mnoha zemich nepouzivatelne. Vzdelani neni prestiz. To bylo v dobach minulich.
Proto ty pridavky ke jmenu, at v predu ci vzadu, uctivaji jen ti, co si na to "potrpi" a dovoluje to i tradice z dob cisare pana.
Jeste ze nepouzivame tituly u jmen z pracovniho postaveni. Mnoho starsich filmu nam ukazuje tento zlozvyk. Vzpominam na vyrok pani Stela Zazvorkove pri jedne estrade, kdy pouzila zamestnani sveho manzela na ukazku "prestize" v jeji rodine.
"Ano, ja jsem pani inzenyrova, vodovodne potrubova".
Pise vam obcan, ktery na tu "prestiz" ztratil otce.
Masovým rozšířením počtu a kapacity vysokých škol muselo zákonitě dojít k poklesu jejich úrovně, byť jsme ve svobodné společnosti. Vzdělání tak ztrácí prestiž. Dílem je to právem, protože vzdělávací systém je zastaralý a kulhá daleko za realitou jak co do efektivnosti, tak co do aktuálnosti.
Řekl jste to přesně. Jen bych to vztáhl i na střední školy. "Za nás" (kdysi dávno, v pravěku) šli ze základky 2 lidi na gympl, další 10 na průmyslovku nebo zdrávku, případně ekonomku, a zbytek na učňáky. Přičemž dostat se na třeba na automechanika vyžadovalo docela "tlačenku".
Dneska jde na "střední" prakticky celá třída, pouze v oblastech, kde je "střední" mimo dosah hromadné dopravy, přijdou na řadu učiliště. A to jen pro ty, pro které je problém cestou přestoupit z jednoho autobusu na druhý...