Nevíte jak to je

.. a nic jste nepochopil.

(1) 80% lidí vám netvrdilo, že nesmíte se řvoucím dítětem nastoupit do tramvaje - to je jen vaše ublíženecká fabulace. Sám jste napsal, že z lidí v tramvaji vám nikdo neřekl ani slovo - jen se tvářili otráveně. Takže většina doskutujících vám řekla, že má na otrávený výraz právo a to že vám nikdo nic neřekl je víceméně výraz pochopení pro vaši situaci.

(2) Ale pokud vám tolik vadilo, že se málokdo tvářil nadšeně, mohl jste zkusit jednu věc - říci na celou tramvaj: "Vážení, mne to mrzí, ale nejsem schopen to dítě utišit. Omlouvám se vám, za pár stanic vystupuji, tak to s námi - prosím - ještě chvíli vydržte". Divil byste se, kolik lidí by změnilo otrávený výraz na vyýraz přívětivý. Jenže vás to nenapadlo a místo toho tady sáhodlouze blogujete o tom jak jsou lidé nezdvořilí - co s tím začít u sebe? Věříl byste tomu, že zdvořilé chování vyvolává dost často i zdvořilou odezvu?

Re: Nevíte jak to je

Já nevím..

Myslím, že spoustě rozhořčených diskutujících jste pouze zvedl mandle tónem vyprávění..Uplně vidím ten černobílý zrnitý obraz, stojíte v polostínu s dítětem v náručí..z prostou tramvaje vás probodávají nenávistné rudě zářící oči neempatických zlotřilých necitů a choulíte se v potomkem v koutku strachy..Kdybyste psal o tom jak vám cestující nadávali, řvali na vás ať táhnete někam, fyzicky vás napadli či nějak ohrožovali tak ten výlev uplně chápu,ale vy se prostě jen hrozně divíte jak je možné, že ostaním mohl vadit řev vašeho novorozeněte a proč se propána tvářili tak ošklivě..A na tom, že je jen a pouze vaše chyba, že jste si neřekl o místo a tudíž neseděl nic nezmění ani 50 blogů..

Já bych byl pro kompromis:

Řvoucí miminko patří kamkoliv, kde to přepravní předpisy dovolují, ale vy nemůžete po cestujících chtít, aby z takové situace v dopravním prostředku byli bůhvíjak odvázaní. Takže byste z pohoršených obličejů nemusel dělat vědu a prostě je ignorovat.

Re: Já bych byl pro kompromis:

V přepravních předpisech není psáno že někdo může během přepravy řvát. Ani mimino tam není jako vyjímpka.

Řev

taky nesnáším, když mi řve miminko v tramvaji :) u cizích dětí mi to vadí míň :)

pokud se rodič snaží dítě jakýmkoliv způsobem uklidnit, tak neřeknu půl slova - vystoupit z MHD akorát prodlouží dobu řevu, zvlášť pokud je to hladem, který nejde vyřešit na místě, ale dokáže mě rozběsnit "maminka", která si vesele textuje a svojě řvoucí děcko narozdíl od zbytku cestujících ignoruje

Ohřívaná polívka pana fňukala...

Není to tak, jak píšete

do tramvaje nepatří tatínkové, kteří nepochopili, že je třeba se na jakékoliv cestování, zejména s tak malým dítětem připravit...o odsávačce zřejmě neslyšel, ale upřímně, pokud se na vás někdo mračil, tak oprávněně, příště se líp připravte a neberte si vše tak osobně.

Re: Není to tak, jak píšete

Neberte si ty nadávky tolik...

Článek jsem četla, i mnohé příspěvky. Sama jsem se divila, proč se do Vás mnozí tak navážejí. Šalinou, ve které plakalo dítě, jsem jela už xkrát. Obvykle mi to nevadí, a to právě v situaci, kdy se jedná o miminko, které nemá jak jinak sdělit světu, že se mu něco nelíbí a které je kolikrát i těžké nějak utišit, uklidnit. Brek (nebo jiné hlučné projevy) mi vadí spíš u dětí starších (okolo 3 let), které rodiče nechají brečet a ani se je nijak ztišit nesnaží.

omyl, zadne dite nema PRAVO rvat

stejne jako nema pravo se bavit jak si zamane, ale je to jaksi jeho prirozenost, ze si obcas zarve. To udela kazde dite a nektere spis rve doma, jine zas venku (my meli jeden exemplar od kazdeho). Jde ze vseho nejvic o to, jak se s tim rodice vyporadaji.

Nekteri se domnivaji, ze jejich dite ma PRAVO rvat a jsou celi urazeni, ze ne kazdy to jako pravo uznava. Jini se dite snazi utisit, protoze si uvedomuji, ze ani oni nemaji radi kdyz jim cizi mrne rve do ucha.

