Když se škrtá, ukáže se pravda: plýtvání na Kavčích horách

Česká televize hlásí úsporu 350 milionů, aniž by to prý ovlivnilo veřejnou službu. Pokud je to pravda, ukazuje to jediné: roky se utrácelo zbytečně, pohodlně a bez skutečné kontroly.

Česká televize byla dlouhé roky – a stále je – považována za klasický příklad přejedeného bumbrlíčka. Ne kvůli jídlu, ale kvůli veřejným penězům, které mizí tempem, jež by v soukromé firmě neprošlo ani jeden měsíc. A právě o tom se letos na podzim povede velká debata, protože se očekává snížení příjmů veřejnoprávních médií. Najednou se bude muset šetřit. Jak překvapivé.

Generální ředitel ČT Hynek Chudárek nedávno oznámil, že se na Kavčích horách „obětují“ a z více než osmimiliardového rozpočtu ušetří 350 milionů korun. A prý to neohrozí veřejnou službu – což je pojem, který už dnes nikdo neumí přesně definovat. Pokud lze ušetřit stovky milionů bez jakéhokoli dopadu, pak je to jasné přiznání: plýtvalo se. A dlouho.

Ředitel navíc přidal i povinnou dávku citového vydírání. Pokud by se škrtalo víc, muselo by se sáhnout do výroby pořadů pro děti, animované tvorby či dokumentů. To zní dramaticky, ale zároveň se taktně mlčí o jiných oblastech, kde se utrácí naprosto bez zábran. A kde by úspory šly udělat okamžitě. V součtu jde o desítky milionů, které se dnes tváří jako „drobnosti“.

Stačí se podívat na běžnou praxi: Česká televize posílá na obyčejný zpravodajský výjezd klidně pět lidí. Komerční stanice zvládnou stejnou práci ve dvou. Proč? Nikdo neví. Ale pořekadlo „z cizího krev neteče“ tady sedí dokonale.

Další perla: na Kavčích horách nonstop funguje hasičský sbor za desítky milionů ročně. Hasičů si vážím, ale televize opravdu není rafinérie ani chemička. Tady nejde o bezpečnost, ale o zvyk. A o peníze, které tečou, protože mohou.

A pak je tu nehorázná praxe začerňování smluv. Veřejnoprávní médium, které samo káže o transparentnosti, tají ceny externích zakázek, produkcí a velkých pořadů. Kdyby se smlouvy otevřely, veřejnost by konečně viděla, za co a komu platí. A tlak na ceny by byl okamžitý. Některé zakázky by se možná vůbec neuskutečnily. Možná právě proto se začerňuje tak urputně.

„Jako veřejnoprávní poplatník bych rád znal odpovědi i na tyto detaily“, konstatuje Petr Lachnit. Protože právě detaily ukazují, jak Česká televize funguje. A zda její vedení skutečně rozmýšlí nad každou korunou, kterou mu povinně odevzdáváme. Zatím to tak nevypadá.