„Jestli budeš zlobit, přijde si pro tebe čert" je oblíbená výhrůžka mnoha rodičů, učitelů a výchovných pracovníků směrem k dětem, a to bez ohledu na to, jestli je doba svátku svatého Mikuláše blízko či nikoliv. Klasický způsob, jak motivovat děti k tomu, aby byly hodné, případně se chovaly podle našich představ, je slibovat jim přivolání někoho jiného, mocného, zlého a strašidelného, kdo si to za nás s těmi zlobivými dětmi vyřídí...
Blíží se den, kdy na dveře mnoha bytů a domů, kde bydlí malé děti, zaťuká Mikuláš, anděl a čert objednaný jejich rodiči. Na Praze 1 si dokonce mohou lidé objednat návštěvu této trojice zdarma, za obecní peníze, takzvaně „z moci úřední"! Doba, která tomuto svátku každoročně předchází, je časem nekonečně falešných motivací, jejichž cílem je žádoucím směrem ovlivnit chování dětí. Děti se nebojí toho, že dostanou nějakou tu bramboru nebo snad trochu černého uhlí, ale bojí se, že si je čert vezme do pytle a odnese s sebou pryč. Před zraky milovaných rodičů, s jejich souhlasem, na jejich objednávku...
Na první pohled to vypadá jako záležitost zcela nevinná. Jsem přesvědčený o tom, že si většina lidí ani neuvědomuje či nepřipouští hluboké, negativní a mnohdy neměnné dopady na psychiku „milovaných" dětí, které s návštěvou čerta souvisí. Metodu strašení různými čerty, zlými čarodějnicemi nebo ohavnými skřety používají nejen rodiče, ale také učitelky v mateřských školkách. Strávil jsem mnoho času se svými dětmi tím, abych jim vysvětlil nepravdivost tvrzení učitelek a přesvědčil je o tom, že ve sklepě MŠ skutečně žádná zlá čarodějnice nebydlí a tudíž jim nemůže nic udělat, nijak jim ublížit. Stejně si myslím, že se pořád trochu bály, při nejmenším pochybovaly. A odvedení do sklepa MŠ, které učitelky těm zlobivým slibovaly, bylo tím nejhorším, co se mohlo neposlušnému dítěti ve školce stát. Pochopitelně viděno očima malých nevinných dětí. Právě to je ten úhel pohledu, z něhož se však na svět musíme dívat, pokud chceme našim dětem a nejen jim rozumět...
Je velice špatné hrozit dětem něčím nebo někým zlým. A to nemám na mysli například tresty v podobě zákazu různých oblíbených činností, naplácání na zadek, nebo pohlavku za hubaté a drzé průpovídky. Mám tím na mysli výhrůžky, které v dětech vyvolávají strach z něčeho nebo někoho neznámého, tajemného a zlého. Někoho, kdo by jim mohl ublížit za cokoliv, co v životě udělaly. Kdo by si je mohl za zlobení nebo špatnou známku odnést někam, kde by je nikdo neměl rád, kde by je něco bolelo, kde by se jim stýskalo. Kdo by je odnesl pryč a tím zbavil jejich ochránce a vychovatele z řad dospělých toho mnohdy nekonečného, intenzivního a vyčerpávajícího kontaktu s nimi. Žádné dítě by nemělo být vědomě vystaveno takovému vyhrožování ze strany dospělých, žádné zlobení není ani v nejmenším dostatečným důvodem a ospravedlněním. Důvodem není ani držení tradice ani fakt, že nám to stejné dělali naši rodiče a těm zase jejich...
Nebezpečných situací a lidí čeká na naše děti ve světě i bez čertů a čarodějnic velmi mnoho. A to, co jim my, jejich rodiče, vychovatelé, učitelé, prarodiče a kamarádi, máme především dát, je naše láska. Měla by to být láska zjevená takovým způsobem, aby o tom ani v nejmenším nepochybovaly. Láska bezmezná, nekonečná, neměnná. Právě my máme být těmi štíty, které vždy ochrání naše děti před vším zlým, a neměli bychom se dobrovolně stávat těmi, kteří je z jakéhokoliv důvodu, byť jenom imaginárně, na oko a falešně, vydávají něčemu nebo někomu zlému napospas. Naše děti berou naše slova i činy vážně. Stačí jediný pohled do jejich očí, abychom si tím byli bezpečně jisti. Děti přistupují naprosto nezištně a s bezmeznou důvěrou ke všemu, co jim říkáme, jsme pro ně autoritou a hlavním zdrojem informací a vědomostí o neznámém světě, který je obklopuje.
Naše děti potřebují jistotu v nás, jistotu toho dobrého, láskyplného a nezištného od nás, aby mohly na své životní cestě oddělit to správné od špatného. Aby vždy věděly, že v našem náručí mohou v každé situaci svého života, v těch nejtěžších chvílích, při probuzení z těch nejhorších snů, najít klidné útočiště, ochranu a dobrý pevný bod svého života. Místo, kde se mohou jako v pohádce nadechnout čerstvého vzduchu a napít živé vody.
http://zpravy.idnes.cz/dnes-chodi-mikulas-s-andely-certa-ukazujte-detem-primerene-pap-/domaci.asp?c=A081205_082518_domaci_jba
http://www.praha1.cz/cps/odbory-a-oddeleni-5946.html
