Houby jsou znakem absolutní svobody. Vždy dokážou překvapit

Houbařská sezóna je v plném proudu a lesní potvůrky si s námi i letos pěkně hrají. Někde najdete plné koše, zatímco o padesát kilometrů dál neroste ani prašivka. Jednoduše si dělají, co chtějí.

Co například houby vůbec nezajímá, jsou ukřičené předvolební debaty či složitá povolební vyjednávání. Nepomůže agitace, slibování ani modlení. Kašlou na volební programy. Vůbec se nedají zkorumpovat. I když přinesete do lesa v igelitce tři miliony, vybodnou se na vás. Aspoň mají klid vyrůst do krásy a věčně nás překvapovat. Nejen příjemně. Jsou zkrátka naprosto mystické, svobodné, suverénní a nevypočitatelné. Dokážou způsobovat nadšení a radost, ale i zklamání.

Každý z nás v houbách vidí to své. Alchymista elixír, náboženský vůdce duchovní spojení, většina lidí chutnou poživatinu. Houby a jejich sběr považují za klíčové také někteří politici. Škoda, že místo fascinací houbami, nehledají kámen mudrců, aby zmoudřeli.

Prezentovat se jako milovník hub je v tuzemsku taková sázka na jistotu. Co Čech to houbař. V lesích jich ročně vysbíráme asi 22 tisíc tun. Houbaří víc než 75 procent domácností. To už je pěkná síla. Když se jako politik předvedu, jak láskyplně houby sbírám a vařím, tak emoce přímo stříkají. Leckteré voličce ukápne slza, a když se začte do politikových receptů, má jasno. To je on, mého srdce šampion. Je jako já, jako my všichni. A když má rád houby, má určitě rád i lidi a zaručeně se o nás postará. Ten má můj hlas.

Můj kamarád říká, že na světě existují dva chrámy – hospoda a les. Souhlasím s ním. V tom prvním se pobavíte, ve druhém zase osvěžíte a vyčistíte svoji duši. Choďte pomalu a kochejte se tou nádherou kolem vás. Obzvláště teď na podzim se při slunečném počasí můžete cítit jako ve vymalovaném ráji. K tomu klid, svěží vzduch a typická vůně. Miluji to.

Právě proto je nejlepším lékem nejen na volební stresy vyrazit do lesa. A kdybyste nic nenašli, vůbec nezoufejte. I cesta je cíl. U lesa to platí dvojnásob. Čest stromům!