Mastí si hostinští kapsy?

Server novinky.cz přišel před nedávnem s veřejně známou informací: ceny v hospodách a dalších gastronomických podnicích za poslední léta výrazně vzrostly. Od roku 2019 údajně o více než 50 procent.

Podle společnosti Edenred se průměrná cena poledního menu v Česku v prosinci 2025 vyšplhala na 199 korun, v Praze je ještě vyšší. Průměrná mzda se od roku 2014 zvýšila zhruba o 82 procent, cena obědů vzrostla o 130 procent.

Podíl lidí, kteří chodí na oběd do restaurace v okolí pracoviště, klesl z 33 procent v roce 2024 na 26 procent v roce 2025. Naopak výrazně přibylo těch, kteří si nosí jídlo z domova – jejich podíl vzrostl ze 46 na více než 57 procent.

Asi každý z nás občas do restaurace zavítá, takže téma cen se postupně stalo častým předmětem nejen hospodských debat. Kdo za to může? Mastí si hostinští kapsy? Stěžují si oprávněně, že jejich byznys strádá především kvůli citelnému růstu nákladů?

Objektivně si musíme přiznat, že majitele gastronomických provozů (i firmy v jiných podobných oborech) v posledních šesti letech zasáhly dvě katastrofy skutečně tvrdě. Tou první byla covidová opatření, druhou pak bezprecedentní Fialova drahota. To je prostý fakt, se kterým se hospodští museli poprat. Nicméně každé podnikání přináší i rizika, se kterými si poradí jen ti nejlepší. I mediální pláč nad tím, že „k nám lidi už tolik nechodí“, jaksi nepomůže.

Těžká doba přináší výzvy. Před několika dny jsem se bavil s kamarádem, který už více než pět let provozuje hospůdku v Chrudimi. Samozřejmě přiznal, že i on musel jít s cenami nahoru, nicméně celostátní statistika ho překvapila. „Odhaduji, že jsme zdražili tak o třetinu,“ sdělil. Vysvětlil mi, že je nutné rozdělit marži u čepovaného piva a jídla. „U tekutého zlata více méně vždy platilo, že hospodský chce mít na půllitru zhruba sto procent. Takže když vám třeba Prazdroj zdraží plzeňské na tři tisíce korun za velký sud (sto piv), tak na čepu bude stát zhruba 60 korun,“ upozornil s tím, že „tady toho moc nevymyslíte“.

U jídla je to jinak. „Zákazníky musíte stále více lákat a bavit přitažlivým gastronomickým konceptem, velmi přátelským usměvavým postojem či neotřelým prostředím. Takže v podstatě každý víkend nabídneme určitý produkt, který konkurence nemá, nebo pořádáme akce typu zabijačkové hody. Vše poctivá domácká výroba, což host ocení a pravidelně se vrací. Je potřeba neustále přemýšlet a pořádně makat. Kdo nabízí stále to samé v průměrné či nižší kvalitě, v ušmudlaném prostředí, a ještě za nehorázné ceny, má šancí stále méně. Zkrátka host vládne stále víc, a to mě baví,“ podotkl s tím, že třeba velkorysou porci zabijačkového guláše si můžete dát za 119 korun, pořádné opečené jelítko s bohatou oblohou vás přijde na 89 korun.

Když jsem se ho po těchto slovech zeptal, jak to má s EET, vlastně mě už příliš nepřekvapil. „Určitě ho chci. Už teď se platby kartou na našich tržbách podílejí více než ze dvou třetin. Konkurence se pročistí, ti poctivější budou ve výhodě,“ odhadl.

Gastronomie je velmi tvrdý, vysoce konkurenční byznys. Přežijí jen ti, kteří za rozumné peníze nabídnou solidní a kvalitní služby. Věřte, že jim přeji úspěch. Po těch, co to mají naopak, se mi stýskat nebude. Bohužel je jich stále ještě dost.