Musím konstatovat, že jsem fascinován a zároveň udiven tím, jaký slovník pan prezident užívá. V mnohém mi totiž více než co jiného připomíná slovník hospodského Palivce z Dobrého vojáka Švejka.
Budiž, má-li Miloš Zeman potřebu špačkovat, tak Českému rozhlasu udělíme pokutu, všichni si preventivně vypneme rádia a necháme vyrobit 10 miliónů párů špuntů do uší. To bude panečku stimul ekonomiky – stabilizace společnosti na sebe jistě nenechá dlouho čekat. Hezké, nicméně použitelné až pro další faux pas hlavy státu. S tím současným se ale stále potýkáme a to již od neděle. Takže polovina týdne byla vyplněna tím, že se řešilo, co pan prezident řekl, neřekl, měl říci a možná řekne - věštkyně Jolanda má o práci postaráno.
Korunu ale celému debatování, nad jadrnými slovy nasadili pánové Petr Gazdík a Jan Veleba. Nejprve se pan Gazdík v ČT vyjádřil ve znění zvlášť nešťastném, a to když voliče Miloše Zemana označil za „méně kulturní část národa“.[1] Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Již druhý den si můžeme přečíst, jak Jan Veleba dští síru na „žlučovité novináře“ a na „pražskou kavárnu“ [2], která se nespokojila s tím, že již neřídí republiku“. To ale bylo jen zastřelování, protože o dva dny později, se rozběhla petice na podporu Miloše Zemana. V článku, který ji uvádí, se dozvídáme zajímavá zjištění: „Skutečná síla, kořeny a mravní zdraví českého státu jsou mezi obyčejnými lidmi na venkově, v malých a středních městech a také tady vždy byly.“ Potom, že: „Za posledních 25 let si tuto roli přisvojila právě pražská kavárenská rádoby intelektuálská smetánka. Tato role jí však nepatří a nikdy nepatřila. Nyní si tuto roli bere zpět venkov a lidé v malých i středních městech, a to zejména díky prezidentu Miloši Zemanovi.“ A v neposlední řadě také, „Pražská kavárna“ proto křičí, vzteká se a kope kolem sebe. Naštěstí pro naši zemi režiséři těchto útoků mají ve svých politických fajfkách již pomálu tabáku. Lidé s obyčejným selským rozumem navíc pražskou kavárnu prohlédli, a to je dobře!“[3]
Upřímně řečeno, málem jsem si vyrazil zuby, tím jak mi spadla brada údivem. Článek se svým celkovým vyzněním podobá předlistopadovým vydáním Rudého práva. Také tehdy se psalo o štvavé kampani, pořádané disidentským hnutím a o buržoazii, která stále usiluje o rozvrat státu, a která ve skrytu čeká na svou šanci znovu uchvátit moc. A také o tom, jak nezkažený ideál lidu reprezentuje jedna společenská třída.
Tato prohlášení byla nechutná již tehdy a jsou o to více nechutná dnes, čtvrt století po listopadových událostech. A proto děkuji a prosím. Děkuji, že jsem se narodil po roce 1989 a prosím, nenechme si kazit listopadové výročí.
[1] Dostupné na http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/214411000371103/
[2] Veleba Jan, Překvapení! Čeští žlučovití novináři se zahlédli v zrcadle, tiskové prohlášení. Dostupné na http://www.spoz2013.cz/news/prekvapeni-cesti-zlucoviti-novinari-se-zahledli-v-zrcadle-275357.htm
[3] Z profilu na sociální síti Facebook Strany práv občanů (SPO). Dostupné na https://www.facebook.com/stranaprav/photos/a.347975623206.154834.156906653206/10152505165433207/?type=1&theater
