Moc se mi líbí, když si přečtu pláč od zastupitele na nedostatky v dopravě, které by mělo to zastupitelstvo řešit.

V Německu na mě zase cinkal cyklista, který měl na protější straně cyklostezku. Někdy koloběžkáře a kolaře chápu, že se bojí mezi auta, někdy je to rozežranost.

Arogance je to vždycky. Kde se na kole bojím, si kolo neberu. Strach z aut nemůže být omluvou pro ohrožování chodců.

Na koloběžkách podle mne často jezdí vyznavači tzv. "udržitelnosti". Měli bychom jim být vděčni, protože nás všechny "udržují" ve střehu, abychom před nimi stačili včas uskočit, případně abychom se o různě pohozené koloběžky nepřerazili...

Už jsem to jednou psala. Kdysi dávno byl zde na Blogu článek, ve kterém zcela vážně autor psal, že kola na chodníky patří. Uvedl tam k tomu dost dobrých důvodů. Článek měl velkou odezvu a vysokou karmu. I mně se líbil.