Mnozí médiusové bloudí. Nevědí, komu a čemu teď sloužit

Život je selanka plná harmonie, radosti a spravedlnosti, a k dokonalosti chybí už jen krůček. Lidé jsou vůči sobě až na pár excesů slušní, dodržují pravidla. Nelžou, nekradou.

Tento pocit mě ovládl poté, co jsem si před pár dny po delším čase otevřel jeden z velkých zpravodajských portálů. Na jeho hlavní stránce byly v jednom okamžiku pěkně za sebou tyto titulky:

Můj dědeček Donald. Trumpova vnučka dává nahlédnout do soukromí

Havaji odzvonilo, v Liberci pečou dubajskou pizzu

Tančík se probudil a … Rusové na festivalu promítli animák, kterým diváky znechutili

Trumpovi se nelíbí jeho portrét v Coloradu. Účelově ho zkreslili, zlobí se

Divoce podjížděl na Nuselském mostě. Pak havaroval, auto převrátil na střechu

Smrt v autě rozdrceném o tahač s tankem. Litevský řidič kamionu dostal rok a půl

Nemá to háček. V New Yorku začala prodávat levná vajíčka kosmetická firma

Z výše uvedeného cítím určitý druh ideologického chaosu, který zasáhl české redakce hlavního mediálního proudu. Rozumím tomu. Z velkého milovaného zaoceánského bratra se jednou prezidentskou volbou stává protivná tchýně (i když je na Západě), a fanatičtí propagátoři absurdního zeleného údělu nyní bezskrupulózně tvrdí: „Ale my přece celou dobu říkali, že je to pitomost.“ Redaktoři, editoři, dramaturgové a ostatní médiusové nyní čekají na nového páníčka, který jim ukáže tu správnou cestu. Určí jim opět, kdo je všeobecně hodný a kdo je zlý, koho mohou kritizovat a koho naopak chránit, o čem se smí a nesmí mluvit. A pak to zase rozjedou.

Jedno je ale pro český rybníček jisté. Minimálně do podzimních voleb budou jakousi pretoriánskou gardou současné vládní garnitury. Třeba kauza dozimetr je dokonale uklizena v mediálním kumbálu. V poslední době jsme o ní slyšeli pouze z úst ministra spravedlnosti Pavla Blažka, a to prostřednictvím těžko uvěřitelného výroku, že soudci se dozimetr bojí soudit. Vše navíc dorazil prohlášením, že dozimetr je nevysvětlitelný a sám má svázané ruce. Připomnělo mi to bohorovná slova ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, že neměl žádné indicie o tom, co se dělo v motolské nemocnici. A tím je jako hlava zřizovatele z obliga. A je to. Jsem jen ministr. A co taková premiérská kampelička? Že nevíte, o co jde? I tam jsou špinavé peníze . Mediální ticho je přímo ohlušující.

Nechci všechny novináře házet do jednoho pytle. Nicméně charaktery řady z nich se již odhalují. Někteří pojedou propagandu až do hořkého trapného konce, jiní už pomalinku pokukují po jiném kabátu. Nic nového. Cirkus opět bude.