Raději bychom se měli zamyslet nad tím co je to kapitalismus a co socialismus. Nemůžeme žít socialisticky a požadovat všem veřejnoprávním zaměstnancům platy jenž dovede vyprodukovat kapitalismus. A hnát lidi do protestů za vyšší platy tu policii, tu lékařům, tu učitelům, tu hasičům a pod.. To vážení a milí levicoví voliči nelze. To, že si nepřejete svobodu, ale stojíte pouze o rovné platy, protože máte stejné žaludky, jako ti kteří ví co je zodpovědnost a prosazují soutěž? To nemusíte chtít to již máte v jiných zemí.

Máte pravdu, že dobrý učitel je velmi těžko nahraditelný. A souhlasím s tím, aby byl dobře zaplacen. Ale jsem proti tomu jakékoliv profesi garantovat mzdu nějakými procenty, principiálně je to špatně, z řady důvodů to vyvolává jen špatnou krev. Byl bych raději pro nějakou výsluhu, definitivu nebo něco podobného. Jinak osobně stavím všechny profese na jednu úroveň. Každou pro život potřebujeme, každou. V té taškařici kolem tak nějak zaniká, že se neobejdeme ani bez zedníka, dělníka, vědce, stavitele dálnic a uklizečky. Vyzdvihovat kohokoliv není správné a ta garance říká: vy ostatní nejste důležití. Vaší práce si nevážíme. Taky se nějak zapomnělo, na ostatní, kteří se dnes vzdělávání věnují. Je řada koučů, kteří jsou velmi kvalitní a věřte tomu, že ve firmách dnes dohání na mladých absolventech nastupujících do práce, to, co nedokázali učitelé. A v řadě případů jsou úspěšnější. I oni mají potřebné pedagogické vzdělání, mnozí i širší a i v zahraničí. Hezký den

Myslím, že se v současnosti docela dobře obejdeme třeba bez katů, dvorních dam, členů sboru kastrátů, pohodných, a řady dalších profesí.

Ale jinak souhlasím, že garance procent z průměrné mzdy je cesta do pekel.

Kolik talentovaných učitelů jste zažil? Jak Vás tak čtu, tak asi žádného. Případně se namáhali zbytečně.

Již název je zavádějící. Dobrých inženýrů je jako šafránu stejně jako dobrých učitelů.

To se náš pan premiér opět střelil do vlastní nohy ?

Konečně se proberme a překročme další mýtus, a to že vzdělání zajistí to nejlepší pro vývoj jedince, jeho generace a společnost z toho bude prosperovat ... . Nikdo ale se zatím neohlédl zpět, a nezjistil, jestli to je funkční a pravda.

Uběhlo už 34. let, ale i více od reformy kdy byly na školách zavedeny množiny.

Dnes nám dospěli tyto generace a co přinášejí společnosti státu?

To už ukázal sám covid, kdy společnost řešila další možnou Španělskou chřipku, a vláda musela nějak ochránit společnost. Přišel věk soudcokracie, práva jedinců nad právy společnosti. Zcela zde byl zašlapán smysl a princip společnosti jež tu není jen pro jednu právě aktivní generaci, ta je zde v jejím časovém okně jen 10. minut. Přišel tlak na státní rozpočet, generace, jež zažili určité strádání tak odešli do důchodu ... .

Mladí mají problém se v dospělosti postavit na vlastní nohy, pohlavní a další sebeidentifikaci, mají problém chápat role v rodině ... .

Společnost nemá vyspělou ekonomiku, světové osobnosti, architekturu, vědecké zkušenosti ... .

Děti žijí od malička pomalu do 30. let v umělém prostředí škol, mobilů ... .

Takový komfort zde nebyl za dob mocnářství, 1. republiky, a společnost byla rozmanitá, bylo zde bohaté politické, společenské, duševní, duchovní zázemí, které vytvářelo mnoho osobností od malých vsí až po národní a mezinárodní úroveň, všelijaké spolky atd.

Zde byla ještě "aktivní" druhá ingredience, a to existenční tlak, tlak vnějšího prostředí, jež příměrem z uhlí vytvoří diamant, duševní celostní osobnost.

Pak tu je i fenomén zavedení krajů, kde snaha každého kraje je mít univerzitu a vysoké školství, což ještě více zatížilo prostředky na školství, a pak ona slavná inkluze, a tlak škol na "pořizování" asistentů.

Společnost, stát by si měl říct co bude podporovat a co bude potřebovat pro svoji ekonomiku a do toho investoval, a navíc chtěl i část těchto investic zpět.

Zde už se ale dostáváme do celkové krize našeho evolučního druhu, jež není schopen chápat a vnímat realitu všeho v dějovém čase řádu, měsíců, roků, staletí. Má jen denní vnímání, jež končí v posteli spánkem.

Tím nemůže chápat děje, vývoj, aktivity dějových linií v řádech generačních, to jak se stále dokola zde opakuje, třeba vývoj jedince, jež se nerodí s dospělým stavem vědomí, nemá žádné, a podle určitého genetického programu, tak aby byla zajištěna shoda nadgeneračního a generačního vývoje a vše proběhlo ve správný čas našeho vývoje. Třeba chůze, mluvení, psaní ...

. Tak že se zde stále rodí generačně, určité stejné archetypy lidí s určitým spektrem vnímání reality a myšlení. To je zde vidět krásně u blogeru

Právě několik těchto archetypů vnáší do společnosti projevy, jež ji brání překročit určitá dobová paradigmata, třeba náboženské, společenské, duchovní, a to tím že vytváří určitou početní část ve společnosti.

Jeden tent archetyp pak vnímá děti z pozice historické evoluční cestě v drsném prostředí a snaží se jim zajistit a pomoci do dospělosti a jejich podmínek. Od dob osvícenství, zrušení poddanství, zavedení vzdělání a postupná nárůst informačního tlaku, otvírá "novou" epochu, evoluci, a to duševní celostní, a zde je potřeba už jiný pohled a onen vnější a existenční tlak, tak aby jedinec zakusil, co je vše za vším, a jeho mozek "trénoval" zkušenosti a rozvíjel svoji databanku znalostí ... . Škola má zde dát určité základy a perspektivu všeho, určitý třídící fenomén, jež za vším nakonec rozpozná řád, principy, zákony, ne tlačit normy, ty smete časem sama doba. Tím by zmizel z cesty rodičovský instinkt a pohled, a osvobodil jedince a společnost, v dospělosti od snahy nechtít tyto investice do jedinců zpět.

Málokdo si podle mého uvědomuje to, že nezbytných profesí je sice spousta, ale s jejich znalostí se nikdo nerodí. Právě proto by nepodfinancované školství mělo být naprostým základem společnosti. Právě proto je jediným, skutečně nepostradatelným odvětvím...

Otázkou je, co si tím podfinancováním představujete ?

Když se podívám 40 let nazpět, tak učitelé byli spíš mnohem hůř hodnoceni, než 130 % průměrnou mzdou a náklady na školství nebyly nijak horentní a přesto ze škol vycházeli na život jakž takž připravení učni, středoškoláci i vysokoškoláci.

Teď ten pocit bohužel nemám.

Čím víc peněz se do školství nalilo, tím menší efekt to přineslo.

Ostatně srovnávací vědomostní i dovednostní testy to jen potvrzují.

Letos je to 130% průměrné tuzemské mzdy.

To bylo sice slibováno, ale skutečnost je trochu jiná.