Přechod není cyklostezka. V Libni to málem skončilo nehodou

Incident v Libni znovu ukázal, jak rychle může neznalost pravidel proměnit běžnou situaci v nebezpečí. Stačilo pár vteřin a cyklistova jistota v sedle málem skončila střetem místo respektem.

Srážka s neinformovaným blbcem vždy zabolí, i když nakonec nedojde k fyzickému střetu. V podstatě to platí ve všech sférách života, a stejně tomu bylo i před několika dny v Libni.

Se svým známým jsem jako spolujezdec autem vyjížděl z ulice U Meteoru na ulici Zenklovu. Klasická světelná křižovatka, kde po zeleném signálu řidič při odbočování vpravo dává přednost chodcům na přechodu. Ti v pořádku přešli, kamarád se pomalu rozjíždí. Jako pověstný blesk z čistého nebe se na přechod z chodníku přiřítí cyklista, řidič zprudka zabrzdí, centimetry nás dělí od srážky. A reakce? Cyklista začne sprostě nadávat s dovětkem, že má přeci zelenou. Slovní výměna názorů jen náhodou nekončí potyčkou. Žádná omluva, útok.

Opět máme na stole rčení, že neznalost zákona neomlouvá. Tak například loni Nejvyšší soud zrušil trest pro řidiče, který před dvěma lety v Ostravě smrtelně srazil cyklistu, přejíždějícího po přechodu pro chodce. Podle soudu totiž cyklisté, kteří přejíždí přes přechod pro chodce, nepožívají před řidiči žádnou speciální ochranu. „Pokud chce (cyklista) přejet po přechodu pro chodce, činí tak s nejvyšší opatrností a výlučně společně s chodci nebo pokud se v blízkosti žádné jiné vozidlo nenachází. Je si přitom vědom toho, že na takovém přechodu nepožívá žádných práv,“ konstatoval v rozhodnutí soud.

Podle něj cyklista navíc musí, chce-li přechod s kolem přejít, s dostatečným předstihem z kola sesednout, aby dal řidičům dostatek času zaznamenat jeho úmysl. Tvrdí, že soudy nižší instance postavení cyklisty, který na jízdním kole přejížděl vozovku po přechodu pro chodce, měly za srovnatelné s postavením chodce. A z toho pak vyvodily nesprávný úsudek ohledně povinností, které porušil obviněný.

Cyklista nesmí přejet přes klasický přechod pro chodce v sedle na kole, a to ani při zelené na semaforu. Přechod je určen výhradně pro chodce. Pokud tudy chcete projet, musíte z kola sesednout a vést ho. V tom případě pro vás platí pravidla pro chodce a řidiči vás pak musí respektovat.

Někteří milovníci kol si myslí, že jsou privilegovaná sekta, jejíž členové si v provozu mohou dovolit v podstatě cokoli a ostatní se musejí přizpůsobit. Motoristé i chodci, králem jsem já. Ani se příliš nedivím. „Z propagace cyklodopravy především Piráti v posledních letech vytvořili nedotknutelný fetiš. A ten evidentně leckomu velmi imponuje a stoupl do hlavy“ konstatuje Petr Lachnit.

Tento text není o nadávání, ale prevenci a respektu. Aby ostravských případů bylo i v Praze co nejméně. A dodávám, cyklista v sedle nepatří ani na chodník.