Rodice, kteri se arogantne a sobecky domahaji specialnich privilegii a ohled, by meli sesednout se sveho vysokeho kone a uvedomit si, ze jsou v normalnim svete, ktey se netoci pouze kolem jejich (docela normalniho) mrnete a ze existuje neco jako vzajemna ohleduplnost. 

Treba jako kdyz vy se budete snazit sve decko uklidnit, okolni lide se shovivave usmeji s poznamkou "dneska nema svuj den, co?"

Re: omyl, zadne dite nema PRAVO rvat

oprava; ohledu....ktery

čemu se divíte?

Dřív se děti musely přizpůsobit životu dospělých a podle toho se chovat. V dnešní době, kdy je upřednostňována spíš nevýchova odůvodněná rozvojem  osobnosti dítěte, má těch osobností každý plné zuby. Dřív bylo plno míst. které byly pro děti nevhodné a děti se tam ani nevyskytovaly a žádná matka z toho neměla trauma. Dnes potkáte takovou neomezovanou osobnost v divale, kině na zámku, prostě všude. A nikde se neumí slušně chovat. Pak se nedivte, že čím dál víc lidí, má těch uječených, nevychovaných  osobností plné zuby a preventivně se na ty parchanty hnusně dívají, nepomáhají a vůbec dávají najevo své zhnusení nad přítomností dítěte, které z 98% budě OBTĚŽOVAT.

A kolik lidí souhlasí, že malý kojenec se musí přizpůsobit

"životu dospělých". Kolik je jich snad přesvědčeno, že se ti kojenci dříve přizpůdobovali!!!!

  MImochodem: Dost podstatná část života dospělých je rodičovství. Nevím jak dnes, ale dříve se dospělí svému rodičovství přizpůsobovali.

  Na okraj: Tramvají moji rodiče s námi jezdili, stejně jako my jsme jezdili se svými kojenci a batolaty. A blbci se i tenkrát divili, když dítě brečelo.  Radost z toho samozřejmě nemá nikdo - ani ten rodič.

Po kom to dítě asi tak je, co?

Z vaší hysterické a uražené reakce by nezúčastněný člověk mohl předpokládat, že vás chtěli ostatní lynčovat. Jestli jste tak strašně háklivý na několik křivých pohledů, musíte mít úděsný život a nebo žít na jiné planetě. Osobně dost často jezdím MHD a tak vím, že s plačícím dítětem nemá nikdo problém, dokonce ani důchoci, kterým vadí takřka cokoliv.

Problémy a nepřátelské reakce začínají až ve chvíli, kdy to není pláč, ale úděsný, hysterický řev nezvladatelného "smr...a", kterého rodiče vymazlili do takové míry, že je o strach s ním jet nejen MHD, ale i jít do obchodu, k holiči nebo na úřad. Dnes se to sice svádí na hyperaktivitu atd. ale většinou je to ve výchově. Dítě by mělo být milováno, ale nemělo by být nedotknutelným Bohem, který může kdekoliv cokoliv. To si ale dnešní rodiče odmítají přiznat. Nesouhlasím s výchovou typu Škoda rány, která padne vedle, ale zasloužené plácnutí přes zadek nikomu neuškodilo. A jak koukám, vy by jste už potřeboval pořádnou čenichovku.

Re: Po kom to dítě asi tak je, co?

Přesně to mě napadlo. Není problémem "řvoucí harant" ale spíš hysterický rodič. Kterému nikdo ani nešlápl na kuří oko, jen se špatně podíval a napíše proto dva hystericky soběstředné ublíženecké články.

Dítě řve, to otravuje, možná mě z toho bude bolet hlava. Ale chápu, že to je dítě. Rodičovi na dotaz ale nebudu tvrdit, že mi to je příjemné, když se teda zeptá. To dítě, že řve, to ale omluvím, i když nemusím se tvářit nadšeně jak strýček Jedlička. Ale neomluvím hysterické dospělé, ať si na své buzerování ostatních zneužijou dítě. Jak říkal Topolánek o upletejní biče z lejna, to je přesna případ autora zde. Potřebuje lidi buzerovat, tak poslouží k tomu to, že se lidi špatně tvářili (je otázka, jestli se netvářili neutrálně a nasupený nebyl spíš sám autor). Pro neurotické a neklidně osoby bych doporučil léka Elenium, je to chemicky stejné jako Vallium. Slouží to na uklidnění, myslím, že se to stále vyrábí a není to drahé.

Já jsem celkem osoba, co se moc nenechá buzerovat, případně jen