Co nepíšeme, to se nestalo. Proč? Neptáme se

Část mediální scény, která bývá často označována jako „hlavní proud“ či „mainstream“, používá pro své záměry široké spektrum metod.

Kromě stále častější dehonestace rádoby nesprávných názorů, dezinterpretace, zaměňování zpravodajství s publicistikou, nevyváženosti, neobjektivity či jednostrannosti se trochu zapomíná na další nešvar. A tím je „vymlčování“.

Tuto taktiku lze rozdělit do dvou vzájemně souvisejících částí – neklást nepříjemné otázky spřáteleným politikům (v zásadě vládním), a na to navazující snaha o jejich prohřešcích neinformovat. V duchu hesla: věci, o kterých záměrně nereferujeme, se nestaly. Tento princip považuji za hnací motor střelby určitých mainstreamových médií do takzvaných alternativních. Nikdo přece nesmí narušovat naši „pravdu“. Odhalovat naši licoměrnost. Leckomu se vybaví předlistopadová doba, kdy v éteru zazníval jen jeden vrchností schválený názor, nositele jiných režim označoval za ztroskotance a samozvance (dnes např. popírači takzvané liberální demokracie).

Abych byl konkrétní. Při nedávném připomenutí výročí listopadové revoluce na pražské Národní třídě mě překvapil kompaktní třísethlavý dav podporovatelů uskupení Spolu, ti akci pojali jako repliku oslav 1. máje. V rukou vizuálně podobné transparenty s hesly typu „Patříme na Západ“ (analogie s dřívějším „Se Sovětským svazem na věčné časy“). Zajímalo mě, byl tento kompars placený, případně kým? Kde se vzal? Kdo ho organizoval? I po důkladném průzkumu jsem na tyto otázky odpovědi v médiích nenašel, nikdo je nepoložil. A pochybuji, že by novináře nenapadly.

Dalším příkladem budiž nová kampaň ministra vnitra, spočívající v jeho výjezdech do regionů. Jistě je náhodou, že si necelý rok před sněmovními volbami vzpomněl na existenci venkova. Jako čestný politik nezneužívající své skvěle placené postavení bezpochyby nasedl na kolo či si koupil lístek na vlak, a vyrazil za Prahu. Bez vládní limuzíny, ochranky a s vyplněnou dovolenkou. Občané mu velmi pravděpodobně ze svých peněz přispívají na stranickou kampaň, místo toho, aby nám všem už konečně odpověděl třeba na spoustu nezodpovězených otázek týkajících se loňské střelby na filozofické fakultě. Jak to s tou venkovskou kampaní vlastně je? Víte to? Ptá se někdo?

A do třetice asi nejmarkantnější příklad. Koalice Spolu nedávno rozjela billboardovou kampaň plnou proklamací o úspěších kabinetu, ze kterých by si našinec připadal, že žije ve středoevropském ráji. Ale postupně.

1. heslo: „Otevřeme 207 kilometrů nových dálnic.“ Pokud budeme důsledně bazírovat na významu slova „otevřít“, je vše v pořádku. Jistě, přestřihnutí pásky s umělým aplausem a bohatým rautem je jeho nepochybnou součástí. Výstavbu ale zařídily vlády předešlé, tudíž zásluhy současné vlády jsou poměrně malé.

2. heslo: „Snížili jsme deficit o 180 miliard korun.“ Při pohledu na každoroční zhruba čtvrtbilionové státní dluhy nemá cenu komentovat.

3. heslo: „Zbavili jsme Česko závislosti na Rusku.“ Nepravda . I podle zpráv velkých mediálních domů dovoz plynu z Ruska do Česka v posledních týdnech výrazně vzrostl. V listopadu tvoří 95 procent dodávek, který teče ze Slovenska. Z tohoto směru přitom proudí dominantně právě ruský plyn. To netvrdím já, ale státní společnost Net4Gas.

„Stateční veřejnoprávní médiusové, kde jste? Proč je necupujete od rána do večera?“ V nevědomosti je síla, říká klasik. Vyvrátíte mi to?