Otec strategické komunikace, Švejkův poručík Dub

Kdo by neznal slavný citát z ještě slavnějšího románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války: „Ty mne ještě neznáš, ale až mne poznáš, já tě přinutím až k pláči.“

Znalci Haškova díla vědí, že tento výrok často používal poručík Dub, horlivý, a neschopný pedant, který se i tímto způsobem pokoušel nahnat strach podřízeným.

Jako milovník Švejka jsem takřka přesvědčen, že se poručík Dub reinkarnoval do podoby plukovníka Otakara Foltýna (za ta léta zaslouženě povýšil), a to po nedávných výrocích vrchního lovce dezinformací na veřejné debatě ve Slavonicích. Tam například pronesl, že v republice máme 4,5 procenta zombíků a sviní, které „nepřesvědčíme“. Proto by měli skončit za hlubokým příkopem a v karanténě. Těžko říct, k čemu by chtěl ty nebožáky přesvědčit.

Co mě na těchto plukovníkových výrocích nejvíce zaráží, je fakt, že Foltýnova funkce se jmenuje vládní strategický komunikátor. Zdůrazňuji vládní, takže kabinet ho do ní musel jmenovat. Elementární logika nám pak říká, že jako komunikátor mluví za vládu, vyjadřuje její postoje, názory či stanoviska. Takže za oficiální názor vlády lze považovat, že zhruba půl milionu lidí (daňových poplatníků, kteří platí třeba i takového Foltýna) jsou svině a je nutné je oddělit od ostatních. Tento můj názor vychází i z naprostého ticha, které v reakci na plukovníkovy bizarnosti „slyšíme“ z úst premiéra či ministrů.

Jsou v podstatě asi jen tři varianty, co se vlastně stalo. Buď se Foltýn vládě zcela utrhl ze řetězu, nebo se jako oběť v podobě fíkového listu snaží na sebe strhnout pozornost, aby přikryl vládní nedostatky. Nebo za třetí skutečně oznamuje vládní stanoviska, a nastiňuje budoucnost, která si s demokracií, svobodou slova či lidskými právy příliš nerozumí.

Samozřejmě otázkou zůstává, zda funkce strategického komunikátora vůbec na Úřad vlády patří. Jak jsem již nedávno psal, kabinet má svoje tiskové oddělení, a to by mělo stačit. Jenže může platit přímá úměra, čím více premiér a jeho ministři jaksi nemluví pravdu, tím více potřebují takových „strategických komunikátorů“, jako je Foltýn. Jedince, který po vzoru poručíka Duba jinak uvažující jedince nejen nutí k pláči, ale i k převýchově. Bohužel, nic nového pod sluncem.

Zombíci nastupují v Česku bychom slovem zombie mohli klidně označovat ty, kteří bez „keců“ následují jakékoli politické či náboženské dogmatiky. Praví čeští zombíci jsou totiž pod vlivem jiné osoby, nemají vlastní vůli, jen slepě plní rozkazy. Zombíci jsou tedy přesně takoví, jako plukovník Foltýn. Dnes samozřejmě „zombíci“ patří mezi rozšířený pojem v českém prostředí. V Praze se například každoročně koná Zombie Night Run, tedy dost atypický běžecký závod, který si koneckonců můžete na vlastní kůži letos v říjnu také vyzkoušet. Předpokládám, že plukovník „Zombie“ Foltýn již ladí formu, a doufám, že nad touto skvělou akcí převezme záštitu. Premiér bude jistě souhlasit.

Když plukovník Foltýn hovoří o zombících, tak vlastně mluví o sobě a o svých zombích zkušenostech. Evidentně jich není málo.